NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 10177.

Bylo-li ve výpovědi z nájmu, dané 4. října 1929, k stěhování 1. ledma 1930, uvedeno, že byt byl najat na čtvrtletní výpověď, jest tím dostatečně naznačeno a udáno, že nájemní poměr má končiti dnem 31. prosince 1929. Dána-li výpověď k stěhování dne 1. ledna, jest udána stěhovací lhůta v ten smysl, že nájemce musí a exekucí může býti donucen vykliditi byt teprve 14. ledna.
(Rozh. ze dne 26. září 1930, Rv I 1539/30.)
Žalující strana dala žalované straně soudní čtvrtletní výpověď k stěhování dne 1. ledna 1930 a navrhla, by odpůrci bylo přikázáno, by v určeném čase pronajatý předmět o 12. hodině polední žalobci odevzdal. Procesní soud prvé stolice ponechal výpověď v účinnosti. Odvolací soud výpověď zrušil. Důvody: Vzhledem k námitkám žalované strany proti výpovědi jakož i vzhledem k tomu, že se i v odvolání vytýká jako nesprávné právní posouzení prvým soudem, že uznal, že výpověď má zákonné náležitosti soudní výpovědi, jest se nejprve zabývati s touto otázkou, neboť, kdyby odvolací soud dospěl k názoru, že soudní výpověď nemá zákonné náležitosti, tudíž v rozporu s právním názorem prvého soudu, nebylo by třeba dále zabývati se ostatními uplatňovanými důvody odvolacími. V tom směru vidno z písemné soudní výpovědi, že žalující strana vypovídá žalované straně byt v domě č. p. 241, sestávající z 1 pokoje, kuchyně s přísl. v I. patře, který byl najat na čtvrtletní výpověď, k stěhování dne 1. ledna 1930; ve výpovědi je dále návrh, aby odpůrci bylo přikázáno, by najatý předmět v určeném čase o 12. hod. polední pod uvarováním se exekuce odevzdal, anebo proti výpovědi podal námitky. Výpověď datována jest 4. října 1929, a doručena žalované straně 9. října 1929. Vzhledem k tomu, že ve výpovědi jest uvedeno, že být byl najat na čtvrtletní výpověď a že se výpověď dává 4, října 1929, je tím, třebaže ne výslovně, přece se zřetelem na § 5 řádu výpovědního a stěhovacího dostatečně naznačeno a udáno, že nájemní poměr má končiti dnem 31. prosince 1929. Ježto i předmět nájmu jest určitě udán, jest odvolací soud srovnale s názorem prvého soudu mínění, že soudní výpověď co do označení předmětu nájmu a co do označení doby, kdy se nájem má skončiti, odpovídá ustanovení § 562 c. ř. s. O rozporu se spisy v tom směru, že »verbis expressis« den skončení nájmu není udán, nelze mluviti, jakž bylo dolíčeno. Pokud se Však týče udání dne, kdy najatý předmět vypovídajícímu má býti odevzdán, obsahuje výpověď údaj, že se stěhování má státi 1. ledna 1930 a že v určený čas má býti najatý předmět odevzdán. V tomto směru nesouhlasí odvolací soud s názorem prvého soudu, že i v tomto bodu výpověď vyhovuje zákonným předpisům. Prvý soud pustil se zřetele, že soudní výpověď jest exekučním titulem ve smyslu § 1 čís. 4 ex. ř. a že musí proto vyhovovati ustanovením § 7 ex. ř., zejména obsahovati i přesný údaj dne plnění, dne vystěhování; na řád stěhovací v té příčině se odvolávati nelze, právě tak jako nemohou se odvolávati veřejné úřady, zejména berní úřady a ústavy veřejných pojišťoven na úroky. V určité výši ze zákona jim příslušející, nejsou-li v exekučním titulu úroky ty ve smyslu § 7 ex. ř. uvedeny. Z toho vyplývá, že při výkonu takovéhoto exekučního titulu by mohly vzniknouti i se zřetelem k § 575 poslední odstavec ex. ř. nesnáze, zastával-li by se názor, že označení: »k stěhování 1. ledna 1930« stačí a vyhovuje zákonu. Soud odvolací jest proto toho názoru, že v soudní výpovědi jako doba k stěhování a předání najatého předmětu měla býti, by bylo vyhověno požadavkům § 562 cřs. a § 5 řádu stěhovacího, uvedena: 14. leden 1930, nikoli 1. leden 1930; nestalo-li se tak, neodpovídá soudní výpověď v tomto