Čís. 2462.


Ze smlouvy schovací jest práv schovatel pouze ukladateli, nikoliv
též vlastníku věci.

(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, Rv I 1413/22.)
Žalující Leonora B-ová ujednala se žalovanou Idou G-ovou při odchodu ze světových lázní, že si v domě u žalované ponechá zavazadla a že si pro ně žalovaná pošle pokojskou. Žalovaná tak učinila a ježto. se později ze zavazadel část obsahu jich, jenž byl vlastnictvím Leonory
B-ové a jejího manžela Löbla В-a ztratila, domáhali se oba manželé
na Idě G-ové náhrady škody. Procesní soud prvé stolice
žalobě vyhověl, odvolací soud zamítl žalobu, pokud byla podána Löblem B-em.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobců.
Důvody:
Po právní stránce byla věc odvolacím soudem posouzena správně.
Ujednání mezi žalovanou Idou G-ovou a žalobkyní Leonorou B-ovou,
že tato muže nechati zavazadla v domě a že G-ová jí pošle pokojskou,
které muže věci předati, nelze sice dle druhé věty §u 957 obč. zák. ještě považovati za smlouvu schovací, nýbrž schovací smlouva byla uskutečněna teprve tím, že věci byly pokojské předány. Ze zmíněné úmluvy
plyne však, že pokojská měla příkaz, převzíti věci od žalobkyně Leonory
B-ové, že nebyla zmocněna, uzavřití smlouvu s Löblem B-em a nemohl
tudíž z toho, že Löbl В. se účastnil odevzdání věcí spolu se svou manželkou, vzejiti žalované závazek. Že Leonora B-ová jednala i za svého
manžela, který byl vlastníkem většího dílu svršků, a že zavazadla byla
zanechána u žalované s vulí a vědomím Löbla В-a, jest nezávažné, poněvadž Leonora B-ová, jednajíc s Idou G-ovou, nijak neprojevila, že
jedná též jménem manželovým. Žalobce nemůže od žalované žádati
náhradu ani z toho duvodu, že porušila jeho vlastnictví. Škoda byla
způsobena tím, že žalovaná zanedbala povinnosti ze schovací smlouvy.
Z toho jest práva jen ukladateli, nikoliv vlastníku věcí do úschovy
převzatých.
Citace:
Rozhodnutí č. 2462. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 575-576.