Čís. 9520.

Ke zhotovenému nábytku nenabyl vlastnictví dlužník, jenž ho zhotovil, nýbrž jeho manželka, obchodnice s nábytkem, jež koupila surovinu potřebnou ke zpracování, zaplatila dělníkům při práci zaměstnaným mzdu, manželu za zhotovení ujednanou odměnu a jíž manžel (dlužník) odevzdal nábytek do držby.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1930, Rv I 881/29.) Věřitel zabavil nábytek zhotovený dlužníkem. Manželka dlužníkova žalovala vymáhajícího věřitele o nepřípustnost exekuce, tvrdíc, že jest nábytek jejím vlastnictvím. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nelze souhlasiti s právním názorem dovolatelovým, že vlastnictví k nábytku zhotovenému dlužníkem musil nabytí dlužník jako zhotovitel, neboť, ana žalobkyně, jak jest zjištěno, koupila surovinu ke zpracování a zaplatila dělníkům zaměstnaným při práci mzdu a manželu, objednanému ke zhotovení díla umluvenou odměnu 10% ceny nábytku a an jí dlužník nábytek do držby odevzdal, nabyla k nábytku, jak správně nižší soudy usoudily, vlastnictví podle § 426 obč. zák., neboť dlužník byl jen zhotovitelem díla z její látky vyrobeného (§§ 1151 a 1166 obč. zák.) a měl jen nárok na smluvenou odměnu (§§ 1152 a 1170 obč. zák.), vlastnictví k němu nemohl však bez dalšího nabýti. Poukaz na rozhodnutí vídeň. nejv. soudu čís. 2488 Gl. U. nová řada, není případným, poněvadž v případě tehdy souzeném neobjednala manželka dlužníkova zhotovení nábytku u dlužníka, nýbrž objednávku učinila třetí osoba, a jako obchodník nábytkem tam vystupoval dlužník sám, kdežto tu obchod ten vede manželka sama, a to již od r. 1917.

Citace:

č. 9520. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 61-62.