Čís. 17528.

Poddlužník, který vzal postup pohledávky na vědomí, ačkoliv nebyla dodržena forma ujednaná pro postupy nemůže nedodrženi formy uplatňovati.
Kondice podle § 1431 obč. zák. předpokládá, že byl placen nedluh; nejde o obohaceni, když druhá strana dostává jen, co jí po právu náleží, bez rozdílu, zda ji plni dlužník sám, nebo někdo jiný za něho.
Dlužník, jenž plnil vymáhajícímu věřiteli, ač věděl, že zabavená pohledávka byla před zabavením postoupena jiné osobě, nemůže na vymáhajícím věřiteli plněni požadovati zpět.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1939, Rv II 404/39.) Žalující země Moravskoslezská přednesla, že zadala Dr. Janu Ch., staviteli v O. v roce 1932 a 1933 stavbu jezu na Moravě. Dr. Ch. oznámil pak dopisem 22. května 1933 zemskému úřadu v B., že veškeré pohledávky, které vzniknou prováděním této stavby postupuje Bance českoslov. legií v P. Účtárna zemského úřadu vyplatila této bance podle upravených splátkových výkazů bez závady obnosy 45000 K a dvakrát po 70000 K, ale další upravený obnos 60000 K podle výkazu ze dne 6. září 1933 byl vyplacen věřitelům Dr. Ch., mezi jinými i straně žalované bance A. částkou 15296 K 60 h touto žalobou na žalované vymáhanou a to podle usnesení okresního soudu v O. ze dne 29. srpna 1933 č. j. E... a to dne 10. listopadu 1933. Banka čsl. legií zažalovala však zemi Moravskoslezskou tvrdíc, že tyto obnosy byly věřitelům Dr. Ch. vyplaceny neprávem, ježto byly jí pravoplatně před exekucí postoupeny. Rozsudkem krajského soudu v B. ze dne 7. června 1935 č. j. Ck, který nabyl moci práva, byla žalobkyně (země Moravskoslezská) odsouzena zaplatiti cessionářce Bance čsl. legií v P. obnos 43472 K, ježto prý nebyla oprávněna obnos ten vyplatiti vymáhajícím věřitelům Dr. Ch. Tento obnos žalobkyně vyplatila Bance čsl. legií dne 27. září 1935, spolu s obnosem 17104 K 85 h, zadržených z pohledávky Dr. Ch. za úpravu řeky Dř., aby se vyhnula další žalobě, která musila skončiti rovněž v její neprospěch. Žalobkyně je, jak tvrdí, k žalobě aktivně legitimována, neboť skutečně byla kontrahentem smlouvy o zadávání, prací na řece M. s Dr. Ch. a nebyl jím Česko-Slovenský stát (ministerstvo zemědělství). Onen obnos Bance čsl. legií také sama ze svého zaplatila. Fondy vodních staveb nejsou samostatnými právnickými osobami, nýbrž pouze účelovým jměním žalující strany. Žalovaná A. banka je prý zažalovaným obnosem bezdůvodně obohacena, neboť vedla pro tento exekuci v době, kdy pohledávka Dr. Ch. za žalobkyní byla tímto právoplatně postoupena Bance čsl. legií, a tudíž již exekutu Dr. Ch. nepříslušela, a nepatřila do jeho majetkové sféry. Vyplacení sporné pohledávky žalobkyní žalované stalo se pouze právním omylem a žalovaná dosáhla uspokojení své pohledávky ze jmění strany žalující zcela neprávem. Ostatně žalovaná vedla exekuci k vydobytí své pohledávky za Dr. Ch. a uvedla v ní jako poddlužníky ministerstvo zemědělství jako úřad poukazující a Zemskou pokladnu v B. jako úřad likvidující, tudíž uvedla osoby, které nemohou býti dlužníky, a z toho důvodu šlo prý již o exekuci od počátku nulitní. Žalobkyně neodpovídá za škodu žalované, neboť tuto nezavinila a vyplatila žalované sporný obnos jen z právního omylu. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zamítl žalobu.
Důvody:
Pro provedení cesse pohledávky že stavby jezu byla ovšem všeobecných podmínkách pro práce a dodávky při provádění vodohospodářských meliorací předpokládaná určitá forma (vyhotovení lelkované listiny postupní); jakmile však žalobkyně, nedbající této formality vzala na vědomí dne 27. června 1933 postup pohledávky na Legio- banku, aniž byly, dodrženy tyto formality, byl tento postup platný a nemůže nedodrženi dotčené, formy, uplatňovati žalovaná jako osoba třetí.
Pro platnost postupu na Legiobanku stačilo, že, šlo o pohledávku, třebas budoucí, přece jenom dostatečně opodstatněnou, pokud šlo o její důvod. Nebylo třeba, aby v , době postupu , byly již také splatný jednotlivé splátky (srov. rozh. č. 10366, 13099 Sb. n. s.). Nesprávně posoudily však nižší soudy otázku obohaceni. Kondice podle § 1431 o. obč. z. není odůvodněna v každém případě, když někdo platil dluh jinak správný a splatný, třebas podle stavu věci tuto povinnost neměl a platil jen omylem a v domnění, že tuto povinnost,má. Podle § 1431 o. obč. z. musí jíti o placení nedluhu a tím o obohacení, poněvadž se druhé straně dostává něco, nač nemá vůbec nároku; nejde tedy o obohacení, jestliže strana dostává, co jí po právu náleží bez rozdílu, zda ji plní sám dlužník, nebo za něho někdo jiný (srov., rozh. č. 14021, 10941, 6652 Sb. n. s.). V souzené věci však zaplatila žalobkyně po provedeném exekučním zabavení pohledávku žalované, ač věděla, že pohledávka byla již před tím postoupena Legiobance a tento postup dotčeným dopisem vzala k vědomí a ač mohla použiti oprávnění podle § 307 ex. ř. a § 1425 o. obč. z. a složití dotčenou částku k soudu. Žalobkyně netvrdí, že žalovaná měla vědomost o dřívějším postupu a že snad jednala obmyslně. Žalovaná obdržela tedy jen to, co jí náleželo a žalobkyně nemůže po ní požadovati zpět, co plnila.

Citace:

čís. 17528. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 748-750.