Čís. 16541.

Stavební a bytová družstva.
Byl-li stavební vklad složen na základe prospektu vydaného peněžním ústavem, který získával členy a přijímal od nich vklady pro družstvo, a v němž byl obsažen slib úrokování a umořování stavebních vkladů, a použilo-li družstvo složeného vkladu pro sebe, jest povinno jej zúrokovati nehledíc na to, zdali se jeho valná hromada na zúrokování usnesla, či nikoli.
Pozdější usnesení valné hromady družstva o zúročení stavebních vkladů nemá vliv na nárok člena na úroky do té doby již splatné.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1937, Rv I 1260/36.)
Srov. rozh. č. 13114 Sb. n. s.
Žalující obecně prospěšné a stavební-družstvo »O. S.«, zapsané společenstvo s ručeními omezeným v P., se na žalované Elišce N., která byla jeho členkou, domáhá doplacení 550 Kč 80 h s přísl., 1026 Kč 60 h s přísl. a 60 Kč 70 h s přísl. jako rozdílu nájemného, jež podle žalobcova tvrzení jest určeno čtvrtletně částkou 1026 Kč 60 h a na něž zůstala žalovaná v různých čtvrletích 1930 až 1933 dlužna zažalované částky. Žalovaná uvedla proti žalobě, že si zadržovala určité částky nájemného proto, že jí měly býti vypláceny 4% úroky z vkladu 17000 Kč a že ty činí ročně 680 Kč, takže její vzájemná pohledávka proti žalobci jest větší než nedoplatky nájemného, a namítla dotčenou svojí pohledávku k započtení proti zažalované pohledávce. Žalující družstvo popřelo oprávněnost kompensační námitky, tvrdíc, že úroky z Vkladů nebyly členům vypláceny, ježto usnesením valné hromady bylo úrokování vkladů zastaveno a členům to oznámeno. Soud prvé stolice zamítl žalobu, uznav, že kompensační nárok žalované jest do výše zažalovaných částek po právu. Odvolací soud uznal podle žaloby, neuznav, že vzájemná pohledávka namítaná k započtení není po právu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice s dodatkem, že žalobní pohledávky jsou vyrovnány k započtení namítnutou vzájemnou pohledávkou strany žalované.
Důvody:
Žalovaná v prvé stolici namítla, že zažalované pohledávky na nájemném jsou vyrovnány úroky, které jí mělo žalující družstvo platiti ze 17000 Kč, jež složila jako stavební zálohu. Prvý soud zjistil, že úroky ze stavebních vkladů měly býti původně členům vypláceny. Odvolací soud uvádí, že svědecké výpovědi, podle nichž prvý soud ono zjištění učinil, jsou v té příčině neurčité, poněvadž podle nich »měly býti« vklady úrokovány asi »3% a 1%. umořovány«. Tak to však udal jenom svědek Dr. kdežto svědkyně H. a V. udaly zcela přesně, že jejich vklady měly se 3% úročiti a 1% umořovati, a ocitá se proto odvolací soud v té příčině ve vytýkaném rozporu s výpovědí uvedených dvou svědkyň.
Prvý soud z výpovědi Emila G. slyšeného při výslechu stran za žalující družstvo zjistil, že až do valné hromady 15. května 1933 existovala povinnost družstva úrokovati a umořovati členské stavební vklady. Odvolací soud uvádí, že takovýto závěr nemá opory v právě dotčené výpovědí. I to je v rozporu se spisy, neboť Emil G. udal, že původně se měly úroky z vkladů členských vypláceli.
Prvý soud pak na podkladě shora uvedených výpovědí prospektu, v němž bylo slibováno úrokování vkladů, zjistil, že mezi spornými stranami byla taková dohoda uzavřena. Odvolací soud uvádí, že prvý soud vychází v té příčině z mylného předpokladu, ježto nešlo o prospekt žalujícího družstva, nýbrž o prospekt S. záložny,-tedy o prospekt třetí osoby. Tento právní názor je mylný. Podle vlastního vylíčení žalujícího družstva v jeho odvolání šlo o prospekty S. záložny, kterými byli členové žalujícího družstva získáváni a v nichž bylo úrokování a umořování vkladů slíbeno. Když tedy žalující družstvo získávalo oněmi prospekty členy, bylo také povinno dodrželi prohlášení tam učiněná. Jiný výklad by se příčil požadavkům poctivého obchodního styku (§ 914 obč. zák.). S. záložna byla ve spojení s žalujícím družstvem., neboť získávala pro ně členy a přijímala od nich vklady, a také přijala stavební vklad od žalované. Když tedy žalující družstvo vkladů složených členy pro sebe užilo, bylo povinno dodržeti podmínky, na jejichž základě jednotlivci skládali vklady pro družstvo u S. záložny, a tedy je úrokovati, když bylo v prospektech, jak je nesporno, výslovně uvedeno, že se složené vklady budou úrokovati. Že i žalující družstvo na to takto pohlíželo, plyne z výpovědi Emila G., který udal, že žalovaná má vklad 17000 Kč a že úrok měl býti, který v prospektu byl slíben, 4% a že 4% úroky byly stanoveny podle dotčeného prospektu. Tu výpověď jest pokládati za vlastní přednes žalujícího společenstva.
Podle § 23 stanov žalujícího družstva modality zúročení vkladů, výši úrokové míry, počátek a konec zúročení a počítání úroků stanoví valná hromada po návrhu představenstva a dozorčí rady. Právní názor odvolacího soudu, že žalující družstvo nebylo povinno žalované úrokovati její stavební vklad, ježto se žádná valná hromada neusnesla, že se budou vklady úrokovati, je mylný. Složití příslušný stavební vklad na nájemní dům žalujícího družstva není povinností plynoucí z členského poměru družstva, nýbrž podmínkou poskytnouti bytu v jeho nájemním domě, kdo takový vklad složil, má v té příčině vůči družstvu — ať byl jeho členem nebo ne — postavení věřitele a jeho stavební vklad jest zápůjčkou a platí co do jejího úrokování a splatnosti jen to, co bylo mezi ním a družstvem ujednáno (rozh. č. 13114 Sb. n. s.). Když tedy žalovaná složila pro družstvo stavební zálohu na základě prospektu, v němž bylo její zúročení slíbeno, a družstvo vkladu toho pro sebe upotřebilo a také tuto svou povinnost s počátku plnilo, jest povinno jej úrokovati nehledíc na to, zdali se jeho valná hromada na úrokování usnesla, či nikoli. Valná hromada žalujícího družstva ze dne 15. května 1933,která vzala na vědomí, že úročení a umořování stavebních vkladů není toho času a nebylo ani až do té doby možné a že k němu dojde, jakmile družstvo dosáhne finanční rovnováhy, nemohla nikterak míti vliv na úroky v té době již splatné, a jež žalované příslušely a které Žalovaná také již uplatňovala jednak srážkou z nájemného, jednak kompensační námitkou v souzených sporech. Bylo proto rozhodnouti, jak Shora uvedeno.

Citace:

č. 16541. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 690-693.