Čís. 16081.

Předpis stanov stavebního a bytového družstva, že funkce členů představenstva jsou čestné a nesmějí se jim dávati jakékoli hmotné odměny kromě skutečných výloh s funkcí spojených, neplatí o činnosti, jež nesouvisí s funkci člena představenstva, jako jest činnost správce družstevního domu.
Byla-li někomu svěřena správa družstevního domu za odměnu, záležící ve slevě nájemného na určitou dobu, nesmí vnucený správce uvedeného domu tuto smlouvu porušiti a žádati zvýšení nájemného. (Rozh. ze dne 5. května 1937, Rv I 521/37.)
Žalobce jest od 30. března 1936 vnuceným správcem domu č. p. 556 v B. Žalovaný, který je členem družstva »L. o.«, byl vnuceným správcem uvědomen, že sleva nájemného, které se mu dostalo usnesením valné hromady uvedeného družstva, je nepřípustná a neplatná, a že proto žádá plné nájemné. Ježto žalovaný odepřel platiti zvýšené nájemné, dal mu vnucený správce výpověď. Proti této výpovědi podal žalovaný včas námitky, v nichž uplatňuje protiprávnost výpovědi, ježto jí bylo porušeno ujednání mezi žalovaným a družstvem, které jest i pro vnucenou správu závazné a jímž byla žalovanému svěřena nevypověditelně na deset let usnesením valné hromady družstva administrativní správa domu č. p. 556 v B. Tu správu řádně vykonává, aniž odporuje vnucené správě, a jest ochoten ji i nadále vykonávati. Za vykonávání správy nedostává platu, ale má byt za levnější nájemné. Podle § 21 stanov řečeného družstva může býti členu dána výpověď jen tehda, nesplní-li povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, nebo vyskytnou-li se jiné důležité důvody. U žalovaného takových důvodů není a navrhuje proto zrušení výpovědi. Vnucený správce odůvodnil výpověď ustanovením § 21 stanov uvedeného družstva a přednesl, že žalovaný byl za svou funkci honorován podceněním bytu, a to odporuje § 4 stanov, podle něhož funkce členů představenstva jsou čestné a nesmějí se jim dávati jakékoli hmotné odměny kromě skutečných výloh s funkcí spojených. Podle uvedeného předpisu jest ujednání mezi orgány družstva a žalovaným nicotné. Mimo to pozbyl žalovaný sjednané výhody zavedením vnucené správy. Soud prvé stolice ponechat výpověď v platnosti. Důvody: Jest zjištěno, že byla usnesením společné schůze představenstva a dozorčí rady dotčeného družstva ze dne 14. července 1933 povolena žalovanému sleva činže 100 Kč čtvrtletně a usnesením téže schůze ze dne 10. ledna 1935 svěřena mu funkce administrativního správce domu č. p. 556 v B. do konce roku 1944 za dosavadních podmínek a prováděné dosud pouze jako projev uznání, kteréžto opatření schválila valná hromada dne 20. července 1936. Dále má soud za zjištěno, že žalovaný byl na valné hromadě dne 11. června 1933 zvolen do dozorčí rady a na valné hromadě 20. července 1935 místopředsedou družstva, kteroužto funkci zastával ještě v době výpovědi. Nemůže tudíž býti sporu o to, že žalovaný je členem představenstva a že se na něho vztahují stanovy jako lex contractus, tedy i § 4 stanov. Soud má pochybnosti, že sleva činže poskytnutá žalovanému je hmotnou odměnou. Svědek František V., bývalý předseda představenstva družstva, výslovně potvrdil a soud vzal za prokázáno, že žalovaný za svou námahu měl býti honorován ujednaným platem, který se podle dohody odpočítával z nájemného. Dopisem ministerstva sociální péče z 30. června 1936 zjistil soud, že vnucený správce byl ministerstvem poukázán, aby trval na placení nájemného v původní výší, ježto předpisy o stanovení výše nájemného jsou pro všechny členy stejné a honorování funkcí přenecháním bytu za levnější nájemné je vůbec nepřípustné. Se zřením na uvedená zjištění dospěl soud k přesvědčení, že porušením § 4 stanov nastala u žalovaného důležitá závada, opravňující k výpovědi dle § 21 stanov, a uznal, že výpověď je po právu. Nerozhoduje podle názoru soudu, zda žalovaný funkce správce vykonával či nikoli. Podotýká se jen, že názor žalovaného, že vnucený správce jest úmluvami družstva vázán, není správný, ježto vnucený správce není vázán závazky, které nebyly v pozemkové knize zapsány. Žalovaný pak ani netvrdil, že by ujednání o slevě činže bylo v pozemkové knize vyznačeno. Odvolací soud zrušil výpověď.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Je přisvědčiti názoru odvolacího soudu, že předpis § 4 stanov stavebního a bytového družstva »L. a« v P., podle něhož funkce členů představenstva jsou čestné a nesmějí se jim dávati jakékoliv hmotné odměny kromě skutečných výloh s funkcí spojených, nelze vztahovati na takovou činnost, která s funkcí člena představenstva nesouvisí. Nelze přece žádati, aby člen představenstva konal pro družstvo práce stavební nebo domovnické zdarma. Žalobce sám připouští, že nelze představenstvu brániti, aby dalo obstarávati úkony správy domu za plat určité osobě, míní však, že to musí býti jen osoba cizí. Pro to však není v přednesu stran žádného podkladu. Když se tedy jmenované družstvo na společné schůzi představenstva a dozorčí rady dne 10. ledna 1935 usneslo svěřiti žalovanému funkci administrativního správce nájemního družstva domu č. p. 556 v B. na dobu až do konce roku 1944 za odměnu záležící ve slevě nájemného, valná hromada pak dne 20. července 1935 usnesení to schválila a žalovaný funkci tu přijal, jde o platnou smlouvu uzavřenou mezi ním a družstvem, kterou musí i vnucený správce se zřetelem na ustanovení § 111 ex. ř. respektovati, a není oprávněn ji porušovati zvýšením nájemného, tím méně jest oprávněn vypovídati žalovaného z bytu proto, že se zvýšení nájemného vzepřel. Řečená platně sjednaná smlouva mezi družstvem a žalovaným nepřestala zahájením vnucené správy dotčeného domu dne 30. března 1936 tím, že snad žalobce jako vnucený správce od té doby sám vykonává funkce administrativního správce onoho domu. Činí-li tak skutečně, je to jeho věcí, ale podle uvedené smlouvy má funkce ty vykonávati žalovaný a vnucený správce má jen povinnost kontroly, ježto není vnuceným správcem žalovaného, nýbrž družstva a jest vnucenou správou podle § 99 ex. ř. omezeno toliko družstvo jako dlužník, nikoliv žalovaný. Žalobce jako vnucený správce družstva má jen táž práva jako družstvo samo. I když tedy snad žalobce jako vnucený správce vykonává sám administrativní správu domu č. p. 556 v B., nepozbyl tím žalovaný, který byl a jest ochoten administrativní správu domu dále vésti, nároku na smluvenou úplatu (§ 1155 obč. zák.)

Citace:

č. 16081. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 612-614.