NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 11328.

Závodní výbory. — Řízení před nss-em: O mezích kompetence rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech a nss-u ve sporech o propuštění dělníka.
(Nález ze dne 6. června 1934 č. 11086/32.)
Prejudikatura: Srov. Boh. A 6782/27, 7475/28, 7531/28, 8533/30, 8622/30, 8623/30, 9316/31.
Věc: Firma »Mannesmann—Coburg, banské a hutné závody úč. spol.« v Trnavě proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v Trnavě o propuštění dělníka.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Závodní výbor Mannesmann-Coburgových závodů v Trnavě navrhl podáním z 21. ledna 1932, řízeným na rozhodčí komisi o závodních výborech v Trnavě, aby rozhodčí komise rozhodla, že propuštění dělníků Jana Št. a Josefa Š., zaměstnaných v závodě nepřetržitě od r. 1924, jeví se nespravedlivou příkrostí, a aby rozhodla, že jmenovaní dělníci mají býti vzati zpět do práce.
Při jednání o tomto návrhu před rozhodčí komisí namítl zástupce Mannesmann—Coburgových závodů nepříslušnost rozhodčí komise, ježto propuštění dělníků stalo se na základě § 120 bod f) a g) živn. zák. č. 259/1924. Po provedení navržených důkazů výslechem svědků vydala rozhodčí komise dne 3. února 1932 nález, podle něhož se v případě dělníka Josefa Š. prohlásila nepříslušnou, ježto tento dělník propuštěn byl důvodně podle § 120 bodu f) zák. živn., takže rozhodovati o věci náleží řádnému soudu, v případě dělníka Jana Št. uznala však na svou příslušnost, ježto v činu, kladenému tomuto dělníku za vinu, nelze shledati důvod k výpovědi podle § 120 bod f) a g) zák. živn., takže rozhodčí komise spatřovala v jeho propuštění nespravedlivou příkrost, pročež vyslovila, že správa závodu je povinna Jana Št. vzíti zpět do svých služeb a nahraditi mu výdělek zatím ušlý.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí k nss-u, pokud se týká propuštění dělníka Jana Št., obsahuje jedinou námitku, kterou formuluje tak, že rozhodčí komise svým nálezem rozhodla i o soukromoprávních účincích propuštění dělníka, čímž zasahuje do právní oblasti, ve které jsou kompetentní rozhodovati jedině řádné soudy. K odůvodnění této námitky uvádí pak stížnost, že podle § 3 zák. č. 330/1921 Sb. je rozhodčí komise oprávněna rozhodnouti o otázce, zda propuštění dělníka, pokud je členem závodního výboru, se stalo po právu, nemůže však rozhodovati o soukromoprávních účincích propuštění; k tomu dovolává se stížnost řady nálezů nss-u.
Nss musel především z úřední povinnosti zkoumati svou vlastní příslušnost v této věci (§ 4 zák. o ss). Tu pak shledal, že v daném případě rozhodovala rozhodčí komise, které byla věc předložena závodním výborem, o propuštění dělníka, který byl v závodu zaměstnán déle než tři roky nepřetržitě. K tomuto rozhodování byla rozhodčí komise nepochybně příslušná vzhledem k předpisu § 3 lit. g) zák. č. 330/1921 Sb. Nález rozhodčí komise zní, že propuštění dělníka jeví nespravedlivou příkrost (§ 3 lit. g) odst. 3, cc) zák. č. 330/1921 Sb.), pročež byl zaměstnavatel uznán povinným dělníka přijati zpět do práce a nahraditi mu mezitím ušlý výdělek (§ 3 lit. g) odst. 3 pod odst. 2). Při tom vyřešila si rozhodčí komise i předběžnou otázku, že dělník, o jehož propuštění šlo, nedopustil se jednání, pro něž může býti pracovní poměr bez výpovědi přerušen (§ 3 lit. g) odst. 4). Výrok rozhodčí komise obsahuje ovšem rozhodnutí, které se vesměs týká otázek práva soukromého. Avšak toto rozhodování je výslovným zákonným předpisem přikázáno do pravomoci správního úřadu (rozhodčí komise). Nápravu proti rozhodnutím správních úřadů v takovýchto věcech nelze však hledati u nss-u, nýbrž vzhledem k § 105 úst. listiny a k zák. č. 217/1925 Sb., jedině u řádných soudů, leč by ovšem šlo o případ takový, kdy správní úřad tím, že odepře rozhodnutí o soukromoprávní otázce vydati, znemožní straně cestu k řádnému soudu. Že by v dnešním sporu dopustila se rozhodčí komise této vady, stížnost ani netvrdí a nss také nijak neshledal.
Pak však je stížnost, podaná k nss-u, nepřípustná a musela býti podle §§ 2 a 3 lit. a) zák. o ss odmítnuta.
Podotknouti sluší, že stížnost svou námitkou o nepříslušnosti rozhodčí komise nepostihuje předmět sporu, neboť v daném případě nešlo o propuštění člena záv. výboru, o němž rozhoduje rozhodčí komise podle § 22 zák. č. 330/21 Sb. a při kterém ovšem není rozhodčí komise oprávněna vysloviti se také o soukromoprávních účincích propuštění, jak v nál. nss-u (srov. Boh. A 7531/28) je důsledně zastáváno. Pokud však jde o rozhodnutí rozhodčí komise podle § 3 lit. g) zák. č. 330/21 Sb., judikuje nss ustáleně tak, jak se stalo i v tomto případě (srov. Boh. A 6782/27, 7475/28, 8533/30, 8622/30, 8623/30, 9316/31).

Citace:

č. 4771. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 471-473.