Čís. 15496.

Nedostatečnost přihlášky k rozvrhovému roku, nebyla-li v ní uvedena výše úroků, přichází-li pro přihlášenou pohledávky v úvahu ustanovení vládní vyhlášky z 12. dubna 1933 čís. 59 Sb. z. a n. Ke kampeličkám ve smyslu § 8 čís. 3 cit. vládní vyhlášky náležejí též společenstva s ručením obmezeným.
(Rozh. ze dne 15. října 1936, R I 757/36.)
Vymáhající věřitel přihlásil k rozvrhovému roku zbytek jistiny ve výši 26128 Kč a tři splátky po 1500 Kč s příslušnými úroky uváděje, že v těchto splátkách jsou obsaženy rovněž platby na kapitál i úroky. Nižší soudy nepřikázaly vymáhajícímu věřiteli na přihlášené splátky nic jsouce toho mínění, že přihláška v této části jest nejasná a nedostatečná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Správně pokládaly nižší soudy přihlášku za nejasnou a nedostatečnou, neboť souhrn přihlášených částek (26128 Kč a 4500 Kč) převyšuje kapitál ve výši 30000 Kč, jenž byl zástavním právem na vydražené nemovitosti zajištěn. Výši úroků obsažených v přihlášených splátkách slušelo však uvésti i proto, že vládní vyhláškou ze dne 12. dubna 1933 čís. 59 Sb. z. a n. zde v úvahu přicházející bylo zakázáno (§§ 2, odst. 2 a 3, odst. 2), aby zásady tam vyslovené byly jakýmkoliv způsobem obcházeny. Bylo by proto bývalo na vymáhajícím věřiteli, aby hledě na platné předpisy upravil svou přihlášku tak, aby z ní bylo seznati vše, čeho bylo k posouzení důvodnosti přihlášeného nároku zapotřebí (§§ 210 a 214 ex. ř.). Ježto se tak nestalo, nemohlo mu nic na tyto splátky s úroky býti přikázáno (srov. i rozh. čís. 5962 Sb. n. s.). Pokud však jde o výši úroků a úroků z prodlení, příslušejících dovolacímu rekurentovi z přikázané částky 26128 Kč podle vládní vyhlášky ze dne 12. dubna 1933 čís. 59 Sb. z. a n., použil rekursní soud sazby stanovené v tabulce 12 (příl. B) c) k uvedené vládní vyhlášce) ze zápůjček a úvěrů u kampeliček, odst. D, uznávaje, že sazba podle odstavce A (platné pro dlouhodobý hypoteční úvěr v zákonné jistotě) zde nepřichází v úvahu. Dovolací rekurent namítá proti stanovisku rekursního soudu toliko, že použití oddílu 1., tabulky 12 (platného pro kampeličky) jest vyloučeno proto, že kampeličkami lze prý rozuměti pouze úvěrní společenstva s ručením neobmezeným, nikoliv i s ručením obmezeným, k nimž náleží vymáhající věřitel. Tento jediné uplatňovaný důvod však neobstojí. V §/ 8 č. 3 cit. vl. vyhlášky jest výslovně stanoveno, že výrazem »kampeličky« použitým, v čl. II. a v příloze oné vládní vyhlášky jest rozuměti úvěrní společenstva (družstva) ve smyslu § 2, odst. 1 písm. b) zákona č. 239/24 Sb. z. a n. ve znění čl. XIV. zákona č. 54/32 Sb. z. a n., pokud zároveň vyhovují podmínkám zákona č. 91/89 ř. z. K úvěrním společenstvům, o nichž pojednává § 2, odst. 1 písm. b) zákona č. 239/24 Sb. z. a n. ve znění čl. XIV. zák. č. 54/32 Sb. z. a n., náležejí však mezi jinými i společenstva, která podle svých stanov provozují zují výlučně neb z převážné části úvěrní obchody, zřízená podle zákona o výdělkových a hospodářských společenstvech ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z., a to za podmínek odst. 2 a 3, jednajících výslovně také o společenstvech s ručením neobmezeným. Z toho je patrné, že obmezení ručení není rozhodným pro otázku, zda úvěrní společenstva ve smyslu vl. vyhlášky č. 59/33 Sb. z. a n. patří ke kampeličkám.

Citace:

č. 15496. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 944-946.