Čís. 8211.


Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Zmatečností ve smyslu § 16 nesp. říz. jest zmatečnost ve smyslu civilního soudního řádu. K ní i v nesporném řízení jest přihlížeti z úřadu.
Jde o zmatečnost, byla-li rozluka povolena proti manželu, jehož pobyt byl neznám, aniž bylo postupováno podle obdoby §§ 115—117 c. ř. s.

(Rozh. ze dne 10. srpna 1928, R II 248/28.)
Na základě rozsudku, jímž bylo manželství rozvedeno od stolu a lože z viny žalované manželky, domáhal se manžel povolení rozluky. Oba nižší soudy rozluku povolily, Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů i s předchozím řízením jako zmatečné a uložil prvému soudu, by o žádosti navrhovatele za rozluku manželství provedl zákonné řízení a pak znova rozhodl.
Důvody:
Mluví-li § 16 nesp. říz. o zmatečnosti, míní tím, jak praxe neuchylně uznává, zmatečnost ve smyslu civilního soudního řádu, tedy jeho § 477, mezi jejíž důvody je pod čís. 4 i ten, že straně byla obhajoba znemožněna nezákonným postupem a pod čís. 5 ten, že strana nebyla řádně (zákonitě) zastoupena. Rozumí se, že i v nesporném řízení se k zmatečnosti musí přihlížeti z povinnosti úřední. V návrhu uvedl navrhovatel, že odpůrkyně bydlí v Berlíně, a hned v následujícím podání tvrdil, že mu přípisem policejního ředitelství ve Vídni ze dne 28. března 1928, jenž však přiložen není, bylo sděleno, že odpůrkyně z Vídně dne 23. listopadu 1927 bez udání kam odcestovala a že jest od té doby neznámého pobytu, načež prvý soud vydal rozhodnutí, o něž jde, jímž rozluku povolil a jež doručil Dr. Maxu B-ovi jako opatrovníku manželky, aniž by v něm o tom, že ho za opatrovníka zřizuje a proč, bylo zmínky. Avšak mělo se tu předsejíti podle § 276 obč. zák. a tudíž podle obdoby §§ 115 až 117 c. ř. s., t. j. mělo býti osvědčeno, že pobyt odpůrkyně jest neznámý a mělo pak zřízení opatrovníka býti prohlášeno veřejnou vyhláškou, jako to § 117 předpisuje, sice bylo ve věci směřující proti odpůrkyni jednáno o ní bez ní, což je právě zmatečnost podle shora citovaných předpisů.
Citace:
č. 8211. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 47-48.