NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3700.

Církevní věci: * Předpis § 14, odst. 2 zák. čl. 9. ex 1917 o rodinném přídavku, dále předpis výnosu býv. uh. min. kultu a vyučování z 25. června 1918 č. 104 266 v souvislosti s min. nař. z 1. června 1918 č. 2500 — M. E. Rend. Tára č. 208 o šatném dává duchovnímu správci nárok na to, aby příjmy v hotových penězích s jeho stanicí spojené nebyly čítány částkou vyšší než 70%.
(Nález ze dne 5. června 1924 č. 9989.)
Věc: Edmund J., farář v H., proti referátu ministerstvu školství a národní osvěty v Bratislavě stran odepření státních podpor.
Výrok: Pokud stížnost směřuje proti výměru žal. úřadu z 3. listopadu 1922, odmítá se jako nepřípustná; nař. rozhodnutí z 11. října 1922, spočívající na výnosu min. školství a nár. osvěty z 26. srpna 1922, jakož i nař. rozhodnutí ze 4. ledna 1923 zrušují se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 11. října 1922 vyslovil referát min. škol. v Bratislavě na základě výn. min. škol. z 26. srpna 1922, že žádosti st-lově na presidenta republiky z 23. března 1922 o dodatečnou výplatu drahotních přídavků a nouzové výpomoci na rok 1921 min. škol. cit. výnosem nevyhovělo, a to z důvodu, že místní příjmy přesahují 3000 K.
Dalším výměrem téhož referátu z 3. listopadu 1922 bylo podání ohledně požitků st-lových vráceno s tím, aby bylo doloženo výnosem č. 104 266 ex 1918, dle kterého mají platová zlepšení příslušeti i pro faru v H., a dále žádostí faráře doloženou legalisovaným, doslovným opisem příjmového popisu. Při tom podotkl referát, že min. kultu a vyučování býv. Uherska nemohlo vydati nařízení, týkající se podpor udělených vládou republiky Čsl., a připomněl dále, že 70% započtení peněžních příjmů jest uvedeno v § 9, oddílu 12 zák. čl. 9 ex 1917 ohledně přídavků, kde výslovně stojí: »Z důchodů v hotovosti může býti vzat zřetel jenom na 70%«; bude tedy záviseti na min. školství, zda povolí rozšíření tohoto předpisu na všechny druhé podpory.
Konečně prohlásil žal. úřad rozhodnutím ze 4. ledna 1923, že žádosti vyhověti a drahotní požitky za rok 1921 poukázati nemůže, jelikož min. škol. žádosti st-lově na pana presidenta republiky v téže věci podané, výnosem z 26. srpna 1922, jak už bylo sděleno, také nevyhovělo. Neobstojí další odůvodnění žádosti, že st-li podpory příslušejí, neboť oddíl 12 zák. čl. 9 ex 1917 dává možnost liberálního aplikování předpisu, avšak nikde nestojí, že 70% započítání důchodu v hotovosti musí býti provedeno, naopak se tam jen praví, že z místních příjmů 70% může býti vzato v počet.
O stížnosti směřující do uvedených tří výměrů uvážil nss takto:
I. Nepřípustnou jest stížnost, pokud směřuje proti výměru žal. úřadu z 3. listopadu 1922; neboť podle §§ 2 a 5 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 lze se dovolávati kognice nss-u toliko proti konečnému rozhodnutí neb opatření správního úřadu, takovým však nař. výměr, jenž je toliko mezitímním vyřízením a jenž definitivní vyřízení teprve slibuje, není.
II. Výměr uvedený na třetím místě poukazuje v podstatě na záporné vyřízení, které se stalo již výměrem uvedeným ad I. a doplňuje toliko jeho odůvodnění, tvoří tedy s výměrem ad I. jeden celek.
Oběma těmito výměry byla zamítnuta žádost st-lova za výplatu drahotních přídavků a nouzové výpomoci za rok 1921, a to z toho důvodu, že místní příjmy st-lovy přesahují 3000 K a že toliko 70%ní počítání příjmů peněžních, čímž příjem onen byl klesl pod uvedenou číslici, není předepsáno, nýbrž dáno do úvahy úřadu.
Jelikož žal. úřad svoje zamítavé stanovisko jen o tyto důvody opřel, bylo i nss-u ve smyslu zásad §§ 2, 5, 6 a 7 cit. zák. o ss sporný případ zkoumati jen potud, zda uvedené důvody odpovídají zákonu.
Podle odvodního spisu žal. úřadem podaného a podle správních spisů jde v daném případě o tyto státní doplatky: 1) o oděvnou podporu (1000 K), 2) o jednorázový přídavek (1500 K), 3) o nákupní přídavek (500 K) a 4) o nouzovou výpomoc (měs. 240 K).
