NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2403.

Zákon ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n. Za opětnou úpravu pachtovného ve smyslu čl. 5. lze žádati pouze tehdy, bylo-li původně upraveno soudem, nikoliv, bylo-li stanoveno dohodou stran.
(Rozh. ze dne 20. března 1923, R II 78/23.)
Dne 19. října 1921 uzavřeli propachtovatelé s pachtýřem mimosoudní smír, jímž obnoven pacht na 3 léta. Žádost pachtýře o úpravu pachtovného dle zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n.
soud prvé stolice zamítl, ježto strany uspořádaly věc úmluvou.
Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by ji,
vyčkav pravomoci, znova projednal a rozhodl. Důvody: Dle náhledu rekursního soudu vedou řídící myšlenky zákonů ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n. a ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n. k opačnému řešení sporné otázky. Zákon čís. 213 1922 stanoví pro zji- stění spravedlivé výše nájemného pevné měřítko (čl. 5. (1) jak pro rok 1922/1923, tak i pro rok 1923/1924, aby smluvní strany neutrpěly
škody nahodilým stoupáním nebo klesnutím cen obilí. Proto může se dovolávati této zákonné úpravy pachtovného do 30. listopadu každá strana (pachtýř, propachtovatel) a to ve všech případech, byť i pachtovné za tyto dva roky bylo dříve upraveno soudem nebo dohodou stran.
Zákon (článek 6.) vyjímá z tohoto dobrodiní pouze ony pachtovní smlouvy drobných zemědělců, jež byly v době od 1. ledna 1922 až do vydání zákona dobrovolnou smlouvou nejméně na 6 let uzavřeny. Tu není třeba zákonné ochrany. Ve všech ostatních případech platí zákonná úprava pachtovného, dovolá-li se strana včas této výhody.
V tomto případě odmítlo napadené usnesení návrh na úpravu pachtovného dle zákona, poněvadž strany před platností zákona tuto otázku uspořádaly úmluvou. S tímto výkladem zákona (čl. 5.) nelze souhlasiti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Dle čl. 6. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n., určí okresní soud k návrhu stran pachtovné ohledně pachtů, které byly obnoveny dle čl. 1.
tohoto zákona, t. j. ohledně pachtů, jež končily roku 1922 nebo roku
1923. Jelikož v tomto případě dle zjištění prvého soudce strany uzavřely již 19. října 1921 mimosoudní smír, jímž dosavadní pacht Aloisa S-a se obnovil na dobu 3 let, nepřichází v úvahu čl. 4. uvedeného zákona. Ani 5. článku tohoto zákona pachtýř nemůže se dovolávati, jelikož tento předpis předpokládá, že pachtovné pro pachtovní léta 1922 až 1923 a 1923/1924 bylo soudem upraveno dle §u 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., kdežto v tomto případě určitá výše pachtovného pro uvedenou dobu nebyla stanovena ani soudem ani úmluvou stran. Dle zjištění prvého soudce bylo dne 19. října 1921 mezi stranami umluveno, že po roce ta i ona strana může žádati za snížení neb zvýšení pachtovného dle poměrů v tom kterém roce. Úprava pachtovného pro pachtovní léta 1922/1923, 1923/1924 nepatří tedy v tomto případě k mimospornému řízení ve smyslu uvedených zákonů, naopak spor o výklad úmluvy, že po roce ta i ona strana může žádati za snížení nebo zvýšení pachtovného dle poměrů v tom kterém roce, lze již dle §u 2 čís. 7 pat. o mimospor. říz. rozřešiti pouze pořadem práva. Názor rekursního soudu, že zákonné úpravy pachtovného dle čl. 4. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n. může se dovolávati každá strana, byť i pachtovné za pachtovní léta 1922/1923, 1923/1924 bylo dříve upraveno dohodou stran, jest nesprávným a jeho poukaz k čl. 6. tohoto zákona nepřípadným, jak zřejmo z těchto úvah: Dle §u 9 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n. o obnově drobných zemědělských pachtů rozhodují soudy podle zásad nesporného řízení o námitkách propachtovatelů proti obnově pachtu, jakož i o nárocích na snížení nebo zvýšení pachtovného. Nepodá-li propachtovatel ve lhůtě §u 8 tohoto zák. námitek proti obnově pachtu, ztrácí právo, odporovati obnově pachtu, a soudní řízení odpadá, právě tak, jako v případě, kde strany se dohodnou o pachtovném. Správnosti tohoto názoru nasvědčuji ustanovení §u 5 (3) zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n. a čl. 4. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. а n., že okresní soud, v jehož obvodě leží pachtovaný pozemek, určí pachtovné k návrhu pachtýře nebo propachtovatele pouze tehdy, když strany se o pachtovném nedohodnou, když tedy zakročení u soudu jest nutným. Dle čl. 5. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n. může býti žádáno za úpravu pachtovného pro pachtovní léta 1922/1923 a 1923 až 1924 i tehdy, bylo-li pachtovné upraveno podle §u 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 sb. z. a n., t. j. bylo-li upraveno soudem, nikoliv bylo-li stanoveno úmluvou stran, jež, jak výše dolíčeno, vylučuje zahájení mimosporného řízení ve smyslu §u 9 tohoto zákona a čl. 4. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 213 sb. z. a n. Ustanovení čl. 6. tohoto zákona ničeho nemění na uvedené zásadě, nýbrž má na mysli pouze právní poměr mezi propachtovatelem, dosavadním a novým pachtýřem a pachtovní smlouvy uzavřené od 1. ledna do 17. srpna 1922 na dobu nejméně šesti let. Slušelo se proto dovolacímu rekursu vyhověti a obnoviti usnesení prvého soudce, jež odpovídá skutkovému a právnímu stavu věci.

Citace:

Čís. 2292. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 291-292.