Sociální pojištění vešlo v činnost dnem 1. července t. r. Zaměstnavatelům byly doručavány platební výměry za měsíc červenec namnoze teprve v druhé polovině měsíce srpna. Zaměstnavatelé jsou tak poškozováni, ježto nyní jsou povinni platiti značné peněžní částky najednou. Jest sice pochopitelno, že nemocenské pojišťovny ve své nové funkci mají hodně práce, myslíme však, že bylo u nás sociální pojištění hodně dlouho připravováno a že mohlo fungovat přesné, kdyby se bylo začalo včas věcné pracovat. V praxi nelze žádat na zaměstnavateli, aby platil premie, neví-li kolik, bez jakéhokoliv předpisu, při novém druhu pojištění a poukazovati na to, že zákon nečiní placení odvislým od předchozího vydání výměrů.
Doručované platební výměry svým obsahem naprosto neuspokojují a jsou pro laika téměř nesrozumitelné. Ve výměrech těch totiž schází sdělení, jakým způsobem došla nemocenská pojišťovna k předepsané částce а k zařadění do třídy služného. Nejsou tam uvedeny služební požitky zaměstnancovy ani v hotovosti, ani v naturaliích, takže zaměstnavateli není poskytnuta možnost, přezkoušeti si správnost výpočtu nemocenské pojišťovny, pokud nemá po ruce zákon. A ani ten by mu nestačil, poněvadž ocenění naturálních požitků provádí ve smyslu odstavce 2. § 11. zákona ze dne 9. října 1924, č. 221. Sb. z. a n.politický úřad II. stolice, tedy v Čechách Zemská správa v politická v Praze. Úřad ten vyhověl povinnosti zákonem mu uložené a vyhláškou ze dne 16. července 1926, č. 283613, uveřejněnou v Úředním listě republiky Československé ze dne 23. července 1926, č. 167. ocenění to provedl. Nemocenské pojišťovny však ve vyhlášce, kterou připojují k jiným platebním výměrům, o ocenění tom se vůbec nezmiňují, takže zaměstnavateli nezbývá než předepsanou částku bez přezkoušení zaplatit, nechce-li nebo nemá-li možnost pátrat po tom, jak byly oceněny naturální požitky a kdy a kde ocenění to bylo uveřejněno. Chápeme sice, že nemocenské pojišťovny jsou prací přetíženy a že tedy musí hledět zjednodušit si úřadování, nesmíme však zapomenouti, že sociální pojištění u nás jest v počátcích. Jest povinností orgánů, je provádějících, aby snažily se učinit je populárním, pochopitelným a přístupným nejširším vrstvám lidovým a aby vzbuzovaly důvěru v něj. To se může státi jen tak, budou-li veškery platební výměry jasné a zřetelné, bude-li vždy přesně a podrobně vysloveno, jak pojišťovna k předepsané částce došla. Při tom nestačí odvolávati se snad na publicitu vyhlášek Úředního listu, nýbrž je třeba podati potřebné informace přímo zúčastněným stranám, aby bez dlouhého hledání a přemýšlení nabyly přesvědčení, že postup příslušného orgánu jest správný a zákonu odpovídající. Jest dostatečně znám odpor zaměstnavatelských vrstev proti různým druhům sociálního pojištění; jen byrokratickým prováděním zákona odpor ten nezlomíme, nýbrž naopak zesílíme. Musíme si uvědomit, že má-li prospívat naše sociální pojištění, musí býti vedeno obchodním duchem, musí býti podáváno zaměstnavateli tak, aby bez odborných znalostí jej pochopil a aby práce jeho, s ním spojená, byla minimální.
A ještě něco jsme očekávali od Ústřední sociální pojišťovny, resp. od nemocenských pojišťoven: že výstižným informativním letákem řeknou svým členům poijštěncům, jaká nová práva a jaké nové povinnosti jim vznikly provedením zákona shora zmíněného. Tím jistě by přispěly také k udržení dobrého poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, poněvadž i tam, kde dosud nesl zaměstnavatel celé příspěvky pojištění nemocenského sám ze svého, bude nyní musit namnoze přenésti povinnou část prémií na svého zaměstnance, poněvadž příspěvky ty zavedením pojištění invalidního a starobního značně stouply. Nezapomínejme, že i v oboru sociálního pojištění — a snad zvláště nyní — platí stará dobrá zásada: »Clara pacta, boni amici.«
Dr. Jindřich.