NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4247.

Lesnictví. — Urbarialisté: O dozoru nad hospodařením lesním majetkem urbarialistickým.
(Nález ze dne 18. prosince 1924 č. 22499).
Věc: Urbariální obec M. proti exposituře ministerstva zemědělství v Bratislavě o uvolnění deposit.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem župana župy spišské v Levoči z 30. července 1920 bylo stěžující si urbariální obci povoleno prodati vývraty z r. 1919, mimo jiné i z podmínky, že celý obnos kupní se složí u berního úřadu v Levoči a utvoří se z něho tyto fondy:
a) 5000 K na znovuzalesnění,
b) 2% kupní ceny na »majitelský lesní fond«,
c) zbytek na »drevo vynahradzující fond«, kterážto vkladní knížka se má připojiti k fondu utvořenému z prodeje vývratí z r. 1915.
Tento fond rozdělí se na tolik částek, na kolik roků se řádné užitky z lesa zastaví a majitelstvu se poukáží z roku na rok s příslušnými úroky.
Podáním z 10. ledna 1923 žádala stěžující si urbariální obec, aby uvolněna byla vkladní knížka na 37659 K 40 h deponovaná u berního úřadu v Levoči, eventuelně obnos 15250 K 67 h stržený za expropriaci 5 jiter, 700 sáhů lesa, a odůvodňovala žádost svou tím, že částka 15250 K 67 h byla výnosem býv. uh. min. orby z 23. listopadu 1918 č. 127441 určena jako cena za vyvlastněnou plochu lesní jedině k zakoupení stejně velké plochy půdy, že však v obci M. ani v okolí není žádné půdy ke koupi a dále, že za daných poměrů uložení peněz v ústavech peněžních není bezpečné.
Rozhodnutím z 23. února 1923 župní úřad v Lipt. Sv. M. žádost tuto zamítl, ježto důvod, že žádná nemovitost se nedá koupiti v obci nebo v obcích sousedních, nemůže zrušiti nařízení min., kterým bylo uloženo, že se depositu může časem použíti jen na zakoupení nemovitostí. Urbárníci mají volno, uložiti peníze do spolehlivého ústavu.
Apelace do rozhodnutí tohoto podaná byla nař. rozhodnutím zamítnuta, současně bylo pak povoleno přemístění deposit do jiného pupilární jistoty požívajícího peněžního ústavu. V důvodech se praví, že účelem státní správy ve smyslu zák. čl. XIX z r. 1889 jest, aby základní jmění býv. urbarialistův a komposesorátů bylo zlepšováno. Uživatelé společného majetku mají nárok jen na pravidelný, dle hospodářských plánů stanovený užitek. Těžba dříví z vývratů a polomů větrem způsobených jest mimořádným nahodilým užitkem, jímž jmění na čas bylo zmenšeno. Na takové případy pamatoval zákonodárce ustanovením odst. 2. § 31 cit. zák. čl., zmocniv min. zeměd., aby vydal o použití mimořádné těžby příslušná nařízení. V důsledku tohoto zákonného ustanovení vydáno bylo nař. č. 127441/1918 - I - A. F. M., aby z podobných výnosův též nemovitý majetek byl zakoupen. Býv. župní správní výbor dávaje povolení ku provedení mimořádné dřevoužitby usnesením z 30./7. 1920 nařídil jen, jak se má s výtěžkem této těžby naložiti a plnil tak jen cit. výnos min. orby. Jest tedy celý postup založen na zákonném podkladě. Ústav pupilární jistoty požívající určí příslušné fin. řiditelství. Jinak zůstává rozhodnutí v odpor vzaté nezměněno.
Ve stížnosti se dovozuje, že sice les urbariální obce M. jest ve smyslu zák. čl. XIX. z r. 1898 ve státní správě a spravuje se podle předepsaného hospodářského plánu, že tím není ještě st-lka dle § 5 cit. zák. omezena ve volné nakládání se stavem a příjmem z lesa. Politický úřad zabaviv nejen kupní cenu prodaného dříví, nýbrž i obnos za 5 jiter lesní půdy býv. uherským státem vyvlastněné a odňav st-lce disposici nad nimi, postupoval nezákonně.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Žal. úřad neodůvodnil nař. rozhodnutí tím, že omezení práva stěžující si urbariální obce disponovati s výtěžkem lesů jest výronem státní správy lesů těch ve smyslu oddílu I. zák. čl. XIX:1898, a že tedy právo k takovýmto omezujícím zásahům plyne prostě z okolnosti, že lesy jsou státem spravovány, nýbrž opřel rozhodnutí svoje o tu okolnost, že omezení ona vyslovena byla na podkladě min. výn. č. 127441/1918 č. I A. F. M. vydaného v základě § 31 cit. zák. čl. Tímto zákonným ustanovením, které pojato jest do druhého oddílu zák. čl. XIX:1898, pojednávajícího o uspořádání agendy v neděleném majetku se nalézajících společně užívaných lesů komposesorátů a býv. urbarialistů, dáno bylo min. orby — bez ohledu na to, zda společně obhospodařované lesy jsou ve státní správě či zda státní správa po rozumu § 6 nebo § 7 cit. zák. čl. již zanikla, — právo naříditi, aby v případě mimořádné lesní těžby výtěžek takovéto mimořádné lesní těžby byl podroben určitým omezením. Disposice vydané na podkladě § 31 cit. zák. čl. nemohou býti a nejsou také v rozporu s ustanovením § 5 cit. zák. čl., jak stížnost za to má, ježto § 5 stanoví jenom, že z důvodu státní správy, která dle § 1 má za účel obstarávati lesohospodářské práce, jež lesními odborníky mají býti prováděny (§ 21. zák. čl. XXXI:1879), nesmí majitelé ve své disposici s užitky býti omezováni, kdežto omezení vyslovená na podkladě § 31 cit. zák. čl. jsou výronem práva dozorčího: Že by pak skutkové i právní předpoklady pro takovéto omezení vyslovené na základě § 31 cit. zák. čl. v daném případě splněny nebyly, toho ani stížnost sama netvrdí.
Jest proto námitka svrchu zmíněná bezdůvodná.
Pokud konečně st-lka namítá, že zakoupením válečné půjčky za výtěžek mimořádné lesní těžby roku 1915 utrpěla velké finanční ztráty resp. že st-lka potřebuje peněz v depositech uložených na zapravení daní, neshledal nss, že by se okolnostmi těmito dala odůvodniti nezákonnost nař. rozhodnutí, ježto postup úřadu v r. 1915 o zakoupení válečných půjček z výtěžků mimořádné lesní těžby není v žádné příčinné souvislosti s opatřením žal. úřadu a poněvadž dále účel, ke kterému deposita dle § 31 cit. zák. čl. jsou určena, jest zcela jiný, než aby jimi placeny byly daně. Že by nyní snad na ní bylo požadováno, aby obnosů v depositech uložených použila k jinému účelu než ke kterému byly určeny, st-lka ani netvrdí. Neshledal proto nss ani tuto námitku důvodnou a musil proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4247. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 1056-1058.