Pokud jde o oděvnou podporu, tedy byla tato zavedena min. nařízením z 1. června 1918 č. 2500/M. E. (Rendeletek Tára 1918 č. 208); podle tohoto nař. dostane se podpory oděvné všem zaměstnancům, kteří na základě §§ 2, 3, 7, 8, 9, 10, 11 a 12 zák. čl. 15 z r. 1917 dostávají válečnou podporu, dále všem zaměstnancům, kteří ... ve smyslu zák. čl. 35/1922 resp. § 14 zák. čl. 9 z r. 1917 mají nárok na rodinný přídavek, t. j.:....
»44) duchovní s vyšší kvalifikací, působící na řádně organisovaných duchovních správách, jestliže jejich čistý roční důchod bez státního doplňku nepřevyšuje 3000 K .....«.
Podle výnosu býv. uh. min. kultu a vyučování z 25. června 1918 č. 104 266, který ve správních spisech jest obsažen a jehož se stížnost dovolává, »ve všech třech případech« (t. j. v případech uvedených před tím v cit. výnose, mezi nimiž jest též případ shora uvedeného bodu 44 min. nař. č. 2500/ M. E 1918), »však příjmy v hotových penězích toliko 70% přicházejí v počet.«
Toto ustanovení o 70%ním sčítání příjmů v hotovosti koresponduje zřejmě s předpisem zák. čl. 9/1917 § 14 odst. 12 (o rodinném přídavku), jenž praví, že »při duchovních a kaplanech, zmíněných shora pod I 5, 6 a 7, nutno provésti ustanovení ročního čistého důchodu na základě zák. čl. 14/1898, avšak z důchodu v hotových penězích třeba vzíti v úvahu jen 70%.
Stížnost vykládá tyto předpisy v ten smysl, že z důchodu v hotových penězích smi býti počítáno jen 70%, kdežto naproti tomu žal úřad vykládá předpisy ty tak, že ono toliko 70% ní počítání může, ale nemusí nastati, a to podle úvahy úřadu.
Podle názoru nss-u nelze tomuto výkladu žal. úřadu dáti za pravdu, a to jak vzhledem k slovnému znění shora uvedeného min. nař. z 25. června 1918 č. 104 266, ienž — nebyv odvolán — stal se zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. v příčině materie jím upravované součástí právního řádu čsl. na Slovensku platného, tak i vzhledem k tomu, že uvedeným výnosem resp. nařízením č. 2500/M. E. 1918 mělo právě vzhledem ke změněným poměrům drahotním a k nastalé devalvaci hotových peněz býti osobám v úvahu přicházejícím poskytnuto jisté zlepšení příjmů, pročež sice souhrn důchodů byl stanoven poměrně nízkou částkou 3000 K, při tom však v plný počet brány jenom požitky jiné než na hotových penězích, tedy požitky ve své vnitřní hodnotě v podstatě stejně hodnotné, kdežto důchod v hotovosti, tedy v penězích devalvovaných počítati se měl toliko 70%.
Na tom nemohou nic změniti vývody odvodního spisu poukazující na § 9 zák. čl. 38/1913, poněvadž jednak zák. čl. tento pojednává o věkovém přídavku a nikoliv o šatném, a poněvadž ostatně ani tam o tomto 70%ním čítání důchodů na hotovosti není nic nařízeno; podobně nemluví proti shora uvedenému výkladu min. nař. č. 2500/M. E.-1918 a výnosu č. 104 266/1918 ani odvodním spisem dovolávaný 2. odst. bodu 12 § 14 zák. čl. 9 z roku 1917, kde se praví, že »ministr může odníti rodinný přídavek duchovním, kteří jsou se státního stanoviska závadní«; neboť jde tu jednak o přídavek rodinný, nikoliv o šatné, jednak o odnětí přídavku z důvodu podstatně jiného, než jakým jest otázka počítání příjmů na hotovosti.
V uvedeném výkladu předpisu min. výnosu č. 104 266/1918 o toliko 70%ním počítání důchodů na hotovosti nelze tedy dáti žal. úřadu za pravdu.
Poněvadž pak žal. úřad v nař. rozhodnutích jiné důvody neuvedl. zejména neopřel svůj odmítavý výrok ani o to, že by údaje o výši hotových příjmů st-lových nebyly správné, ani o to, že by snad přes uvedené 70%ní počítání hotových důchodů st-li — ať již šatné nebo některý jiný z přídavků shora uvedených nepříslušel z jiného důvodu, bylo nař. rozhodnutí z 11. října 1923, spočívající na výn. min. škol. z 26. srpna 1922, a dále nař. rozhodnutí ze 4. ledna 1923 zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3700. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 11-14.