NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 10951.

Bylo-li dodáno zboží zkažené, neupotřebitelné, bylo třeba včasné výtky (čl. 347 obch. zák.), by nenastala domněnka, že bylo zboží schváleno. Bylo vytýkati aspoň vady, jež byly zjištěny při prvém zkoumání zboží. Stačilo, učiniti zkoušku namátkou. Pokud nebyly vady oznámeny včas.
(Rozh. ze dne 4. září 1931, Rv I 701/30.)
Žalující firma objednala od žalované firmy 300 sudů marinovaných úhořů. Objednané zboží došlo k žalobkyni dne 30. listopadu 1926, načež je žalobkyně ihned zaplatila. Z 300 sudů uskladněných v transitním celním skladišti na nádraží rozprodala žalobkyně ihned 100 sudů. Od zákazníků však docházely ihned stížnosti, že dodaný úhoř jest nedostatečně pečený, na polovic syrový, že má příchuť stuchlivou a dávali jej k disposici. Tyto vady oznámila žalobkyně žalované dopisem ze dne 7. prosince 1926 s vyzváním, by ohledně 200 sudů úhoře, které byly ještě v transitním celním skladišti, disponovala, žalovaná však dopisem ze dne 10. prosince disposici neuznala aniž oznámené jich vady. Žalobkyně předložila dne 14. prosince 1926 vzorek úhoře státnímu úřadu pro zkoumání potravin v Praze k posudku, jenž dne 20. prosince 1926 vydal posudek, »že vzorek úhoře má nepříjemnou, takřka odpornou, zažluklý rybí tuk a plísně připomínající chuť a dlužno jej ve smyslu zákona o potravinách prohlásiti za zboží zkažené, pro lidské požívání nezpůsobilé«. Výsledek toho žalobkyně žalované sdělila dne 23. prosince 1926 a znovu jí dala k disposici 100 sudů marinovaného úhoře a vyhradila si, že, kdyby se toto množství úhořů vrácením od odběratelů zvětšilo, i toto množství dáti k disposici. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované náhrady škody způsobené jí dodáním vadného zboží. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobkyně snaží se dovoditi, že, an dodán byl úhoř tak vadně zpracovaný, že byl potravinou zdraví lidskému škodlivou, protože k požívání nezpůsobilou a že prodávající byl vydán nebezpečí stíhání podle zákona o falšování potravin, takže tudíž zboží bylo neprodejné a bylo vlastně dodáno »aliud«, nelze použiti § 347 obch. zák. Ale nelze přehlédnouti, že se podle stavu věci zjištění, že zboží jest absolutně k obchodování nezpůsobilé a musí býti a bylo zničeno, stalo státním ústavem pro zkoumání potravin až v druhé polovině prosince 1926, že však vady zboží zjištěny byly zřízencem žalující hned po přijetí zboží, v prvých dnech prosince, a přes to nebyly hned žalované vytknuty, nýbrž bylo vyčkáváno, až co řeknou konsumenti. Již proto by nebyl podán pevný důkaz o tvrzení žalobkyně, že šlo vlastně o něco jiného, než bylo objednáno. Nehledíc k tomuto nemožnému pojetí věci, byly objednány barely marinovaných úhořů a byly dodány barely marinovaných úhořů, tedy nikoli věci jiného druhu, a proto také nelze mluviti o věci jiné, nýbrž o zboží smluveného druhu, při němž bylo jen posuzovati jakost (čl. 335 obch. zák.) zkoumáním předepsaným v čl. 347 obch. zák. V tom ohledu správně rozhodl soud prvé stolice, uznav, že vadnost zjištěná hned po dodání zboží byla až 7. prosince oznámena, tedy pozdě. Žalující strana ovšem míní, že tím teprve započala zkušební její činnost a že toto zjištění jí nemohlo opatřiti ještě spolehlivé přesvědčení o povaze zboží, ale toto tvrzení je v rozporu s důkazy. Vždyť H. seznal, že tu pozastávka zboží (správně zjištění vady zboží) byla, ale že chtěl nechat rozhodnouti odběratele, chtěl to ať již z jakéhokoli důvodu riskovat, zda vada neprojde, ač jako prokurista žalující firmy byl v prvé řadě oprávněn a povinen (čl. 42 obch. zák.) vady vytýkati. A že byly oprávněné, jde na jevo z jeho seznání, že obratem bylo žalobkyni zboží vráceno, takže stala-li se pozastávka (výtky) už předem předvídaná až po tomto vrácení, to jest 7. prosince 1926, stala se pozdě, a zboží platí za převzaté. Když však výtky vad byly se strany konsumentů očekávány a předvídány, nebylo třeba vyčkávali naprostou úplnou jistotu, jak chce nyní odvolatelka dovoditi. Tím však padají i vývody, že nalézací soud přehlédl zvláštnost souzeného případu, že totiž, žalobkyně, nemající snad dostatek personálu, nemohla pokud možno podle řádného obchodního postupu (čl. 347 prvý odstavec obch. zák.) zboží ohledati ihned, zejména v krátké sedmidenní lhůtě od 30. listopadu do 7. prosince 1926. Vývody tyto padají, protože na nutnost důkladnějšího ohledání celé zbývající nerozeslané části žalobkyně byla upozorněna svým skladníkem a netvrdila ani, tím méně prokazovala, že k důkladnějšímu ohledání chtěla přikročili, nehledíc ani k tomu, že by bylo stačilo ohledání ukázek skladníkem provedené, a jak na jevo pak vyšlo, opodstatněné, že však ponechala lehkomyslně věc náhodě, že to u konsumentů projde. Marně se snaží dovoditi, že bylo třeba posudku státního ústavu pro zkoumání potravin, důkazu znaleckého, a že teprve tím bylo na jisto postaveno, že bylo dodáno zboží úplně bezcenné a k požívání lidskému nezpůsobilé. Marně, neboť ohledání znalecké zákonem předepsáno není jako nezbytně nutné, a jistě ho netřeba tam, kde vadu seznal skladník a podle znalce H-a musel seznati kterýkoliv detailista, kde tedy nešlo o vady tajné, nýbrž o vady zjevné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
