Čís. 2462.Ze smlouvy schovací jest práv schovatel pouze ukladateli, nikolivtéž vlastníku věci.(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, Rv I 1413/22.)Žalující Leonora B-ová ujednala se žalovanou Idou G-ovou při odchodu ze světových lázní, že si v domě u žalované ponechá zavazadla a že si pro ně žalovaná pošle pokojskou. Žalovaná tak učinila a ježto. se později ze zavazadel část obsahu jich, jenž byl vlastnictvím LeonoryB-ové a jejího manžela Löbla В-a ztratila, domáhali se oba manželéna Idě G-ové náhrady škody. Procesní soud prvé stolicežalobě vyhověl, odvolací soud zamítl žalobu, pokud byla podána Löblem B-em.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobců.Důvody:Po právní stránce byla věc odvolacím soudem posouzena správně.Ujednání mezi žalovanou Idou G-ovou a žalobkyní Leonorou B-ovou,že tato muže nechati zavazadla v domě a že G-ová jí pošle pokojskou,které muže věci předati, nelze sice dle druhé věty §u 957 obč. zák. ještě považovati za smlouvu schovací, nýbrž schovací smlouva byla uskutečněna teprve tím, že věci byly pokojské předány. Ze zmíněné úmluvyplyne však, že pokojská měla příkaz, převzíti věci od žalobkyně LeonoryB-ové, že nebyla zmocněna, uzavřití smlouvu s Löblem B-em a nemohltudíž z toho, že Löbl В. se účastnil odevzdání věcí spolu se svou manželkou, vzejiti žalované závazek. Že Leonora B-ová jednala i za svéhomanžela, který byl vlastníkem většího dílu svršků, a že zavazadla bylazanechána u žalované s vulí a vědomím Löbla В-a, jest nezávažné, poněvadž Leonora B-ová, jednajíc s Idou G-ovou, nijak neprojevila, žejedná též jménem manželovým. Žalobce nemůže od žalované žádatináhradu ani z toho duvodu, že porušila jeho vlastnictví. Škoda bylazpůsobena tím, že žalovaná zanedbala povinnosti ze schovací smlouvy.Z toho jest práva jen ukladateli, nikoliv vlastníku věcí do úschovypřevzatých.