Čís. 10836.


Jako okolnosti rozhodné pro vyměření bolestného přichází v úvahu síla a trvání bolestí, hospodářské poměry doby, po případě i způsob života poškozeného, nikoliv však majetkové nebo výdělečné poměry škůdcovy.

(Rozh. ze dne 29. května 1931, Rv II 471/30.)
Žalobě o náhradu škody bylo vyhověno soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
S hlediska dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. vytýká dovolatel, že odvolací soud stanovil bolestné bez zřetele a neúměrně k jeho majetkovým, pokud se týče výdělkovým poměrům. Výtka ta není oprávněna. Bolestné jest, pokud se týče má býti náhradou za vytrpěné bolesti. Jako okolnosti rozhodné pro vyměření bolestného (§ 1325 obč. zák.) přichází proto v úvahu síla a trvání bolestí, hospodářské poměry doby, po případě i způsob života poškozeného, nikoli však majetkové nebo výdělkové poměry škůdcovy. Na těchto oprávněnost a výše bolestného nezávisí, tak jako na nich nezávisí trvání a výše kterékoli jiné pohledávky. Nepřihlížel proto odvolací soud k majetkovým a výdělkovým poměrům dovolatelovým právem a námitka dovolatelova, že bolestné, jak je stanovil odvolací soud, je na jeho skrovné majetkové a výdělkové poměry příliš vysoké, nedopadá. Že bolestné, odvolacím soudem vyměřené neodpovídá bolestem žalobkyní vytrpěným a ostatním shora uvedeným okolnostem, dovolatel netvrdí, pokud se týče s toho hlediska bolestnému, napadenými rozsudkem mu uloženému, neodporuje.
Citace:
Čís. 10836. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 789-790.