Č. 3184.

Veřejní zaměstnanci: * Usnesení moravského zemského výboru z 30. listopadu 1920, že měsíční, do pense započítatelné přídavky, které byly zemským zaměstnancům povoleny usneseními mor. zem. výboru z 5. června 1920 a 10. července 1920, vládou schválenými, nemají býti započteny do základny pro vyměření drahotních přídavků a výpomocí, neodporuje zákonu.
(Nález ze dne 29. ledna 1924 č. 1499.)
Věc: Alois H. v Brně (adv. Dr. Emil Kostka z Brna) proti moravskému zemskému výboru (vrch. zem. rada Dr. Jos. Sieber) o vyměření drahotních přídavků a výpomocí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle výnosu ministerstva vnitra z 13. října 1920 povolila vláda na základě § 25 mor. zřízení zemského a § 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 280 Sb., aby prvním dnem měsíce, jenž bude následovati po tomto povolení, vstoupily na Moravě v platnost předpisy, na nichž se usnesl ze dne 5. června a 10. července 1920, jimiž se přiznávají zemským zaměstnancům měsíční, do pense započítatelné přídavky, a to dle návrhu vypracovaného osobním referátem zv-u.
Podáním z 28. června 1922 žádal st-1, aby mu byly drahotní přídavky a výpomoci s platností od 1. ledna 1920 vyměřeny ze základního služného zvýšeného o osobní, do pense započítatelný přídavek.
Nař. rozhodnutím z 19. srpna 1922 nevyhověl mor. zv této žádosti a poukázal st-le na bod IV. nař. zv-u z 30. listopadu 1920 č. 122/70 pres., dle něhož osobní přídavky povolené vládou se nezapočítávají do podkladu pro vyměření drahotních přídavků a výpomocí, jakož i na usnesení zv-u z 22. ledna 1921 č. 61/1-21 pres. a z 1. července 1922 č. 479/6 pres., jimiž žádostem důvěrnického sboru zemských zaměstnanců mor. za započítání osobních přídavků do základny pro výpočet drahotních přídavků vyhověno nebylo.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná vychází z názoru, že bod IV. cit. prov. nař. zv-u z 30. listopadu 1920 je právně mylný a nezákonný, ježto odporuje usnesení zv-u, vládou schválenému, jímž osobní přídavky byly povoleny, a proto i nař. rozhodnutí je právně mylné. Stížnost dovozuje, že stanovisko žal. úřadu jest nesprávné, neboť zmíněné osobní přídavky byly povoleny k základním platům a byly jimi tedy základní platy zvýšeny. Správnost tohoto výkladu opírá se o účel přídavků těch, totiž aby byl přibližně vyrovnán rozdíl mezi platy moravského a českého zemského úřednictva, pak o právní povahu přídavků těch, zřejmou z jejich započítatelnosti do pense, dále o úvahu, že u pensistů tyto osobní přídavky se počítají do základu pro vyměření drahotních přídavků a o okolnost, že zásada ta byla dodržována i v jiných obdobných případech.
Nss nemohl tento názor stížnosti uznati správným.
Z pouhé okolnosti, že tyto přídavky byly povoleny k základním platům, nelze ještě usuzovati, že bylo zv-em zamýšleno a také usneseno, vládou pak schváleno, že přídavky ty mají býti počítány do základu pro vyměření drahotních přídavků a výpomocí, čili že také drahotní přídavky a výpomoci mají býti upraveny se zřetelem na povolené přídavky. Spornou otázku lze rozřešiti jen, přihlédne-li se k celému vývoji, jak došlo k usnesení o vyrovnávacích přídavcích, pak k projevům vůle zv-u, pokud se týče vlády.
Mor. zv usnesl se ve schůzi dne 17. ledna 1920 vzhledem k žádosti zem. úřednictva, jež se domáhalo, aby úprava jeho platů byla provedena podle úpravy platů zem. úřednictva v Čehách, o niž se tehdy jednalo, že jest ochoten, kdyby vláda schválila novou úpravu platů zemského úřednictva v Čechách, »přizpůsobiti této úpravě platově úpravu platu mor. zem. úřednictva na podkladě dosavadní zemské a nové státní pragmatiky«.
Prováděje usnesení to, usnesl se zv dne 5. června 1920 povoliti mor. zem. úřednictvu k základním platům hodnostních tříd zvláštní zemské, do pense započítatelné přídavky, vyrovnávající přibližně diferenci mezi platy mor. zem. úřednictva a zem. úřednictva v Čechách a předložiti vládě k schválení návrhy měsíčních zemských do pense započítatelných přídavků, t. j. jak návrh úřednictva, tak i návrh přídavků systematických, vypracovaný osobním referátem zv-u s tím, aby přídavky byly povoleny se zpětnou platností od 1. ledna 1920, ostatní pak požadavky jednotlivých kategorií zem. zaměstnanců podrobiti zvláštní poradě.
Požadavky ty byly formulovány zejména v návrhu důvěrnického sboru zem. zaměstnanců na úpravu jejich hmotných poměrů z 29. května 1920, označeném příl. D, jenž tvořil podklad pro jednání a usnesení zv-u. V něm jest pod bodem 3. uvedeno, že »podkladem pro měsíční drahotní přídavky jsou nynější platy včetně osobní přídavek dle bodu 1. tohoto návrhu naznačený« (t. j. přídavek do pense započítateiný k dosavadním aktivním požitkům (služnému a místnímu přídavku), aby se vyrovnal rozdíl mezi aktivními příjmy zemských úředníků moravských na výši aktivních požitků zem. úředníků v Čechách.
