NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Čís. 9963.

Pozemková reforma.
Byla-li smlouva, na jejímž základě byla zapsána v pozemkové knize poznámka zákazu zcizení bez svolení Státního pozemkového úřadu, schválena Obvodovou úřadovnou, jest vyrozumění o povolení dražebního řízení ohledně pozemku, stiženého zákazem, doručiti nikoliv Státnímu pozemkovému úřadu samému, nýbrž Obvodové úřadovně, od níž vycházela disposice k poznámce zákazu zcizení, a lze rekursní lhůtu čítati teprve ode dne, kdy jí toto vyrozumění od Státního pozemkového úřadu došlo.
Při poznamenaném zákazu zcizení bez svoleni Státního pozemkového úřadu má tento (příslušná Obvodová úřadovna) aspoň do právoplatného zcizení nemovitosti (do právoplatnosti příklepu) právo odporovati dražbě, povolené nebo třebas i vykonané bez jeho svolení, třebas Státní pozemkový úřad (příslušná Obvodová úřadovna) byly vyrozuměny o zahájení dražebního řízení neb o stanovení dražebního roku neb o jiném takovém úkonu a nepodaly rekurs již při této příležitosti. V nepodání rekursu Státním pozemkovým úřadem nelze spatřovati jeho svolení ke zcizení. Státnímu pozemkovému úřadu (jeho Obvodové úřadovně) nelze odpírati rekurs do povolení dražebního řízení, i kdyby byl podán až po uplynutí rekursní lhůty.
(Rozh. ze dne 5. června 1930, R II 122/30.)
Exekuce vnucenou dražbou byla vedena na nemovitost, na níž bylo poznamenáno obmezení, že až do zastavění koupeného pozemku, nejméně však po tři roky, jest-k dalšímu zcizení zapotřebí schválení Státního pozemkového úřadu, a byl proto tento úřad podle § 133 ex. ř. o povolení exekuce vnucenou dražbou této nemovitosti zpraven. Usnesení povolující exekuci bylo Státnímu pozemkovému úřadu doručeno dne 14. října 1929. Rekurs, podaný Obvodovou úřadovnou Státního pozemkového úřadu dne 31. ledna 1930, rekursní soud odmítl jako opožděný.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nepřihlížeje nadále k důvodu, z něhož odmítl rekurs Obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu, znovu o rekursu tom rozhodl.
Důvody:
Jest přisvědčiti Obvodové úřadovně, že sluší zkoumati, od koho vycházela disposice k poznámce zákazu zcizení, zda od Státního pozemkového úřadu samotného, či od Obvodové úřadovny místně příslušné, a podle toho vyrozuměti Státní pozemkový úřad nebo tuto úřadovnu,
51* neboť jest zjevno, že, jde-li o disposici, správněji řečeno o agendu úřadovny, nelze ukládati Státnímu pozemkovému úřadu, by se s věcí zabýval, neboť právě proto jsou úřadovny zřízeny a jim určité agendy přikázány, by Státnímu pozemkovému úřadu bylo ulehčeno, ježto by nemohl všecku agendu zmoci; avšak vyrozumívati jej tam, kde má býti vyrozuměna úřadovna, ježto jde o její věc, bylo by mařiti účel zařízení čelícího k odbřemenění Státního pozemkového úřadu a rozvržení podřízenějších prací mezi řadu Obvodových úřadoven. Kdyby všecky soudy ve všech věcech Obvodových úřadoven vyrozumívaly Státní pozemkový úřad, vedlo by to ke zmatku, jenž by bránil řádnému hájení jeho pozemnoreformních práv, jichž zastupování jest v zájmu veřejném, protože jde o sociální reformu. Mělo tedy v projednávaném případě, kde smlouva, na jejímž základě zapsána v knihách poznámka zákazu zcizení bez svolení pozemkového úřadu, schválena byla Obvodovou úřadovnou v O., u níž se tedy jediné spisy nalézají a která tedy také samojediná věc posouditi může, vyrozumění o povolení dražebního řízení doručeno býti nikoli Státnímu pozemkovému úřadu samému, nýbrž této obvodové úřadovně, a lze tedy lhůtu rekursní čítati teprv ode dne, kdy jí vyrozumění to od Státního pozemkového úřadu došlo. Státní pozemkový úřad odeslal jí je, jak potvrzuje, teprv 20. ledna 1930 (tedy po více než třech měsících po doručení, jež se stalo dne 14. října 1929, z čehož nejlépe lze seznati nemožnost postupu, který zde byl zvolen, a zmatek, jenž by z něho vznikal) a Obvodová úřadovna její obdržela, jak potvrzuje, dne 22. ledna 1930, takže, an rekurs podán na poštu 30. ledna 1930, jak záznam dochozí potvrzuje, podán byl ve lhůtě a rekursní soud jej neprávem odmítl, počítaje lhůtu rekursní ode dne doručení Státnímu pozemkovému úřadu. Ostatně jest doložiti, že při poznamenaném zákazu zcizení bez svolení Státního pozemkového úřadu má tento, pokud se týče příslušná úřadovna zajisté aspoň do pravoplatného zcizení nemovitosti t. j. do právoplatnosti příklepu (nota bene: aspoň, čímž není řečeno, že ne ještě déle t. j. až do výslovného svolení, jak o něm níže řeč), kteráž právoplatnost se musí říditi dnem doručení jemu pokud se týče příslušné Obvodové úřadovně, vždy právo, dražbě bez jeho svolení povolené nebo třeba i vykonané odporovati, protože právě poznamenán zákaz zcizení bez jeho svolení a toto svolení dáno není. Jinak by bylo svolení výslovně vyhražené v knihách poznamenané bez významu, kdyby ho účastníci mohli nedbati, naopak je nevyhnutelně nutno, by si ho napřed opatřili, chtějí-li dražbu platně zahájiti, avšak byly-li Státní pozemkový úřad neb příslušná Obvodová úřadovna vyrozuměny o zahájení dražebního řízení nebo stanovení dražebního roku neb o jiném takovém, úkonu a rekurs nepodaly, tedy to daleko ještě není svolením, neboť promeškání rekursu může se státi nedopatřením nebo všelijakým omylem, třeba také následkem přetíženosti prací, takže na projev vůle, na souhlas s opatřením, proti němuž rekurs zmeškán, naprosto nelze souditi, jak nejvyšší soud již mnohokráte podrobně vyložil, pokud jde o prohlášení úřadů. Zákon nezná konkludentní, mlčky učiněné prohlášení vůle, jímž jest řečené svolení, nýbrž každé úřední prohlášeni musí býti vydáno písemně ve formě jednacím řádem toho kterého úřadu pro ně předepsané, a nestačí tedy závěr podle § 863 obč. zák., kterýž dán jest jen pro soukromoprávní styk stran, pro smlouvy a pro jiné jich prohlášení, nikoli však neplatí pro úřední prohlášení. Jestliže však podle toho měla by Obvodová úřadovna právo odporovati ještě i dražebnímu roku, jenž teprv v budoucnosti by byl položen, nemůže se jí odpírati rekurs do povolení dražebního řízení, i kdyby byl podán býval až po lhůtě, neboť jest lépe, když se otázka zákazu zcizení vyřídí raději dříve než později, protože se tím účastníci uchrání zbytečných útrat a jiných materielních škod.

Citace:

Čís. 9963. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 7-9.