NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6579.

Domovské právo (Podk. Rus): I. Přikázání do obecního svazku podle § 16 zák. čl. XXII:1886 předpokládá výslovný výrok příslušného úřadu. — II. Předpisy rak. domovského zákona z r. 1896 o povinnosti obce přijímati do svazku obecního platí na Slov. a v Podk. Rusi teprve od 16. července 1920.
(Nález ze dne 23. května 1927 č. 10438).
Věc: Marie L. v Mukačevě proti župnímu úřadu v Mukačevě stran domovské příslušnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením z 16. prosince 1924 přiznalo měst. zastupitelstvo v Mukačevě st-lce dom. právo na základě rozhodnutí býv. budapeštského správního soudu č. 965/907, protože její manžel jako státní zaměstnanec do r. 1910 více než 4 roky žil nepřetržitě v Mukačevě a na základě uvedeného rozhodnutí nabyl dom. práva v Mukačevě ještě před 1. lednem 1910 a s ním i jeho manželka. K odvolání měst. notářského úřadu zrušil župní úřad v Mukačevě nař. rozhodnutím usnesení měst. zastupitelstva z důvodů, že Marie L. se provdala za zemřelého Alexandra L., nar. 14. října 1858 v obci Nagyvárad v nynějším Maď.; týž před rokem 1910 nezískal na zdejším území dom. práva a bylo jej a stejně i jeho manželku považovati za cizí státní příslušníky ve smyslu § 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb.; jmenovaná nezískala ani jako vdova samostatné příslušnosti na zdejším území a podržela tudíž ve smyslu § 7 zák. čl. XXII/86 cizí státní příslušnost mužovu.
Stížnost namítá, že rozhodnutí župního úřadu příčí se zák. čl. XXII/86. Nebyloť zjištěno, že st-lčin manžel získal narozením dom. právo v obci Nagyvárad a jeho původní příslušnost nemůže se zjistit. Usadil se však v r. 1885 v Čopu, pobýval tam do r. 1900, kdy se přestěhoval do Mukačeva a je proto jeho dom. právo v této obci dle lit. c) § 16 zák. čl. XXII:1886 nepochybné.
Nss shledal stížnost bezdůvodnou.
Zák. čl. XXII/86 rozeznává zcela přesně mezi nabytím dom. příslušnosti, o němž jednají §§ 6—12 a mezi pouhým přikázáním do dom. svazku (§ 16) těch, jejichž dom. příslušnost nelze zjistiti podle předchozích ustanovení, t. j. právě podle §§ 6—12. Založení příslušnosti podle § 16 předpokládá tedy výrok příslušného úřadu, jímž se dotčená osoba přikazuje do dom. svazku některé obce. Pokud výroku takového není, nelze o příslušnosti dle § 16 mluviti.
Že by manžel st-lčin byl býval výrokem příslušného úřadu do dom. svazku města Mukačeva přikázán vůbec a zejména, že by se tak bylo stalo nejpozději již dnem 1. ledna 1910, stížnost netvrdí a ze správních spisů nevyplývá. Jest tedy námitka stížnosti, že manžel st-lčin má v Mukačevě dom. právo dle § 16 lit. c) uvedeného zák. čl. bezdůvodná.
Stížnost namítá dále, že manžel st-lčin má dom. právo v Mukačevě také podle rak. zákonů, poněvadž do r. 1910 pobýval mimo místo svého zrození na území Čsl. republiky, čímž prý eo ipso ztratil původní své dom. právo a získal dom. právo v Mukačevě a že tedy také st-lka získala toto dom. právo podle § 7 zák. čl. XXII/86. Ani tato výtka není důvodná.
Ustanovení zákona z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z., jenž tane patrně stížnosti na mysli, platí na býv. území uherském teprve od účinnosti úst. zákona č. 236/20, t. j. vzhledem k § 20 tohoto zákona a k vyhlášce č. 492/20 ode dne 16. července 1920 a to jen, pokud jde o povinnost obce přijímati do domovského svazku.
Nemohl tudíž manžel st-lčin již nejpozději dnem 1. ledna 1910 dle tohoto zákona nabýti dom. práva v Mukačevě a nemůže pak ani st-lka právem tvrditi, že sdílí toto dom. právo dle § 7 zák. čl. XXII/86.

Citace:

č. 6579. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 902-903.