Čís. 15242.
K § 4, odst. 1 zák. čís. 44/28 Sb. z. a n.
Správnímu úřadu přísluší jediné řešiti otázku potřeby bytu pro podnik a nikoliv též řešení otázky, zda jde o byt zařízený při podniku pro ubytování zaměstnanců.
Byl-li horník po skončení služebního poměru ponechán v dosavadním naturálním bytě jen vzhledem k poválečné nouzi o byty z důvodu lidskosti, neobýval byt z důvodu nájemní smlouvy.
(Rozh. ze dne 29. května 1936, Rv II 831/35.)
Proti žalobě na vyklizení z bytu namítl žalovaný, že jde jednak o byt pod ochranou nájemníků, což uznala žalující žádostí u okresního úřadu o rozhodnutí podle § 4 (1) zák. čís. 44/28 Sb. z. a n., jednak o byt naturální, v kterémžto případě by byl příslušný k rozhodnutí sporu soud rozhodčí. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Podle § 4, odst. 1 zák. čís. 44/28 (prodlouženého zák. č. 33/29, opatřením čís. 166/29, zákony č. 30/30, 166/30, 210/31, 164/32, č. 54/33, 244/33 a 32/34, 259/35 Sb. z. a n.) přísluší správnímu úřadu jediné řešiti otázku potřeby bytu pro podnik, nikoliv též řešení otázky, zda jde o byt zařízený při podniku pro ubytování zaměstnanců, případně otázky, zda byt podléhá ochraně nájemců. Tuto otázku mohl by správní úřad podle § 44 vl. nař. č. 8/28 Sb. z. a n. řešiti jen jako otázku předběžnou, pokud nebylo o ní rozhodnuto pravoplatnými výrokem řádného soudu. Než takový výrok má býti učiněn právě v souzené věci. Nezáleží tudíž na tom, jaké stanovisko zaujímalo žalující těžířstvo v řízení u správního úřadu. Žalovaný neprovádí dovolací důvod právní mylnosti podle zákona, ježto nevychází při jeho provedení ze skutkových zjištění, že dům, v němž jest byt žalovaného, jest určen pro aktivní zaměstnance žalujícího těžířstva, že také žalobci byl v něm původně přidělen byt z důvodu, že byl aktivním zaměstnancem téhož těžířstva, že však byl v něm i po skončení pracovního poměru ponechán, že toto
Civilní rozhodnutí XVIII. 38 ponechání v dosavadním bytě se stalo jen z důvodu lidskosti vzhledem k poválečné nouzi o malé byty a že bylo horníkům všeobecně známo, že se jim po pensionování ponechá dosavadní byt z toho důvodu, ale jen do odvolání. Podle toho šlo při ponechání dosavadního bytu žalovanému jen o zvláštní pensijní přilepšení jako bývalému zaměstnanci žalujícího těžířstva, kdykoli odvolatelné, nikoli o poměr nájemní. Změna v poměru nájemním nenastala za vylíčeného stavu ani tím, že žalovaný byl ponechán v bytě delší dobu a že mu byly zvýšeny po pensionování poplatky připadající na byt a vedlejší požitky.