NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Čís. 16421.

Neučinil-li pojistník takové opatření mezi živými, z něhož by obmyšlený nabyl již za pojistníkova života přímého nároku na pojistitelovo plnění, náleží majetkoprávní nároky ze životní pojistky, kterou byla odvolatelně obmyšlena třetí osoba, do konkursní podstaty pojistníkovy bez zřetele na to, zda a jaké prohlášení podle § 23 konk. ř. správce konkursní podstaty učiní.
Zemřel-li v takovémto případě pojistník, na jehož jmění byl prohlášen konkurs, ve lhůtě vytčené v § 150, odst. 3, zák. o poj. smlouvě č. 501/1917 ř. z., aniž před tím jménem označený obmyšlený vykonal právo vstupu do pojistné smlouvy na místě pojistníka, náleží nárok z pojistné smlouvy do konkursní podstaty a obmyšlenému nepřísluší proto konkursní podstatě nárok na vyloučení pojistné sumy (§ 47 konk. ř.).
Jak může dojíti k postupu životní pojistky za života postupníkova ve prospěch obmyšleného.
(Rozh. ze dne 26. října 1937, Rv I 1294/36.)
Josef S. byl podle pojistky ze dne 20. března 1923 pojištěn u Č. pojišťovny v P. na život na částku 10000 Kč. Pojištěná částka měla býti po pojistníkově smrti vyplacena jeho nyní žalovanému synu, nezletilému Miloslavu S. K návrhu Josefa S. byl usnesením krajského soudu v J. ze dne 18. června 1934, č. j. K 19/34-1, vyhlášen na jeho jmění konkurs a konkursním správcem byl jmenován, žalobce Dr. Ch. Úpadce Josef S. dne 6. července 1944 zemřel. Poručníkem nezl. Miloslava S. byl ustanoven Dr. H., advokát v J., a spoluporučnicí matka žalovaného Božena S. Tvrdě, že žalovaný nepoužil svého práva příslušícího mu podle § 150 zák. o poj. smlouvě č. 501/1917 ř. z., aby se svolením pojistníkovým za náhradu odkupní ceny konkursní podstatě vstoupil na místě pojistníka v pojistnou smlouvu do měsíce ode dne, kdy byl vyhlášen konkurs, a že proto pojištěná částka náleží celá do konkursní podstaty, domáhá se žalující správce konkursní podstaty Dr. Ch. žalobou, aby žalovaný byl uznán povinným svoliti k tomu, aby byla žalobci jako správci konkursní podstaty pozůstalosti po Josefu S. vyplacena částka 7670 Kč 55 h s přísl. ze sirotčí pokladny okresního soudu v J., kam ji pojišťovna po smrti úpadcově složila. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Ve sporu jde jen o to, zda vyplacená pojistka náleží do konkursní podstaty pozůstalosti po Josefu S., či nikoli. Jest nesporno a soud zjišťuje pojistkou č. 15941 ze dne 20. března 1923 Č. pojišťovny v P., že Josef S. uzavřel pojistku na život na 10000 Kč splatných 25. února 1948, dožije-Ii se pojistník Josef S. uvedeného dne, a kdyby zemřel kdykoli dříve, ,měl býti pojištěný kapitál ihned po jeho úmrtí vyplacen obmyšlenému jeho synu Miloslavu S. (žalovanému). Podle dotčené pojistky byla poskytnuta na ni zápůjčka 2180 Kč. Josef S. zemřel dne 6. července 1934 a na vyzvání okresního soudu v J. převedla Č. pojišťovna splatný kapitál pojistky v částce 7670 Kč 55 h na šekový účet sirotčí pokladny uvedeného okresního soudu pro žalovaného. Dne 18. června 1934 byl prohlášen konkurs na jmění Josefa S. Podle těchto zjištění nastal v souzené věci pojistný případ dne 6. července 1934, kdy Josef S. zemřel, a podle pojistky připadl pojištěný kapitál obmyšlenému Miloslavu S. (žalovanému) ihned po smrti jeho otce Josefa S. Pojišťovna také celou shora uvedenou částku, která z pojistné částky zbývala, převedla do sirotčí pokladny pro žalovaného, čímž uznávala pouze právo žalovaného jako obmyšleného. Od 6. července 1934 nebylo tu tedy již smluvního poměru mezí Josefem S. a pojišťovnou, nýbrž