Čís. 15438.

Stavební družstvo jest oprávněno dáti výpověď z bytu členu družstva, jenž byl podle stanov povinen bytu »trvale osobně užívati, jestliže tak nemůže činiti, poněvadž byl přeložen jako státní úředník na jiné místo, třebas v bytě tom nadále bydlela jeho rodina.
(Rozh. ze dne 25. září 1936, Rv I 1651/36.)
Žalující družstvo odvolávajíc se na své stanovy, podle nichž nájemník musí pronajatého bytu osobně trvale užívali, vypovědělo žalovaného z bytu, poněvadž byv přeložen na jiné služební místo těmto podmínkám nevyhovuje. Prvý soud k námitkám žalovaného prohlásil výpověď za zrušenou. Odvolací soud ponechal výpověď v účinnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovoláni.
Důvody:
Rozhodující otázkou v tomto sporu je, zdali hledíc k tomu, že ve sporném bytě bydlí dosud manželka žalovaného, lze míti za to, že byt tento obývá (užívá) žalovaný osobně trvale, jak to předpokládá ustanovení § 22, odst. 1 stanov žalující strany. Nemohly by zajisté v tomto směru vzniknouti žádné pochybnosti v tom případě, kdyby žalovaný s podržením svého dosavadního služebního místa v P. byl jen na přechodnou dobu služebně přidělen na jiné místo tak, že by se po splnění účelu přidělení měl opět vrátiti na své služební místo do P. Takovéto přidělení rázu pouze přechodného by se otázky jeho rodinného bytu po této stránce vůbec nedotýkalo a arci muselo by se míti za to, že dosavadní byt v P. osobně trvale obývá, když by jej obývala jeho rodina. Avšak tomu tak není. Žalovaný byl jako úředník státních drah se sídlem v P. přeložen na jiné služební místo, a to do jiné země. Podle dopisu ministerstva železnic nelze za nynější situace předpokládati, že by žalovaný byl v dohledné době přemístěn zpět do P. Z toho vyplývá, že tu nejde o přidělení na jiné služební místo jen na dobu přechodnou v tom smyslu, jako bylo dolíčeno, ale o přemístěni rázu trvalého. A pohlíží-li se na věc s tohoto hlediska, nelze říci, že by žalovaný, který nemá své úřední sídlo v P. a není vázán bytem na P., naopak svým úředním zaměstnáním je povinen bydleti ve svém nynějším služebním místě daleko od P. (v jiné zemi), sporného bytu užíval osobně trvale, jak to vyžaduje ustanovení § 22, odst. 1 stanov žalujícího družstva. Posoudil tudíž odvolací soud věc po právní stránce správně, když vyslovil, že žalovaný neplní závazky ze smlouvy nájemní, ježto neobývá sporný byt osobně trvale, jak to stanovy družstva vyžadují. Rovněž jest souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že se další podržení bytu žalovaným případně jeho rodinou příčí vlastnímu účelu stanov, poněvadž by se tím odnímal tento byt jiným členům družstva, kteří jsouce svým zaměstnáním nuceni bydleti v P. bytu buď vůbec nemají anebo alespoň ne byt levný a zdravotně odpovídající, jak to předpokládají stanovy družstva. Nasvědčuje tomu i nájemní řád žalujícího družstva, který podle stanov upravuje podrobně zásady pro pronajímání bytu a který v § 4, odst. 3 takový případ, o jaký v tomto sporu jde, předpokládá uváděje, že uchazeči o byt, kteří v družstevních nájemních domech již bydleli a ze služebních důvodů byli nuceni přerušiti nájemní poměr, jsou při pořadí pro příděl bytu postaveni na roven členům bydlícím v družstevních domech, kteří podle odst. 2 téhož § mají vždy přednost před členy v družstevním domě ještě nebydlícími. Tím jsou zároveň rozptýleny i obavy dovolatele, že v případě, že by byl zpět přemístěn do P., by jeho oběť, kterou jako člen družstva přinesl, byla marná.

Citace:

č. 15438. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 871-872.