Č. 6779.


Vojenské věci: * Vzdělání prokázané t. zv. zkouškou z inteligence, které dle § 21. č. 1. býv. branného zák. č. 128/1912 a §§ 85 a 86 býv. branných předpisů díl 1. opravňovalo k službě jednoročního dobrovolníka, nenahrazuje vzdělání potřebné dle § 21, odst. 2. vl. nař. č. 10/1924 k zařadění do 5. postupové skupiny důstojnické.
(Nález ze dne 8. října 1927 č. 20474.)
Věc: Raimund S. v O. (adv. Dr. Jos. Steyer z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o propočtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 absolvoval dva ročníky obchodní školy a vykonav t. zv. zkoušku inteligenční, sloužil dle kmenového listu u pěšího pluku č. ... býv. rak-uh. armády od 3. října 1904 až do 30. září 1905, kdy byl povýšen na šikovatele-kadeta aspiranta a přeložen do zálohy. Dne 14. prosince 1905 zřekl se hodnosti kadetské a byl u téhož pluku opět presentován a sice k činné službě za účelem vykonávání zkoušky pro účetní důstojníky, konal činnou službu jako šikovatel a vykonav řečenou zkoušku 13. března 1907, byl tímto dnem zaznamenán pro jmenování účetním poručíkem. Dne 1. ledna 1908 a rovněž dne 1. ledna 1909 a dne 1. ledna 1910 byl podělen poddůstojnickou služební prémií 1. stupně (35 K měsíčně), 14. února 1908 obdržel oprávnění nositi první prýmek na rukávu, načež byl dnem 1. května 1910 jmenován zástupcem účetního důstojníka, dnem 1. listopadu 1912 účetním poručíkem a dnem 1. května 1916 účetním nadporučíkem. Před tím dne 19. prosince 1910 bylo škrtnuto jeho podělení odbytným ze služebních prémií. V čs. armádě byl dnem 1. listopadu 1920 povýšen na kapitána a dnem 28. října 1924 na štábního kapitána hospodářské služby. — Podle definitivně přezkoušeného osobního výkazu byl st-li při propočtení služ. doby odečten rok dobrovolnické služby jako čekatelský rok podle § 23 vl. nař. č 10/1924, doba další pak započtena dle § 30 téhož nař., a to doba od 14. prosince 1905 do 12. března 1907 pěti měsíci za 1 rok a doba od 13. března 1907 plně. Zároveň byl st-l zařaděn do 6. skupiny postupového schématu.
Podáním ze 14. listopadu 1925 žádal st-l, aby byl zařaděn do 5. postupové skupiny a aby mu byla služ. doba propočítána podle § 27 cit. nařízení, poněvadž byl jednoročním dobrovolníkem na základě zkoušky inteligenční a poněvadž až do 12. března 1907 poddůstojníkem z povolání nebyl.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo mno žádosti té .
Stížnost namítá mimo jiné, že st-l byl neprávem zařaděn do 6. skupiny postupové, neboť t. zv. inteligenční zkouška, kterou st-1 vykonal r. 1904, byla tehdy po rozumu § 21 býv. branného zákona a §§ 82.—90 býv. branných předpisů jako rovnocenná postavena na roven ab- solvování úplné střední školy. Nss uvážil o stížnosti toto: —.
Provádějíc ustanovení článku 1. zák. č. 152/1923, jímž byl § 5 a 6 zák. č. 195/1920 zrušen a vládě uloženo, aby nařízením provedla roztřídění důstojnictva do 5. a 6. postupové skupiny, stanovilo vl. nař. č. 10/1924 v § 21, odst. 2, že do skupiny 5. náležejí důstojníci služeb se vzděláním středoškolským nebo vojenským jemu na roven postaveným, pokud nenáležejí do skupiny 6. nebo podle §u 5 do některé ze skupin vyšších, a konají službu, pro niž jest toto vzdělání předepsáno.
6. nař. neprecisuje na tomto místě pojem středoškolského vzdělání. Možno tedy podle všeobecných zásad o vykládání zákona rozuměti středoškolským vzděláním buď jen faktické odbytí střední školy a předepsaných zkoušek anebo odbytí takového studia resp. zkoušek, které jsou positivním předpisem všeobecně a ve všech směrech na roven postaveny úplnému středoškolskému vzdělání.
St-l se domnívá, že takovouto náhradou středoškolského vzdělání jest průkaz t. zv. zkoušky inteligenční. V tom nelze dáti stížnosti za pravdu, neboť inteligenční zkouška nebyla uznána ustanovením §u 25 lit. c) bran. zák. z 11. dubna 1889 č. 41 ř. z. za náhradu středoškolského vzdělání čili za průkaz o vzdělání rovnocenném vzdělání středoškolskému, nýbrž byla pouze vedle středoškolského vzdělání uznána za dostačující předpoklad pro přiznání určité výhody v konání branné povinnosti, totiž výhody jednoroční presenční služby. Na tomto stavu nebylo nic změněno ani ustanoveními bran. zák. z 5. července 1912 č. 128 ř. z. (§ 21 č. 1) a branných předpisů k jeho provedení vydaných (Wehrvorschriftten, díl I. § 85—86).
V daném případě nejde však o výhodu v konání branné povinnosti, nýbrž o zařadění důstojníka do určité postupové skupiny, tedy o instituci dřívějšímu právu vojenskému neznámou, založenou teprve ustanovením § 5 zák. č. 195/1920 a provedenou ohledně skupiny 5. způsobem vyčerpávajícím jedině v § 21 odst 2 vl. nař. č. 10/1924. Poněvadž pak v § 21 odst. 2 nebyla stanovena žádná výhrada ve prospěch zkoušky inteligenční, nelze požadavek středoškolského vzdělání ve smyslu předpisu tohoto pokládati za splněný vykonáním inteligenční zkoušky. Že by pak zkouška podobná prokazovala rovnocenné vojenské vzdělání ve smyslu téhož § 21 odst. 2, stížnost ani netvrdí.
Citace:
č. 6779. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 288-289.