Čís. 6230.

K § 9 zákona čís. 19/1890 ř. z.
Pouhým smluvním propůjčením práva výkonu známkových práv a zmocněním k jejich hájení a uplatňování nepřecházejí známková práva způsobem uvedeným v § 9 zákona o ochraně známek tak, aby ten, jemuž bylo propůjčeno právo výkonu, hájení a uplatňování, mohl vlastním jménem uplatňovati ochranu známkového práva.
(Rozh. ze dne 21. června 1938, Zm I 857/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný A. podle § 259, čís. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin podle §§ 23, 25 zákona o ochranných známkách č. 19/1890 ř. z. a podle § 29 zákona proti nekalé soutěži čís. 111/1927 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Dovolávajíc se číselně důvodů zmatečnosti podle čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř., vytýká zmateční stížnost neprávem nedostatek důvodů a vnitřní odpor výroku rozsudku, že soukromý žalobce O. svůj podnik vede pod jinou firmou nežli firma F. M. Rozsudek má tu zřejmě na mysli firmu F. M. ve Vídni, pro niž podle nenapadených zjištění rozsudkových jedině je ochranná známka pro přípravek Nerv Bay Rum zapsána a chráněna. Zjistil-li soud, že soukromý žalobce O. založil nový podnik za souhlasu B. s označením fy F. M. v M. tím způsobem, že zakoupil od konkursní podstaty podniku Dr. H. sklady zboží úpadcovy firmy F. M. v N. (nikoli tedy celý jeho podnik, jehož provoz byl vyhlášením konkursu zastaven, a nebyl převeden na stěžovatele), že také získal oprávnění k dalšímu používání jména a firmy F. M., že podnik ten zřídil a provozoval za souhlasu B. jako tichého společníka na společný účet, při čemž B. svolil také k tomu, aby nový podnik používal jeho ochranných známek a jeho etiket, nevyslovil tím ještě, že celý podnik firmy F. M. ve Vídni, na němž právo k ochranné známce podle § 9 zákona čís. 19/1890 ř. z. lpí, zanikl a přešel na stěžovatele jako na nového držitele, který podnik ten vedl dále pod nezměněnou firmou. Není tedy napadený výrok nelogický ani jinak vadný.
Ostatně je i ze slovného znění obou firem, jak je uvedeno v trestním oznámení a v razítkách na plných mocech a z obsahu konkursních spisů .... zřejmo, že soukromý žalobce nevedl svůj podnik v M. pod nezměněnou firmou jako přejímatel podniku fy F. M. ve Vídni, ba ani firmy F. M. v N.
V důsledku toho není ani právně mylný názor soudu nalézacího, že soukromý žalobce O. nemůže v souzeném případě uplatňovati ochranu známkových práv zapsaných výhradně pro firmu F. M. ve Vídni, vlast ním jménem, a že není k podání žaloby legitimován, jak namítá stížnost s hlediska zmatku č. 9 a) — správně 9 c) — § 281 tr. ř.
Že by ochranná známka, o kterou jde, byla zapsána nebo přepsána i pro podnik firmy F. M. v N., a že by tato firma byla bývala i po roce 1922 ještě odbočkou firmy F. M. ve Vídni a jen přenesena z N. do M., není ze spisů patrno ani rozsudkem zjištěno. Pokud stížnost buduje svou námitku hmotněprávní na tomto protispisovém základu, není provedena po zákonu. Stížnost nenapadá také zjištění soudu, že O. vyráběl Nerv Bay Rum pouze na základě smlouvy s firmou F. M. ve Vídni a také pro tuto. Pouhým smluvním propůjčením práva výkonu známkových práv soukromému žalobci (přínosem jejich do společného podniku) a zmocnění majitele (společníka) tohoto podniku k hájení a uplatňování známkových práv nepřešla však tato práva na soukromého žalobce způsobem v § 9 zákona o ochraně známek předpokládaným tak, aby jejich ochranu mohl uplatňovati vlastním jménem jako výhradně k jich užívání oprávněný majitel bez přepsání známky pro svůj podnik a vedle majitelky jiného podniku, pro nějž je tato známka v rejstříku známek zapsána.

Citace:

č. 6230. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 302-303.