NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 9624.

Nepřípustnost pořadu práva pro nárok obce proti bývalému úředníku na náhradu škody, ježto se dopustil jako obecní úředník nesprávností.
(Rozh. ze dne 7. února 1930, R I 999/29.)
Žalující obec domáhala se na bývalém svém úředníku náhrady škody, již jí způsobil za svého úřadování jako obecní úředník. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Žalovaný byl ustanoven definitivním úředníkem žalující obce podle zákona ze dne 23. července 1919 čís. 443 sb. z. a n. V § 11 jmenovacího dekretu bylo stanoveno, že se na spory ze služebního poměru vztahuje § 40 zákona. Podle § 40 zákona rozhodují se spory o služební příjmy a výslužné úředníka, o zaopatřovací požitky vdov a sirotků jakož i ostatní spory vzešlé ze služebního poměru úředníka pořadem stolic samosprávných. Samosprávné úřednictvo postaveno bylo na roveň úředníkům státním a vztahuje se i na ně jako na úředníky státní dvorní dekret ze dne 16. srpna 1841 čís. 555 sb. z. s., podle něhož pohledávky proti úředníkům aneb úředníků proti státu ze služebního poměru jest uplatňovati v řízení správním. Poněvadž v souzeném sporu jde o pohledávku obce proti žalovanému jako býv. úředníku obce, vzešlou z nesprávného prý jeho úřadování, jest příslušným k rozhodování pořad stolic samosprávných a bylo proto námitce nepřípustnosti pořadu práva žalovaným včas vznesené vyhověti a žalobu z tohoto důvodu odmítnouti. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Rekursní soud nepovažuje důvody prvého soudu, z nichž vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva, za případné a právní názor prvým soudcem vyslovený za správný. Neboť jak jest ze žaloby patrno, domáhá se žalující strana na žalovaném náhrady škody, kterou jí způsobil za svého úřadování jako obecní úředník tím, že zapisoval peníze, došlé pro chudinský fond žalující obce, menšími částkami, než jaké došly, a při tom si rozdíl pokaždé přisvojil, a dále že nesprávně manipuloval s poštovným, a že nevykázal, jak upotřebil koupených poštovních známek. Nejde tudíž v tomto sporu o spor ze služebního poměru žalovaného mezi ním a obcí, nýbrž o protiprávné činy, jichž se žalovaný sice dopustil jako obecní úředník, avšak přes to o činy, které spadají pod ustanovení § 1338 obč. zák. Nejde tudíž o nesprávné úřadování, nýbrž o činy, odporující zákonným ustanovením, byť i snad žalovaný za své jednání nebyl uznán trestním soudem vinným, takže případ tento jest posuzovati se stanoviska soukromoprávního a nikoliv se stanoviska veřejněprávního, jak stížnost správně vyvozuje.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jmenovacím dekretem ze dne 7. dubna 1923 byl žalovaný ustanoven podle usnesení obecního zastupitelstva skutečným (definitivním) úředníkem žalující obce ve smyslu zákonů ze dne 29. května 1908 č. 35 z. zák. pro Čechy a ze dne 23. července 1919 čís. 443 sb. z. a n. a v § 11 dekretu bylo výslovně zdůrazněno, že se spory vzniklé ze služebního poměru žalovaného vyřizují podle § 40 zákona čís. 443/1919 sb. z. a n. Byv ustanoven definitivním obecním úředníkem stal se žalovaný ve smyslu ustanovení § 2 (2) zákona čís. 443/1919 veřejným úředníkem samosprávným a s tohoto veřejnoprávního hlediska jest posuzovati i jeho úřední činnost, která jest základem nynějšího sporu, neboť jde vesměs o jeho závadné služební úkony (nesprávné vyúčtování pokut došlých pro chudinský fond, poštovného a nevykázání řádného upotřebení pro obec zakoupených poštovních známek), jimiž se žalující obec cítí hodně poškozena. Nároky, o něž tu jde, mají skutkový i právní základ ve veřejnoprávním služebním poměru, vzniknuvše právě vadným výkonem služební činnosti žalovaného jako veřejného úředníka. Ustanovením § 40 (1) zákona čís. 443/1919 byly přikázány k rozhodování pořadem stolic samosprávných, kromě sporů o služební a výslužné požitky úředníků a zaopatřovací požitky jejich vdov a sirotků, i ostatní spory, jež mají vznik a původ ve služebním poměru veřejnoprávním. V souzené věci vznikla podle přednesu žalující obce jí škoda tím, že žalovaný nekonal řádně služební povinnosti, a tkví tedy úkon škodu způsobivší ve veřejnoprávním poměru, čímž právě jest opodstatněna příslušnost samosprávných stolic. (Srov. rozsudek konfl. senátu ze dne 25. května 1925 čís. 287 ve sb. n. s. díl VII b) str. 1939). Mylný jest názor rekursního soudu, že prý protiprávní činy žalovaného nejsou výsledkem nesprávného úřadování a že jest je posuzovati s hlediska soukromoprávního.

Citace:

Čís. 9624. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 224-226.