Čís. 805.

Hromadění nároků bagatelních s nároky přes 100 K v jedné žalobě jest přípustno, nepřevyšují-li všechny zažalované pohledávky 1000 K. Řízení bagatelní nelze oproti řádnému řízení před okresními soudy pokládati za řízení zvláštní.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1920, R I 1038/20.) Žalobce uplatňoval na okresním soudě žalobou několik nároků, z nichž některé 100 K nepřevyšovaly, jiné činily více, aniž by však součet všech přesahoval 1000 K. Soud prvé stolice vrátil žalobu, by byla rozdělena a opětně podána. Důvody: Dle obsahu žaloby jedná se o různé nároky, jednak pod 100 K, jednak nad ně, ale celkem pod 1000 K. Je tu tedy hromadění žalobních nároků touže žalobou. Takové hromadění však mimo příslušnosti soudu předmětné předpokládá týž způsob projednávání všech sloučených nároků. Nelze proto sloučiti nároky přes 100 K s nároky nepatrnými (pod 100 K), poněvadž vadí tomu naprostá různost řízení bagatelního (§ 450, 452 c. ř. s., 502 odstavec druhý c. ř. s.). Dlužno proto takové nedovolené hromadění žalob odstraniti, což státi se může jen rozdělením žalob. Rekursní soud nařídil prvému soudu, by upustě od svého příkazu na rozdělení žalob, o žalobách znovu jednal. Důvody: Především nutno podotknouti, že nepřípustné hromadění žalobních nároků touže žalobou jest pokládati za vadu formální, kterou odstraniti sluší dle předpisů §§ 84, 85 c. ř. s. a § 89 jedn. ř., a že tudíž usnesení, odstranění takových vad nařizující, dle § 84 odstavec prvý c. ř. s. samostatným prostředkem opravným v odpor vzato býti nemůže (§ 515 c. ř. s.). Předpokladem však jest, že hromadění nároků žalobních skutečně je nepřípustným. Této podmínky tu není, a jest proto rekurs do napadeného usnesení přípustným. Předpokladem však jest, že hromadění nároků žalobních skutečně je nepřípustným. Této podmínky tu není, a jest proto rekurs od napadeného usnesení přípustným. Dle ustanovení § 227 c. ř. s. může procesuálně více nároků v téže žalobě býti spojeno, je-li pro všechny nároky vedle stejné příslušnosti soudu týž způsob řízení přípustný. Řízení bagatelní nelze však oproti řádnému řízení před okresními soudy pokládati za zvláštní řízení různého způsobu, neboť řízení ve věcech nepatrných liší se od obyčejného řízení hlavně jen svou stručností, podstatně toliko ohledně opravných prostředků. Je-li v téže žalobě hromaděno více nároků, z nichž některé převyšují hodnotu 100 K, některé jí nedosahují, bude jednání provedeno po způsobu řádného řízení, v rozsudku sluší pak arciť zachovati nárokům, 100 K nepřevyšujícím, povahu věci nepatrné tím způsobem, že se rozdělí ve výroku rozsudečném nároky bagatelní od ostatních nároků za tím účelem, aby bylo lze provésti obmezení odvolání dle § 501 c. ř. s., platící pro věci nepatrné. Není proto správným názor prvního soudce, že projednávání všech nároků žalobních spojiti nelze a není proto s hlediska procesuálního ustanovení § 227 c. ř. s. důvodu, proč by tyto nároky musely býti rozděleny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací soud poukazuje stěžovatele na úplně správné důvody napadeného usnesení, jež nebyly vyvráceny obsahem dovolacího rekursu. Vzhledem k jeho vývodům se podotýká, že dle dobrozdání nejvyššího soudního dvoru k § 227 с. ř. s. hromadění bagatelních nároků s nároky přes 100 K v jedné žalobě jest přípustno, nepřevyšuje-li cena všech zažalovaných pohledávek 1000 K, a že řízení bagatelní nelze pokládati proti řádnému řízení před okresními soudy za řízení zvláštní. Této kumulaci nejsou na překážku předpisy § 451 c. ř. s., poněvadž se v takovém pří padě protokoluje ohledně všech nároků ve smyslu §§ 443, 444 a 445 c. ř. s. Napadeným usnesením není, jak dále tvrdí dovolací rekurs, porušen předpis § 452 c. ř. s., dle něhož se rozsudek u přítomnosti obou stran vyhlášený stranám nedoručuje, poněvadž toto zákonné ustanovení nemá na mysli jednání o kumulovaných nárocích. Poukaz dovolacího rekursu na druhý odstavec § 453 c. ř. s., který nařizuje, že právní věc má býti projednávána a rozhodnuta podle předpisů o řízení ve věcech nepatrných, když se za sporu sníží zažalovaný peníz na hranici, v § 448 c. ř. s. uvedenou, neb pod tuto hranici, jest pro otázku přípustnosti kumulace bezvýznamným, jelikož §em 26 novely o úlevě soudů k § 453 с. ř. s. byl připojen naduvedený odstavec jen vzhledem k ustanovení prvního odstavce, který jedná o zvýšení ceny sporného předmětu nad hranici bagatelní. Z obsahu druhého odstavce tohoto § tedy nevysvítá, že by bagatelní řízení bylo proti řádnému řízení před okresními soudy řízením zvláštním, hromadění bagatelních a nebagatelních nároků vylučujícím. Tento právní názor nelze dovozovati ani z ustanovení § 449 c. ř. s. o přípustnosti zastupování strany manželkou ani z ustanovení § 450 c. ř. s., jenž se odchyluje od obdobného ustanovení § 261, odstavec druhý, c. ř. s. pouze tím, že pokračování v jednání o hlavní věci po zamítnutí námitek, v § 239 odstavec druhý c. ř. s. uvedených, jest obligatorním. Dovolací rekurs poukazuje též na dobrozdání nejvyššího soudu, dle něhož, když se jedná o několika nárocích, z nichž žádný 100 K nepřesahuje, má se o všech nárocích jednati dle řízení bagatelního, že se však musí nároky ve smyslu § 188 c. ř. s. odděliti a bagatelní projednávati zvlášť, přesahuje-li některý z nároků bagatelní hranici. Při tom přehlíží dovolací rekurs, že se toto dobrozdání nevztahuje na § 227, nýbrž na § 11 c. ř. s.

Citace:

č. 805. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 723-725.