Ze spisů jest patino, že také při poradě užšího sboru zv-u s důvěrnickým sborem zem. zaměstnanců dne 3. června 1920 bylo i pro nižší zřízenectvo zásadně ujednáno, řešiti především jen otázku úpravy základních platů bez ohledu na drahotní a nákupní přídavky a že užší sbor zv-u nepřistoupil na požadavek úplného převzetí úpravy v Čechách. Ve schůzi z 10. července 1920 usnesl se mor. zv zvláštní požadavky jednotlivých kategorií zaměstnanců, které byly předneseny užšímu sboru zv-u, a které jsou uvedeny v příloze P, nepředkládati vládě, aby se tím žádost za povolení zem. přídavků nekomplikovala.
Ve zprávě z 10. července 1920, kterou zv předložil tato usnesení min. vnitra k schválení, výslovně připomenul, »že těmito přídavky nejsou nikterak vyčerpány všechny výhody, jichž požívají zem. zaměstnanci v Čechách proti zaměstnancům mor., poněvadž se zv omezil pouze na přibližné vyrovnání základních platů« a mnoho jiných výhod zůstává nevyrovnáno.
Z celého vývoje a děje je zřejmo, že účelem úpravy bylo pouze přibližné vyrovnání základních platů mor. zem. zaměstnanců se zem. zaměstnanci v Čechách a že zv nepřistoupil na požadavek zaměstnanců, aby vyrovnán byl i rozdíl v drahotních přídavcích tím, že by vyměřeny byly i ze zvláštních přídavků k základnímu platu a že při povolení přídavků o drahotních přídavcích nebylo jednáno, žádné usnesení o nich se nestalo.
Když však vláda povolila tento přídavek ve smyslu usnesení mor. zv-u dle návrhu vypracovaného osobním referátem zv-u, pak nelze dle toho, co bylo řečeno, důvodně tvrditi, že vláda povolila, aby tento přídavek byl započítán do základu pro vyměření drahotních přídavků a výpomocí.
Tím, že povolené přídavky byly označeny jako přídavky k základnímu platu, nebyly ještě uznány za součást stálých služebních požitků, když to nebylo výslovně vyjádřeno, jak se stalo na př. v zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z., jehož se stížnost dovolává, a v němž bylo výslovně stanoveno, že přídavky osobní nebo přídavky k služnému se započítávají do služného. Takového projevu tu nebylo, ačkoli by ho bylo nezbytně třeba, neboť by to byla další úprava služebních požitků, která by musela býti dle zák. z 9. dubna 1920 č. 280 Sb. schválena vládou.
Usnesení zv-u, v němž byly přídavky ty označeny jako přídavky k základním platům, může znamenati jen, že pro výši přídavků jsou rozhodný základní platy hodnostních tříd.
Povolené přídavky nemohly se státi součástí služného, jak stížnost míní, ani proto, že byly povoleny k základním platům, které se skládají ze služného a z místního přídavku, a bylo by muselo býti určeno, jaká část přídavků připadá k služnému a jaká k místnímu přídavku, který se do základny pro vyměřování drahotních přídavků nezapočítává.
To se však nestalo.
Pokud stížnost tvrdí, že přídavek ten byl nazván »osobním«, a dovozuje, že již tento název potvrzuje právní charakter přídavku jako základního platu, dlužno poukázati, že ani v referátech přednesených ve schůzích zv-u, na nichž se o tomto přídavku jednalo, ani v příslušných usneseních zv-u, ani ve zprávě, kterou tato usnesení byla vládě předložena k schválení, resp. povolení tohoto přídavku, ani v jejich přílohách, ani ve výn. min. vnitra z 13. října 1923 č. 62653 ai 1920, kterým bylo zv-u mor. sděleno, že vláda tento přídavek povolila, nebyl přídavek ten pojmenován »osobním«. Z toho, že přídavky ty byly označovány později jako osobní, nelze usuzovati na to, že se staly součástí základního služného.
Ani z toho, že přídavek ten, jsa započítatelný do pense, započítává se u pensistů do základny pro vyměření drahotních přídavků a výpomocí; nelze pro stanovisko stížnosti ničeho dovoditi, neboť započtení to se u pensistů opírá o výslovný předpis, který nemůže býti vztahován na zaměstnance aktivní, jichž služební požitky jsou upraveny samostatně normami, které nejsou vybudovány na těchže zásadách jako požitky pensistů, nýbrž odlišně.
Stížnost konečně poukazuje na to, že zem. osobám učitelským se připočítávají pětileté přídavky k platu a tvoří tak základ pro vyměření drahotních přídavků, avšak uvádí sama, že se tak děje na základě usnesení zv-u z 22. června 1918. Když však zv ohledně této kategorie zem. zaměstnanců výslovně stanovil, že určité přídavky jest vzíti za základ pro vyměření drahotních přídavků, nelze z toho ještě nijak dovozovati, že také v těch případech, kde se takové usnesení nestalo, jest do pense započítatelné přídavky počítati do základny pro vyměření drahotních přídavků a výpomocí ostatních zem. zaměstnanců, neboť by tu bylo třeba zvláštního usnesení, jež by dle zák. z 9. dubna 1920 č. 280 Sb. bylo podrobeno schválení vlády.
Nss neshledav, že by nař. rozhodnutí se příčilo zákonu, totiž právní normě, kterou byly vyrovnávací přídavky povoleny, nemohl uznati vývody stížnosti správnými a důsledkem toho zamítl stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 3184. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 449-452.