NPD documents search: Váž. tr., 20 (1938)

Čís. 10624.

Smluvní zástavní právo ke vkladní knížce, jsoucí u berního úřadu v úschově jako politické depositum, bylo zřízeno tím, že bylo věřiteli odevzdáno potvrzení berního úřadu o přijetí vkladní knížky do úschovy a vystaveno prohlášení dlužníka, že dává vkladní knížku do zástavy, že toto potvrzení i prohlášení bylo dodatečně předloženo poddlužníku k rukám okresní politické správy, jež pak nařídila bernímu úřadu, by vydal vkladní knížku tomu, komu bylo zřízeno zástavní právo.
(Rozh. ze dne 14. března 1931, Rv II 122/30.)
Vkladní knížka žalované záložny, znějící na jméno S., byla složena u berního úřadu jako honební jistota. Po skončení nájmu honitby odmítl berní úřad vydati vkladní knížku žalované záložně, tvrdě, že k ní nabyl zástavního práva pro dlužné daně S-a a zabavil ji napotom i soudně a dal si ji přikázati k vybrání. Žalovaná záložna odmítla vyplatiti vklad, tvrdíc, že nabyla ke vkladní knížce zástavního práva. Procesní soud prvé stolice původně uznal podle žaloby státu proti záložně na vyplacení vkladu, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu by ji znovu projednal a rozhodl. Procesní soud prvé stolice pak žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Pokud jde o právní posouzení sporu, jest podle zjištěného děje a výsledků dokazování řešiti tři otázky, totiž, zda nabyla i strana žalující i strana žalovaná zástavního práva a jakého na vkladní knížce uložené jako honební jistota u berního úřadu, a zda žalovaná strana nabyla předního práva zástavního. Podle názoru odvolacího soudu nemohla žalovaná strana na uložené vkladní knížce vůbec nabýti smluvního práva zástavního. Zřízení zástavního práva na vkladní knížce vzhledem k její vlastnosti jako deposit nebylo možné předáním knížky z ruky do ruky. Jde tedy o to, zda nenabyla žalovaná strana zástavního smluvního práva symbolickým odevzdáním podle § 452 obč. zák. Žalovaná strana tvrdí, že tohoto práva nabyla prohlášením ze dne 11. července 1925. Podle názoru odvolacího soudu však v tomto vyjádření nelze shledati takové symbolické odevzdání, jak vyžaduje smysl, účel a předpis ustanovení § 452 obč. zák. Podle § 452 obč. zák. musí ten, kdo věc dává do zástavy, by zástava proti třetím osobám nabyla platnost, použíti takových značek, podle nichž každý snadno zástavu sezná. Tomuto požadavku jest dostiučiněno u vkladních knížek v depositu soudu neb jiného úřadu jen, vyhotoví-li se pro věřitele listina osvědčující zřízení smluvního práva zástavního a zároveň se uvědomí nadřízený úřad depositního úřadu o zřízení smluvního práva zástavního na uložené vkladní knížce. Dokud se tak nestane, má věřitel jen důvod ke zřízení smluvního práva zástavního, ale není tu způsobu nabývacího. Vyjádření ze dne 11. července 1925 těmto náležitostem nevyhovuje. Vyjádření obsahuje jen zmocnění ku převzetí sporné vkladní knížky u berního úřadu, ale není toho rázu, by vyznačilo zřízení smluvního práva zástavního, a to takovým způsobem, by každý při nahlédnutí do této listiny mohl snadno seznati, že tu jde o zřízení zástavního práva. Dospěl proto z těchto úvah odvolací soud ku přesvědčení, že žalované straně nepřísluší na sporné vkladní knížce smluvní právo zástavní. Totéž platí i pro stranu žalující, jež pro tvrzení, že jí přísluší smluvní právo zástavní, nemá z úvah, jak shora uvedeny, v zákoně opory. Strana žalující nabyla však na knížce soudního práva zástavního, jakž vysvítá ze soudního usnesení ze dne 7. dubna 1927, jehož pravoplatnost není odpůrcem popřena. Může proto žalující strana z tohoto důvodu žalobní nárok vyvoditi a není třeba se zabývati s tvrzením žalující strany, že dříve již nabyla správní cestou zástavního práva na vkladní knížce. Vzhledem k tomuto odvolacím soudem zaujatému právnímu hledisku jest zbytečné zabývati se s otázkou, zda zástavní právo žalující strany jest dřívější než zástavní právo žalované strany, ano jest zjištěno, že straně žalované vůbec smluvní zástavní právo nepřísluší.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Dovolání je opřeno jen o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 503 č. 4 c. ř. s.). Jest přisvědčiti dovolatelce, že odvolací soud posoudil spornou věc nesprávně s právního hlediska. Tím, že František S. spornou vkladní knížku jsoucí v úschově u berního úřadu jako politické depositum, dal žalované straně dne 11. června 1925 do zástavy tím způsobem, že jí odevzdal potvrzení berního úřadu o přijetí vkladní knížky do úschovy a vystavil jí prohlášení ze dne 11. června 1925 a že pak dodatečně i tato stvrzenka, i toto prohlášení byly předloženy žalující straně jako poddlužníku k rukám okresní správy politické jako poukazujícímu úřadu, kterýž úřad výměrem svým ze dne 16. března 1927 nařídil bernímu úřadu, by knížku vydal žalované straně, došlo ke zřízení smluvního zástavního práva ke knížce ve prospěch žalované strany symbolickou tradicí po rozumu § 452 obč. zák., neboť došlo tak ke zřízení zástavy způsobem i pro třetí osoby snadno poznatelným. Byl proto berní úřad povinen vyhověti příkazu okresní správy politické a vydati spornou knížku žalované. To, že tak neučinil, nýbrž že po poukazu vedl na spornou vkladní knížku i berní, i soudní exekuci, nemůže býti na úkor smluvnímu právu zástavnímu žalované strany již dříve nabytému. Že žalující strana nenabyla ke sporné vkladní knížce smluvního práva zástavního, správně dovodil odvolací soud. Je proto žaloba bezdůvodná a bylo dovolání vyhověti a změnou napadaného rozsudku obnoviti rozsudek prvého soudu.

Citace:

Čís. 10624. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 387-389.