Čís. 17413.

Lhůta, kterou uložil procesní soud straně žalující na rozvod manželství, k předložení osvědčení o státním občanství, není neprodlužitelnou podle § 85, odst. 2 c. ř. s., nýbrž je obyčejnou lhůtou soudcovskou (§ 123 c. ř. s.), jež může býti soudem prodloužena (§128, odst. 1 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 13. října 1939, R I 506/39.)
První soud uložil za sporu o rozvod manželství žalobkyni, aby do 14 týdnů předložila soudu osvědčení o státním občanství, jinak, že bude žaloba odmítnuta. Žalobkyně ještě před uplynutím zmíněné lhůty zažádala o její prodloužení, ježto si dosud uvedené osvědčení nemohla opatřiti, ale první soud usnesením z 29. prosince 1938 zamítl žádost o prodloužení lhůty, protože podle výnosů ministerstva spravedlnosti jest lhůta k osvědčení státního občanství lhůtou podle § 85 c. ř. s. a tudíž neprodlužitelná, a v důsledku toho odmítl žalobu. Rekursní soud uložil prvému soudu, zrušiv jeho usnesení, aby v řízení pokračoval.
Nejvyšší soud névyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Z doslovu §§ 84 a 85 c. ř. s. a zejména z druhého odstavce § 85 c. ř. s. vyplývá, že při vrácení podání k opravě formálních vad se má určiti lhůta k opětnému předložení jenom tehdy, měla-li býti při původním podání dodržena nějaká lhůta hmotného čí procesního práva. Taková lhůta jest ovšem podle zákona neprodlužitelná, neboť jinak by bylo stranám usnadněno obcházení zákonných lhůt. Ve všech ostatních případech však, v nichž nejde o dodržení nějaké zákonné lhůty, nemusí soud určiti lhůtu k opravě, nýbrž jest ponecháno straně na vůli, kdy opravné podání chce znovu podati. Z této úvahy vyplývá, že v souzeném případě nejde o lhůtu podle § 85 c. ř. s., neboť podání žaloby o rozvod manželství není vázáno lhůtou. Musil tedy soud, kdyby ihned při prvním povinném přezkoumání žaloby byl přišel na dodatečně zjištěnou formální závadu, prostě žalobu vrátiti bez ustanovení lhůty. Zjistil-li onu závadu až po zahájení ústního jednání, nemohl ovšem již žalobu vrátiti k opravě, ale lhůta, již udělil žalobkyni k předložení osvědčení o státním občanství, není lhůtou podle § 85 odst. 2 c. ř. s., nýbrž obyčejnou lhůtou soudcovskou podle § 123 c. ř. s., jež pro nedostatek jiného ustanovení může býti soudem prodloužena (§ 128, odst. 1 c. ř. s.) Neměl proto první soud, když žalobkyně pro prodloužení lhůty uvedla závažné důvody, žalobu odmítnouti, nýbrž povoliti prodloužení lhůty.

Citace:

č. 17413. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 510-511.