´
S hlediska dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) vytýká žalobkyně, že odvolací soud neprávem posuzoval nárok žalobou uplatněný jako nárok ze správy (čl. 347 a násl. obch. zák. a § 922 a násl. obč. zák.), že správně měl jej posuzovati jako nárok na vrácení trhové ceny a na náhradu škody pro nesplnění smlouvy, pro dodání věci neobjednané (aliud), a odůvodňuje toto své stanovisko tím, že podle znaleckého posudku bylo jí dodáno zboží k lidskému požívání úplně nezpůsobilé, takže ten, kdo by takové zboží prodal, by mohl přijíti do rozporu se zákonem o padělání potravin, že šlo o zboží, se kterým bylo při výrobě špatně manipulováno, nebo o zboží staré, nikoli z ročníku 1926/1927, nýbrž o zboží ročníku 1925/1926, které ve stavu nezpůsobilém k požívání již bylo dodáno, takže nejde o zboží, které by mohlo býti předmětem obchodování jako potravina k lidskému užívání způsobilá. Nejde prý jen o vadu v jakosti zboží, nýbrž o shnilé ryby, hodící se za hnojivo, nikoli za potravinu. Poněvadž nejde o vady kvalitní, nebyla prý žalobkyně povinna zboží ihned zkoumati a vady neprodleně vytýkali, jak káže čl. 347 obch. zák. Žalobkyně však přehlíží, že neopřela žalobu o tento základ, že ani v žalobě ani v řízení před soudem první stolice netvrdila, že jí bylo plněno něco jiného, než objednala, netvrdila, že zboží pro nesplnění smlouvy nepřijala, že přijetí odmítla, aniž činila nárok na vrácení kupní ceny pro nesplnění smlouvy. To vše, co žalobkyně v tomto směru přednesla v odvolání a nyní v dovolání, jest novotou, která jest nepřípustná jednak podle § 482, jednak podle § 504 druhý odstavec c. ř. s., takže k ní vůbec nelze v opravném řízení přihlédnouti. V žalobě a v řízení před prvním soudem tvrdila, žalobkyně, že objednala a obdržela marinované úhoře, že vykazovaly Vady, měly nepříjemnou odpornou chuť, připomínající zažluklý rybí tuk a plíseň a že jest je prohlásiti za zboží zkažené, nezpůsobilé k lidskému požívání, že vady zboží dne 7. prosince 1926 žalované firmě oznámila, zboží jí k disposici dala atd., vesměs to tvrzení, jež poukazují na uplatňování nároku ze správy. Žalobkyně netvrdila, že zboží nepřijala, poněvadž neodpovídalo smlouvě, nýbrž naopak je přijala a cenu trhovou hned zaplatila, je z části dále prodala a dodala, vadné zboží vyměnila a část zboží pod cenou prodala, je prohlížela, vadnost vytýkala a dala zjistiti úřadem pro zkoumání potravin a soudním důkazem k zajištění, což vše by byla nemusila konati, kdyby je byla chtěla jako »aliud« odmítnouti. Avšak, i kdyby se mělo za to, že zboží nemělo vlastnosti zboží obchodního (čl. 335 obch. zák.), bylo nicméně povinnosti žalobce, by zjevné vady zboží vytýkal neprodleně, v čas (čl. 347 obch. zák.), neboť čl. 347 obch. zák., mluvě o vadách, nerozeznává, jaký vliv mají na upotřebitelnost zboží. Bylo-li dodané zboží zkažené, neupotřebitelné, scházely mu vlastnosti obyčejně předpokládané a bylo proto třeba i tu včasné výtky, by nenastala domněnka, že zboží jest schváleno (rozh. 6923 sb. n. s.). Nevadilo, že zřízenci žalobkyně mohli jen zjistiti vadnost zboží co do barvy a chuti, že nemohli ihned zjistiti neprodejnost zboží, neboť žalobkyně měla ihned vytýkati aspoň ty vady, které při prvním zkoumání zjistila, ze kterýchžto vad se pak vyvinula neprodejnost zboží. Nevytknuvši včas ani tyto zjevné vady, pochybila a musí nésti důsledek toho, že se má za to, že schválila jakost zboží (čl. 347 obch. zák.). Nevadí, že nemohla všecky sudy s úhoři ihned prohlédnouti, zejména ty, jež byly nevycleny v celním skladišti; stačilo činiti zkoušku namátkou a prozkoumati aspoň sudy, jež vyclila a dále prodávala, jak to řádný obchodní postup dovoloval, a dle toho vady vytýkati celé dodávce., Žalobkyně však nevytkla včas vadnost zboží ani ohledně jediného sudu úhořů a ztratila tím svou vinou nárok ze správy ohledně všech. Že vady zboží nebyly oznámeny včas, jak dovolatelka tvrdí, zjistily již nižší soudy a lze poukázati na důvody nižších soudů v tom směru. Nižší soudy posoudily věc správně po stránce právní a bylo proto bezdůvodnému dovolání odepříti úspěch.

Citace:

Čís. 10951. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 97-100.