NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

č. 2781.

Obecní samospráva. — Veřejní úředníci: I. O pensionování městských úředníků v Brně. — II. Žádal-li úředník sám za pensionování, nelze ve vyhovění této žádosti úřadem spatřovati porušení práv úředníkových.
(Nález ze dne 20. října 1923 č. 17014.)
Věc: Karel Sch. v Brně (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti městskému zastupitelstvu zemského hlavního města Brna (ředitel měst. úřadů Frt. Janík) o přeložení na trvalý odpočinek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, vrchní montér městské plynárny a elektrárny v Brně, byl výměrem městského úřadu z 18. ledna 1921 na základě § 89 služ. pragm. pro úředníky městských podniků vyzván, aby do 14 dnů podal žádost za pensionování nebo námitky proti pensionování, které vzhledem na vyjádření městského fysikátu o jeho zdravotním stavu je zamýšleno. Na vyzvání to odpověděl podáním z 1. února 1921, že podává tímto svoji žádost za pensionování, žádá však o další ponecháni v aktivní službě, ježto je teprve 55 let stár a cítí se úplně schopen dále sloužiti. Kdyby žádosti jeho za ponechání ve službě nebylo vyhověno, prosí městskou radu, aby mu povolila plné požitky a služební byt po dobu jednoho roku ode dne pensionování. Výměrem z 3. března 1921 dáno mu na vědomí, že se městská rada usnesla, ponechati jej až na další v městských službách. Výměrem z 27. prosince 1922 byl pak vyrozuměn, že k jeho žádosti z 1. února 1921 a vzhledem k lékařskému úřednímu posudku městské zastupitelstvo ve svém sezení 22. prosince 1922 se usneslo, dáti jej koncem prosince na trvalý odpočinek s normální pensí.
Stížnost podanou do tohoto opatření nss neshledal důvodnou.
St-l brojí proti svému pensionování především s toho hlediska, jako by šlo o pensionování z moci úřední ve smyslu § 85, odst. 2 služ. pragm. pro úředníky obecních podniků zem. hl. města Brna z 12. května 1914, vyslovené vzhledem k tomu, že st-l nabyl nároku na plné výslužné. Ale všechny námitky s tohoto stanoviska vznesené jdou mimo. Neboť nař. opatření neodvolává se na § 85 cit. služ. pragm., nevydává se také za opatření učiněné z moci úřední, nýbrž naopak výslovně uvádí, že přeložení st-le na trvalý odpočinek děje se k jeho žádosti z 1. února 1921. Netřeba se tedy oněmi námitkami zabývati, a dlužno toliko zkoumati, zda předpoklad žal. úřadu, že totiž st-l podáním z 1. února 1921 za pensionování zažádal, není nesprávný.
St-l v podání z 1. února 1921 výslovně prohlásil, odpovídaje na vyzvání č. —, že »podává tímto svoji žádost o pensionování«. Tomuto prohlášení, reagujícímu na vyzvání právě uvedené, nemohlo býti rozuměno jinak, nežli že st-l volí první alternativu jemu tam navrženou, totiž že z vlastního rozhodnutí žádá za pensionování, a to tím spíše, když vůbec nereaguje na druhou alternativu, totiž nepodává žádných námitek proti eventuelnímu pensionování z moci úřední. Za takovou námitku nemůže dojista pokládána býti pouhá žádost za další ponechání v aktivní službě, zejména když st-l pro případ nevyhovění této »prosbě« prosí, aby mu ponechány byly plné požitky a služební byt po dobu jednoho roku ode dne pensionování. Rovněž nelze pak míti za to, že žádost za pensionování z 1. února 1921 byla vyřízena a konsumována výměrem městské rady z 3. března 1921, takže by nebyla mohla sloužiti za podklad dalším aktům obce, neboť výměr právě uvedený výslovně uvádí, že st-l ponechává se v městských službách »až na další«, takže je patrno, že činí jenom provisorní opatření, aniž by chtěl žádost z 1. února 1921 definitivně vyřizovati.
Za tohoto stavu žal. úřad právem tedy předpokládal, že st-l podáním z 1. února 1921 žádal za přeložení na trvalý odpočinek. Jestliže nař. opatřením této žádosti vyhověl, nemůže se tím st-l důvodně cítiti dotčen ve svých právech.
Vzhledem k tomu netřeba se také zabývati námitkami stížnosti čerpanými z té okolnosti, že nař. opatření poukazuje na lékařský posudek o zdravotním stavu st-lově, kdyžtě st-l nebyl dán do pense z moci úřední snad pro svou neschopnost k službě, nýbrž ke své žádosti, takže v poukazu onom nelze spatřovati nic jiného nežli označení motivu, proč obecní zastupitelstvo uznalo žádosti st-lově vyhověti.

Citace:

č. 2781. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 801-802.