bodu § 562 c. ř. s. a řádu stěhovacímu a výpovědnímu. Nemálo padá i na váhu, že podle právního názoru žalující strany nájemní poměr skutečně končil 15. prosincem 1929 a že tudíž udání stěhovací doby odpovídalo stěhovacímu řádu. Názor ten jest vzhledem k tomu, že umluvena byla čtvrtletní výpovědní lhůta bez bližšího udání naprosto neudržitelný hledíc k jasným ustanovením výpovědního a stěhovacího řádu a § 562 cřs. Nesprávně posoudil proto prvý soud náležitosti soudní výpovědi, uznav ji ve všech směrech za vyhovující § 562 cřs. a řádu výpovědnímu a stěhovacímu.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolacímu soudu jest přisvědčiti potud, pokud uvádí srovnale s prvým soudem, že soudní výpověď odpovídá ustanovením § 562 c. ř. s. i co do označení předmětu nájmu i co do označení doby, kdy nájem se má skončiti, dále i potud, pokud nebylo přihlíženo k námitce nedostatku aktivního oprávnění k žalobě uplatňovaného teprve po lhůtě k podání námitek až při ústním jednání dne 29. října 1929, tedy opožděně (srovnej rozh. nejvyššího soudu čís. 7171 sb. n. s.). V těchto směrech stačí odkázati na správné důvody nižších soudů. Odvolacímu soudu nelze však přisvědčiti, pokud má za to, že soudní výpověď nemá náležitosti § 562 c. ř. s., poněvadž neobsahuje přesné udání ohledně plnění, čas vystěhování (§ 7 ex. ř.) a vzhledem k obsahu výpovědi, podle níž žalobce vypovídá byt ke stěhování dne 1. ledna 1930, mohly se zřetelem na § 575 poslední odstavec ex. ř. vzniknouti nesnáze, kdyby se zastával názor, že označení »k stěhování l. ledna 1930« stačí a vyhovuje zákonu. Správné rozpoznaly nižší soudy, že výpověď obsahuje udání času, kdy nájemní smlouva se má končiti, neboť se odvolává na čtvrtletní výpověď k 1. lednu 1930, z čehož jest zřejmo, že čtvrtletní nájemní období končí se dnem 1. ledna 1930, pokud se týče 31. prosince 1929. Leč ukončením nájemního poměru končí se oprávnění užívati nájemního předmětu a nastává dnem ukončení nájemního poměru nejen povinnost, nýbrž i oprávnění najímatele vystěhovati se, vykliditi byt. Na tom nemění nic, že výpovědním a stěhovacím řádem k plnění této povinností jest najímateli poskytnuta lhůta čtrnáctidenní. Rčení, že žalobce »vypovídá soudně odpůrcům byt, najatý na čtvrtletní výpověď k stěhování dne 1. ledna 1930«, nemá proto jiného významu, než že žalobce vypovídá byt k 1. lednu 1930 s povinností, která plyne z této výpovědi, to jest vykliditi byt do čtrnácti dnů. Tomu nasvědčuje výpovědní návrh, rozhodný pro výkon exekučního titulu, podle něhož se má odpůrcům přikázati, by najatý byt v »v určeném«, to jest v čase ustanoveném ve výpovědním a stěhovacím řádu pro Čechy odevzdali pod uvarováním se exekuce. Tím, že byla dána čtvrtletní výpověď k 1. lednu 1930, jest dána již také lhůta stěhovací, neboť to znamená podle § 5 nař. ze dne 28. června 1924, čís. 172 sb. z. a n., že žalovaná strana musí a exekucí může býti donucena celý byt vykliditi teprve 14. ledna 1930. Nemohou proto při výkonu exekuce vzniknouti pochybnosti o čase plnění (§ 7 ex. ř.), ani nesnáze se zřetelem k § 575 poslední odstavec c. ř. s. Jsou-li však splněny náležitosti § 562 c. ř. s., bylo zkoumati, zda jsou tu ostatní předpoklady platné výpovědi, jež žalovaná popřela, tedy zda vůbec lze nájemní poměr, o nějž jde, vypověděti, a zda se žalobce měl domáhati vyklizení bytu žalobou, po případě zda tu jsou věcné předpoklady pro předčasné zrušení nájemní smlouvy ve smyslu § 1118 obč. zák. Odvolací soud se vzhledem k svému stanovisku co do formálního nedostatku výpovědi s těmito otázkami nezabýval a nemůže proto dovolací soud ve věci samé rozhodnouti.

Citace:

č. 7575. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 351-352.