NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 10360.

Jazykové právo: I. * Ustanovení odst. 2 čl. 80 jaz. nař. č. 17/26, předpisující, aby v obcích, jejichž jednací jazyk není československý, byly návrhy učiněné v jazyku státním přeloženy do jednacího jazyka obce a návrhy učiněné v jazyku jednacím přeloženy do jazyka československého, jestliže některý člen obecního zastupitelstva, rady nebo komise o to požádá, jest kryto jazykovým zákonem. — II. * Ustanovení odst. 4 čl. 80 jaz. nař. č. 17/26, předpisující, že za předpokladů tam uvedených jest k žádosti navrhovatelově návrhy a prohlášení učiněné v jazyku československém zapsati do protokolu v tomto jazyce, jest kryto jazykovým zákonem.
(Nález ze dne 20. února 1933 č. 3695/30.)
Věc: Obec R. proti zemskému úřadu v Praze o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: K stížnosti člena obecního zastupitelstva a rady obce R Josefa N., jemuž starosta obce odepřel při schůzích rady dne 19. října 1927 a zastupitelstva dne 21. října 1927 vyhověti, aby návrhy jeho v jazyku státním učiněné byly protokolovány v tomto jazyku a návrhy ostatní aby v státní řeči byly též přednášeny a do protokolu česky zapsány, osp v Jilemnici výměrem z 27. června 1928 vyslovila, že tím byl porušen hrubě zákon jazykový a jeho prováděcí nařízení z 3. února 1926 č. 17 Sb. čl. 80 odst. 2 a 4, a uložila obecnímu úřadu, aby se přesně zachovával podle těchto nařízeni, jinak by úcta k nim a vážnost musila býti vynucena těžkými peněžitými pokutami s použitím § 83 cit. nař.
Odvolání obce z tohoto rozhodnutí zemský úřad v Praze nař. výnosem nevyhověl, poněvadž daný příkaz má oporu v čl. 80 odst. 2 a 4 jaz. nař., vydaném v základě a v mezích zmocňovací doložky § 8 odst. 1 ústav. zák. jazykového, jakož i v právu dozoru okresní správy politické nad obcí, plynoucím z ustanovení jaz. nař. a českého obecního zřízení.
Proti tomu podána jest stížnost k nss-u potírající rozhodnutí žal. úřadu v celém rozsahu pro nezákonnost. O stížnosti uvážil nss toto:
Proti napadenému rozhodnutí, které je opřeno o čl. 80 odst. 2 a 4 jaz. nař. a o dohlédací právo politického úřadu nad obcemi vyvozované z jaz. nař. a z obecního zřízení českého, brojí stížnost jen výtkou neplatnosti čl. 80 odst. 2 a 4 jaz. nař., kdežto důvod dohlédacího práva nad obcemi nechává nedotčen. Rovněž nenapadá stížnost nař. rozhodnutí výtkou, že by odporovalo čl. 83 jaz. nař.
Z ustanovení § 3 odst. 2 jaz. zák., že ve schůzích a poradách samosprávných úřadů, zastupitelských sborů a veškerých veřejných korporací ve státě jest vždy možno jazyka čsl. užívati a že návrhy a podněty v tomto jazyku učiněné musí se státi předmětem jednání, dovozuje stížnost, že ustanovení čl. 80 odst. 2 a 4 vybočujíce z mezí řečeného předpisu, nejsou kryta jazykovým zákonem. Zásada preponderance státního jazyka, která jediné by tato ustanovení odůvodnila, sama nestačí podle usnesení adm. plena z 21. května 1929. O této námitce bylo uvážiti toto:
Z uvedeného ustanovení § 3 odst. 2 jaz. zák., které zabezpečuje účast na jednání zmíněných útvarů ve státním jazyku (arg. »vždy« a »musí«), plyne již jako nezbytný důsledek, že návrhy a podněty v jazyku státním učiněné musí býti tak instruovány, aby se mohly státi předmětem jednání jinojazyčných členů a naopak aby projevy těchto členů byly vždy srozumitelný i členům jazyka čsl. Ustanovuje-li tedy čl. 80 odst. 2 jaz. nař., že v obcích, jejichž jednací jazyk není čsl., jest návrhy učiněné v jazyku státním přeložiti do jednacího jazyka obce a návrhy učiněné v jazyku jednacím přeložiti do jazyka čsl., jestliže některý člen obecního zastupitelstva, rady nebo komise o to požádá, není toto ustanovení ničím jiným než zevrubnějším provedením zákona jazykového v jeho mezích a nelze dáti za pravdu stížnosti, že by toto ustanovení nebylo kryto jazykovým zákonem.
Pokud jde dále o protokolování návrhů a prohlášení podaných ve zmíněných sborových jednáních v jazyku čsl., nelze přehlédnouti, že uvedený předpis § 3 odst. 2 jaz. zák. o bezvýhradném připuštění jazyka státního vyžaduje k zabezpečení svého provádění dále i toho, aby řečené v státním jazyku učiněné projevy ústní byly také spolehlivě zachyceny a písemnou formou reprodukovány v tomže jazyku, ježto bez tohoto opatření nebylo by pozdější zjištění skutkového stavu po stránce užití státního jazyka bezvadně možno a tím spolehlivé provádění cit. předpisu jaz. zák. by bylo znesnadněno. Ale pak již s tohoto stanoviska ustanovení čl. 80 odst. 4 jaz. nař., předpisující, že v obcích, jejichž jednací jazyk jest jiný než státní, za předpokladů tam uvedených jest k žádosti navrhovatelově návrhy a prohlášení učiněné v jazyku čsl. zapsati do protokolu v tomto jazyku, jest potřebné k tomu konci, aby se zabezpečilo úspěšné provádění cit. § 3 odst. 2 jaz. zák. a již proto jest kryto § 8 odst. 4 téhož zák.
Tím je prokázána zákonnost použitých právních norem čl. 82 odst. 2 a 4 jaz. nař. v rozsahu, který v daném případě přichází v úvahu.
Další vývody stížnosti obracejí se proti nál. Boh. A 8076/29, ježto »odůvodnění napadeného rozhodnutí namnoze se shoduje s tímto mezitím vydaným nálezem«. Než tento nález řešil otázku jazykové úpravy pozvánek členů obecního zastupitelstva jako vyřízení podle čl. 72 odst. 2 jaz. nař., tedy věc jinou než zde se projednává, řečené vývody stížnosti proto nepostihují obsahu napadeného rozhodnutí v tomto případě a proto odpadá nutnost s nimi se zabývati. To platí zvláště o uplatňovaném právu sebeurčení obcí, o významu citace § 3 v § 8 odst. 1 jaz. zák., o obsahu »ducha« jaz. zák. a o zásadě preponderance státního jazyka, o niž právní normy v tomto případě použité nejsou opřeny.
Tím již padá však i související s tím námitka vadnosti řízení, již shledává stížnost v tom, že nař. rozhodnutí nedovolává se na oporu zákonitosti cit. čl. 80 odst. 2 a 4 jaz. nař., ani výslovně zásady preponderance státního jazyka ani jiných zásad z jaz. zák. vyvozených.

Citace:

č. 10360. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 508-510.