NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 2027.

Zákon o ochraně nájemců ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n.
Do usnesení rekursního soudu, jímž v řízení o svolení k výpovědí byl zamítnut návrh na navrácení v předešlý stav, jest dovolací rekurs přípustným.

Návrh na navrácení do předešlého stavu pro zmeškání námitek proti výpovědi jest nepřípustným.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 1 1342/22.)
V řízení o svolení к výpovědi nájmu domáhal se vypovězený navrácení v předešlý stav. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Do zamítajícího usnesení vznesl žadatel rekurs, jenž byl r e k u r s n í m soudem odmítnut jako nepřípustný vzhledem k poslednímu odstavci § 4 zákona ze dne 27. duhna 1922, čís. 130 sb. z. a n.
Nejvyšší soud vyhověl rekursu do odmítajícího usnesení rekursního soudu, jež zrušil, nevyhověl však dovolacímu rekursu do zamítajícího usnesení téhož soudu.
Důvody:
Zákonem ze dne 27. dubna 1922, čís. 130 sb. z. a n. jest upravena jednak ochrana nájemců proti výpovědi pronajímatelů (§§ 1 až 7), jednak další právní poměry z nájemní smlouvy (§§ 8 a násl.). Pokud jde o navrácení k předešlému stavu, není tato otázka v zákoně o ochraně nájemců výslovně řešena a dlužno ji, jelikož na soudní řízení o výpovědi jest dle § 4 cit. zákona použiti nesporného řízení a toto se v § 17 (cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák.) dovolává civilního řádu soudního, rozhodnouti dle příslušných ustanovení tohoto řádu. Odmítl-li rekursní soud rekurs vypovídané strany z důvodů posledního odstavce citovaného zákona, jest názor tento právně mylným, jelikož toto ustanovení se vztahuje jedině, jak dle celého doslovu tohoto ustanovení nemůže býti sporu, na řízení o výpovědi samé. Návrh na navrácení ku předešlému stavu a přípustnost rekursu dlužno však posuzovati dle § 17 cit. cís. pat. a § 146 a násl. c. ř. s. Dle § 153 c. ř. s. není rekurs přípustným jen v případě, kde návrhu na navrácení ku předešlému stavu bylo vyhověno. Tu pak, jelikož tento návrh byl zamítnut, jest další opravný prostředek přípustným a příčí se tudíž usnesení rekursního soudu, odmítající rekurs do zamítnutí návrhu, zákonu, a bylo proto změněno. Jelikož pak současně byl domněle nepřípustný rekurs se spisy předložen, bylo i o něm ihned rozhodnouti. Tento rekurs však není oprávněn. Dle § 17 cís. pat. jest navrácení ku předešlému stavu přípustno proti zmeškání lhůty nebo roku, není-li to možno napraviti stížností nebo podáním. Navrácení v předešlý stav pro zmeškání námitek zákon nezná, není ho také třeba, neboť cís. patent čís. 208 z roku 1854 připouští novoty i v rekursu (§ 10 cit. pat.). Výjimku však z tohoto ustanovení má § 4 zákona ze dne 27. dubna 1920, čís. 130 sb. z. a n. (jak tomu bylo i za dřívějšího zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n.), jenž uvádí, že k jiným důvodům, než které byly v návrhu o výpovědi obsaženy, nemůže býti v tomto řízení přihlížena. Jest tedy návrh za navrácení ku předešlému stavu pro zmeškání námitek dle § 17 nesp. řízení a § 146 c. ř. s. nepřípustným, a byl právem rekursním soudem zamítnut.

Citace:

č. 2027. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1074-1075.