NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 4572.

Polehčujícím důvodem pro zmírnění trestu (pro urážku na cti) po rozumu § 410 tr. ř., jest i odpuštění uraženého (smírem) po pravoplatnosti rozsudku.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1932, Zm I 713/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením okresního soudu v Aši ze dne 14. března 1932, jímž byla zamítnuta žádost Josefa S-a o zahájení řízení podle § 410 tr. ř., byl porušen zákon v ustanovení § 410 tr. ř.; usnesení to se zrušuje a okresnímu soudu v Aši se ukládá, by o žádosti té ve smyslu ustanovení § 410 tr. ř. znovu jednal.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Aši ze dne 22. prosince 1931 byl Josef S. uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 491 tr. zák. a odsouzen ke trestu vězení pětidenního podmíněně s osvědčovací lhůtou jednoho roku s podmínkou, že do 14 dnů dá jako zadostiučinění 100 Kč ve prospěch péče o mládež v A. Rozsudek vešel v moc práva, ano odvolání obviněného z výroku o trestu bylo odvolacím soudem zamítnuto. Podáním ze dne 12. března 1932 zažádal obviněný za zmírnění (změnu) trestu na přiměřený trest peněžitý podle ustanovení § 410 tr. ř., uváděje spolu se soukromou obžalobkyní Marií P-ovou, která podání vlastnoručně podepsala, že se po rozhodnutí odvolacího soudu smířili a soukromá obžalobkyně obviněnému odpustila. Okresní soud v Aši usnesením ze dne 14. března 1932 žádost tu zamítl s odůvodněním, že pro zmírnění trestu nejsou žádné důležité důvody a odsouzený ani takové důležité důvody netvrdil; okolnost, že se po pravomoci rozsudku se soukromou obžalobkyní smířil, nelze pokládati za důležitý důvod ke zmírnění trestu.
Usnesení to porušuje zákon v ustanovení § 410 tr. ř., spočívajíc na mylném názoru, že smíření se soukromé obžalobkyně s obviněným a odpuštění, jehož se obviněnému od soukromé obžalobkyně dostalo, nejsou takovou okolností polehčující, vyšlou najevo po právoplatnosti odsuzujícího rozsudku, pro kterou by se byl patrně vyměřil mírnější trest. Otázka, zda lze ustanovení § 410 tr. ř. použiti, když v případech §§ 419 a 530 tr. zák. soud se dozví po pravomoci trestního rozsudku o odpuštění uraženého (poškozeného) anebo o zpětvzetí návrhu na potrestání, byla praxí soudů rozřešena kladně přes námitky, které proti tomu vznesl Waser v Ger. Zeitg. 1881 č. 17 str. 65. Námitkám Waserovým správně čelil již článek »zur Anwendung des § 410 St. P. O.« uveřejněný v Ger. Zeitung 1881 č. 20 str. 77 poukazem k tomu, že vzhledem k ustanovení § 530 tr. zák. lze zajisté užiti § 410 tr. ř. ku prospěchu obviněného dedukcí a minori ad majus. Také Mayer v komentáři k trest. řádu díl III. str. 564 pozn. 12 hájí správnost názoru, že dodatečné odpuštění je dojista tak závažnou okolností polehčující, že opravňuje použití § 410 tr. ř. (Stejně Lohsing, komentář k tr. ř. z r. 1932, str. 562.) Téhož názoru jest i rozhodnutí býv. vídeň. nejv. soudu úř. sb. č. 1474, třebas toto rozhodnutí mluví o zpětvzetí návrhu na potrestání, v souzeném případě pak takového výslovného odvolání žádosti za potrestání není, nýbrž jen ono prohlášení, že se strany po vydání odvolacího rozsudku smířily a soukromá obžalobkyně obviněnému odpustila, má prohlášení to svým smyslem týž význam, jako výslovné zpětvzetí návrhu na potrestání. Bylo proto k návrhu generální prokuratury podle §§ 33, 292 tr. ř. uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 4572. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 378-379.