Čís. 4143.

Na soukromou školu a licenci politické zemské správy ku provozování takovéto školy nelze vésti exekuci ani dle §u 331 ex. ř. ani dle §u 341 ex. ř.
(Rozh. ze dne 16. září 1924, R I 730/24.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením dlužníkovy licence ku provozování automobilové jízdní školy. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Jak z nálezu zemské politické správy v Praze ze dne 7. března 1922, připojeného k rekursu, vychází, povinným přihlášené zřízení soukromé školy k výchově řidičů silostrojů bylo tímto úřadem ve smyslu cís. pat. ze dne 27. června 1850 čís. 309 ř. zák. Vzato na vědomí a schválen učební řád podle §u 9 čís. 3 tohoto patentu. Dle čl. V. písm. h) cís. pat. ze dne 20. prosince 1859, čís. 227 ř. zák. nevztahují se ustanovení živnostenského řádu na výdělečná odvětví soukromého vyučování a soukromé výchovy a na ústavy k tomu zařízené. Soukromá automobilová škola nespadá pojmově pod »živnost«, »živnostenský podnik«, důsledně tedy ani pod závody, uvedené v §u 341 ex. ř. Provozování takovéto školy má sice také majetkoprávní význam, tento však spočívá výhradně na osobních vlastnostech a úkonech majitele samého a nemůže majetková stránka právnicky býti odloučena od osoby podnikatelovy. Ježto školy toho druhu nespadají pod koncesované živnosti a živnostenská koncese tu vůbec není, nemůže býti použito ustanovení §u 341 ex. ř. a jest také vedení exekuce ve smyslu §u 331 ex. ř. nepřípustným, protože se jedná při těchto školách o použití čistě osobních znalostí a způsobilostí, jakož i záleží hlavně na osobní schopnosti a důvěryhodnosti majitelově a musí tudíž nejen provozování, nýbrž také oprávnění k tomu býti z exekuce vyňato. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací soud schvaluje právní názor rekursního soudu, že navržená exekuce, jejíž předmětem jest podle exekučního návrhu automobilová jízdní škola a licence politické zemské správy v Praze, na níž se provozování školy zakládá, je nepřípustná, neboť, jak správně odůvodňuje rekursní soud, jde o soukromou školu podle cís. nař. ze dne 27. června 1850, čís. 309 ř. zák., kterou vzhledem k čl. V h) tohoto nařízení nelze pokládati za živnostenský, pokud se týče podobný hospodářský podnik ve smyslu §u 341 ex. ř., a na kterou nelze vésti exekuci ani podle §u 331 ex. ř., protože se jedná při těchto školách o čistě osobní znalosti a způsobilosti, najmě o osobní schopnosti a osobní důvěryhodnost řídícího školy, a protože tedy, což rekursní soud ovšem zvlášť nevyslovil, taková škola vzhledem k tomu, co shora je uvedeno, vůbec nespadá pod všeobecný pojem majetkového práva, pokud se týče věci jsoucí v obchodu, kterou podle §u 448 obč. zák. jedině lze dáti v zástavu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 9. února 1904, čís. 1049 sb. čís. 2601 a ze dne 7. prosince 1909 R I 760/9 sb. čís. 4812, pak komentář Dra Emila Hellera k živn. řádu, vydání 1912, strana 749 a Neumann komentář k exekučnímu řádu, vydání 1909—10, str. 957). Z ustanovení §u 9 čís. 3, §u 11 a §u 12 cís. nař. ze dne 27. června 1850, čís. 309 ř. zák. neplyne ve prospěch rekurenta ničeho a zejména nelze z ustanovení §u 11, že vláda neručí za výsledky soukromých škol, odvozovati, že se při soukromých školách, zřízených podle toho císařského nařízení nejedná o osobní schopnost a důvěryhodnost řídícího školy.

Citace:

č. 4143. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 234-235.