pouze mezi žalovaným a pojišťovnou, a ta byla povinna zbývající kapitál z pojistky vyplatiti pouze jemu a také jej do sirotčí pokladny pro něho vyplatila. Žalovaný nabyl jako obmyšlený práva ze smlouvy, jakmile nastal pojistný případ, t. j. ihned smrtí Josefa S., a nepotřeboval vykonávati podle § 150 zák. o poj. smlouvě právo, aby se svolením pojistníkovým vstoupil v pojistnou smlouvu. Žalobce by měl snad nárok na odkupní hodnotu, nemá však nároku na celou pojistku. Nároku na odkupní hodnotu se však žalobce nedomáhal, nýbrž si činil nárok na celou pojištěnou sumu. K ní však neměl a nemá práva, poněvadž ani Josef S. neměl takovéhoto práva, neboť pojištěný kapitál měl dostati teprve roku 1948. Pojišťovna také nevyplatila odkupní hodnotu, nýbrž celou pojistku. Za vylíčeného stavu věci nepatří vyplacená pojistka ani do pozůstalosti po Josefu S., ani do konkursní podstaty. Hledíc na to, co uvedeno, nepotřeboval se soud zabývati dalšími okolnostmi oběma stranami tvrzenými, není-li žaloba odůvodněna již z vyložených důvodů. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek. Důvody: Jde o pojištěni ve prospěch třetí osoby ve smyslu § 132 zák. č. 501/1917 ř. z. Podle dotčeného ustanovení třetí osoba, v jejíž prospěch se pojištění sjednává (obmyšlený), nabývá, neustanovuje-li smlouva jinak, práva na pojistitelovo plnění teprve vznikem pojistné příhody. Tou bylo v souzeném případě úmrtí pojistníka Josefa S., nastalé před 25. únorem 1948. Josef S. dne 6. července 1934 zemřel a tím žalovanému jako třetí osobě vzniklo právo žádati na pojišťovně plnění, t. j. zaplacení pojištěné jistiny. Pojišťovna také toto jeho právo uznala, složivši pojištěnou sumu pro žalovaného do sirotčí pokladny. Jde toliko o otázku, zda právo žalovaného nezaniklo proto, že před úmrtím pojistníka byl na jeho jmění vyhlášen konkurs. Odvolací soud je toho názoru, že vyhlášení konkursu nemělo takovýto účinek. Pojistná smlouva trvala i po vyhlášení konkursu dále, ježto ji ani pojistitel sám nezrušil (§ 29 řeč. zák.), ani od ní neodstoupil sám konkursní správce (§ 23 konk. ř.). Z pojistné smlouvy vznikl, jak výše uvedeno, úmrtím pojistníka nárok žalovaného jako osoby třetí na výplatu pojištěné jistiny, která právě hledíc na to, že jde o osobu třetí a nikoli o úpadce, nenáleží do konkursní podstaty (srv. Bartsch-Pollak, str. 171, 209). Ustanovení § 150 řeč. zák. se na souzený případe nehodí, ježto pojistník za lhůty tam stanovené zemřel a tím nastal pojistný případ, takže nebylo již potřebí, aby žalovaný prohlásil, že vstupuje v pojistnou smlouvou místo pojistníka. Z vyložených důvodů nevyhověl odvolací soud žalobcovu odvolání,
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí. Důvody:
Majetkoprávní nároky ze životní pojistky, kterou byla odvolatelně obmyšlena třetí osoba, náleží podle § 3 konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. do konkursní podstaty pojistníkovy, poněvadž obmyšlená osoba nabývá nároku na plnění pojistitelovo podle §§ 132, odst. 1, a 167 č. 26 zák. č. 501/1917 ř. z. teprve dostavením se pojistné příhody, nebylo-li ve smlouvě ustanoveno jinak. Do té doby jest pojistník (§ 132, odst. 2, zák. č. 501/1917 ř. z.) oprávněn nakládati s pojistkou a přísluší mu veškeré nároky z pojistky. Nerozhoduje, zda a jaké prohlášení učiní správce konkursní podstaty pojistníkovy podle § 23 konk. ř. č. 64/1921 Sb. z. a n. Neboť prohlásí-li se, že vstupuje do pojistné smlouvy, patří samozřejmě majetkoprávní nároky pojistníkovy z pojistky do konkursní podstaty. Odstoupil-li od smlouvy, změnil