NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1851.

Úpadek z nedbalosti podle §u 486 tr. zák.
»Lehkomyslným« jest užívání úvěru, když ten, kdo úvěru užívá, neuváží s náležitou péčí, zda bude mu možno v čas platiti; »nepřiměřeným« jest, když vypůjčené částky nejsou v poměru k hospodářské síle dlužníkově, takže příhody, s nimiž nutno každému řádnému hospodáři čítati, mohou způsobiti neschopnost platiti.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1925, Zm II 461/24).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 19. července 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 486 čís. 1 a 2 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Hmotněprávní zmatek §u 281 čís. 9 a) tr. ř. shledává stížnost v tom, že uznán byl stěžovatel vinným i přečinem podle §u 486 čís. 1 tr. zák., ježto prý vzhledem ku tehdejším cenám nedoplatky za zboží nedosahují takové výše, by bylo lze mluviti o lehkomyslném a nepřiměřeném užívání úvěru, a obžalovaný mohl čítati s tím, že zboží se ziskem prodá, k čemuž jen pro katastrofální pokles cen v roce 1922 nedošlo. Ostatně nemohl prý pokládati obžalovaný užívání úvěru za nepřiměřené, když mu dodavatelé zboží o své újmě, aniž by jim byl co předstíral, na úvěr dodávali. Tím méně možno mluviti o lehkomyslném užívání úvěru, kdyžtě pojem »lehkomyslnost« sahá dále než hrubá nedbalost, jak ji předpokládá nedbalost a znamená již, že pachatel nebezpečí zná a přece jedná na risiko, že nepříznivý výsledek nastane, což stěžovateli nebylo prokázáno. Že rozlišování stížnosti mezi »lehkomyslností« a »nedbalostí« není správné, vyplývá z toho, že zákon sám jen jako příklad nedbalostí, přivodivší neschopnost platiti, uvádí též lehkomyslné a nepřiměřené užívání úvěru. Lehkomyslným jest užívání úvěru tehdy, když ten, kdo úvěru užívá, neuváží s náležitou péčí, zda bude mu též možno, v čas platiti; nepřiměřeným jest, když vypůjčené částky nejsou v poměru k hospodářské síle dlužníkově, takže příhody, s nimiž nutno kažkému řádnému hospodáři čítati, mohou způsobiti neschopnost platiti (Löfflerův kom.). Obojí zjišťuje rozsudek při stěžovateli. Za krátkou dobu jeho obchodování dospěl obžalovaný k výsledku, že oproti dluhům 81600 Kč nejsou tu aktiva takřka žádná. Při tom nelze se obžalovanému dovolávati katastrofálního poklesu cen textilního zboží, když tento vlastně nastal teprve v době, kdy nezpůsobilost stěžovatelova, platiti, byla již zjevnou. Mimo to užíval obžalovaný úvěru převážně ve svém obchodu uhlím, o němž sám tvrdí, že byl dobrý a že v něm ztrát vůbec neutrpěl. Proto právem mohl uznati nalézací soud užívání úvěru, jímž stěžovatel svoji neschopnost platiti přivodil, lehkomyslným a nepřiměřeným a přivodění neschopnosti platiti, nedbalým. Že mu věřitelé bez všelikého předstírání z jeho strany úvěr poskytovali, vylučuje jen jeho zodpovědnost za podvod; na odpovědnosti podle §u 486 čís. 1 tr. zák. to ničeho nemění, neboť na něm bylo, aby uvážil, než úvěru užil, svoje, jemu lépe než dodavatelům známé poměry obchodní a majetkové a jich nosnost. Neučinil-li tak, jak zjištěno, nemění souběžný snad nedostatek péče na straně dovolatelů ničeho na jeho odpovědnosti.

Citace:

č. 1851. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 29-30.