pouze podle § 23, odst. 2, konk. ř. původní vzájemné nároky v nároky jiné, což váže i úpadce též co do jeho mimokonkursního jmění. Obmyšlená, jménem uvedená osoba, může odvrátiti zabrání majetkoprávních nároků plynoucích z pojistky db konkursní podstaty tím, že podle § 150, odst. 1 a 3, a § 167 č. 27 zák. č. 501/1917 ř. z. vstoupí do pojistné smlouvy do jednoho měsíce od prohlášení konkursu způsobem uvedeným v odst. 1 § 150 zák. č. 501/1917 ř. z. To se v souzeném případě nestalo a nelze to omluviti tím, že od prohlášeni konkursu dne 18. června 1934 do pojistníkova úmrtí dne 6. července 1934 uplynula jen krátká doba, v níž prý nebyl nezletilé obmyšlené osobě ustanoven kolisní opatrovník, jenž by byl mohl provésti za nezletilého vstup do pojistné smlouvy. Neboť zákon v té příčině nerozlišuje, a ostatně tato překážka není objektivní překážkou včasného vstupu do pojistné smlouvy (§ 878 obč. zák.). Že vstup do pojistné smlouvy lze provésti jen do té doby, dokud se nedostavila pojistná příhoda, jest nepochybné. Neboř dostavením se pojistné příhody se končí pojistný poměr a obmyšlená osoba nabývá přímého nároku na plnění pojistitelovo (§ 132, odst. 1, zák. č. 501/19117 ř. z.) a nemůže jíž ani splniti předpoklad § 150, odst. 1, téhož zákona, pokud vyžaduje osobního svolení pojistníka. Přes to, že obmyšlený žalovaný nabyl dostavením se pojistné příhody přímého nároku na splnění, nenabyl ho zcela neomezeně, nýbrž jen v takovém omezeném stavu, jaký tu byl v době dostavení se pojistné příhody. Tehdy již byl nárok ten zasažen konkursem, náležel do konkursní podstaty a nakládati s ním byl oprávněn jak správce konkursní podstaty pojistníkovy. Je to stav obdobný tomu, jako když pojistník zatížil nárok na plnění zástavním právem. Nabyl-li tedy žalovaný nároku na plnění, zabraného do konkursní podstaty, nemůže trvati na plnění pojistné sumy, nýbrž může se domáhá ti jen takových nároků, které mu přísluší podle konkursního řádu. Nejde tu o obligační nárok na vyloučení podle § 47 konk. ř., poněvadž to není nárok, který by v době vyhlášení konkursu nebyl náležel úpadci. Jaký jiný nárok snad přísluší žalovanému podle konkursního řádu, nelze tu řešiti, poněvadž nenamítal, oč jinak svůj nárok opírá. Než věc přece není ještě zralá k rozhodnutí. Nárok odvolatelné obmyšlené osoby náleží do pojistníkovy konkursní podstaty ovšem jen potud, pokud pojistník neučinil takové opatření mezi živými, z kterého by byl obmyšlený nabyl již za života pojistníkova přímého nároku na plnění pojistitelovo. To se může státi různým právním jednáním, zejména i postoupením nároku (§ 1392 obč. zák.), a postup se může státi i mlčky (§ 863 obč. zák.), anebo i pouhým odevzdáním pojistky odvolatelně obmyšlené osobě. Žalovaný tvrdil, že pojistka s vědomím a souhlasem pojistníka byla v době vyhlášení konkursu již aspoň po dobu tří let v rukou matky žalovaného Boženy S. s tím určením, aby po pojistníkově úmrtí pojistku zpeněžila ve prospěch nezletilého syna (žalovaného), že pojistník nepočítal již řadu let s dotčenou pojistkou pro sebe a že neplatil prémie pro nedostatek peněz, nýbrž že je platila matka obmyšleného. Tím vším se nižší soudy nezabývaly, neučinily potřebná zjištění a neřešily otázku, zda snad tímto způsobem účinně nepostoupil pojistník již před vyhlášením konkursu nárok na plnění pojistitelovo žalovanému. K doplněni řízení v té příčině byl proto nejen napadený rozsudek, ale i rozsudek prvého soudu (§ 510, odst. 1, c. ř. s.) zrušen.

Citace:

Čís. 16421. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 435-439.