NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

— Čís. 7391 —
Čís. 7391.

Zrušení spoluvlastnictví veřejnou dražbou podle § 830 obč. zák. Stanovení dražebních podmínek o určení příslušenství nemovitosti dlužno ponechati řízení nespornému.
Tím, že spoluvlastníci nemovitostí provozovali hotelovou a kavárenskou živnost na společný účet, nestaly se ještě nemovitosti, v nichž byla hotelová a kavárenská živnost provozována na společný účet, kmenovým jměním společnosti podle § 1182 obč. zák.
S hlediska § 830 obč. zák. nelze přihlížeti k újmě, která by vznikla jednotlivým spoluvlastníkům likvidací hotelového a kavárenského podniku.
Pokud mohou býti škodlivé skutečnosti pomíjejícího rázu důvodem k odkladu podle poslední věty § 830 obč. zák. — Čís. 7391 —
V projevu zůstavitele v závěti: »jest mým přáním, by dům zůstal v rodině«, nelze spatřovati ustanovení o zachování společenství ve smyslu § 832 obč. zák.
(Rozh. ze dne 7. října 1927, Rv I 315/27.)
Žalobkyně, spoluvlastnice jedné čtvrtiny společných nemovitostí, domáhala se na ostatních třech spoluvlastnících zrušení spoluvlastnictví soudní dražbou. Nemovitosti, o něž šlo, byly ve světovém lázeňském místě a žalobkyně domáhala se mimo jiné též zrušení spoluvlastnictví k hotelovému domu a kavárně s veškerým příslušenstvím. Žalovaní namítali, že podání žaloby před sezonou jest nevčasným vzhledem k újmě, již lze účastníkům očekávati, a vzhledem k mimořádné obtížnosti provedení rozdělení společenství za nejvyšší sezony. Rozdělení společenství je všem účastníkům na újmu, jelikož jde o podnik nedávno zavedený a zachování vlastnického společenství jest pro všechny účastníky otázkou existenční. Z tohoto důvodu bylo dřívější majitelkou objektu Aloisií K-ovou testamentárně ustanoveno, že objekt má zůstati v rukou rodiny. Mimo to bylo mezi podílníky ujednáno, že podnik bude veden společně a, i když nebylo řečeno, jak dlouho jest ujednání závazno, nenastaly změny, které by odůvodňovaly náhlé rozdělení společného vlastnictví. Žalobkyně nemůže požadovati zrušení společenství, jelikož jest založeno na testamentárním nařízení (§ 832 obč. zák.). Zrušení vlastnického společenství stalo by se nevčas, jelikož jeden ze spoluvlastníků, Miloš M., jest nezletilý a jelikož vyplacení jeho podílu v penězích bylo by pro jeho zaopatření škodlivé, dále také z důvodu, že dalším spoluvlastníkem jest pozůstalost, která nebyla ještě odevzdána. Pokud se týče hostinského provozu v objektu, jde o obchodní společnost, jež může býti zrušena jen podle ustanovení zákonů o tom platných. Tato obchodní společnost byla zřízena se souhlasem majetkového společenství, jehož podílníci se súčastní na zisku a ztrátě stejnými podíly po kdežto poměr spoluvlastnictví k objektu jest jiný. Žalovaní poukazovali také na to, že za společného provozu byly provedeny četné investice, že však žaloba je neurčitá a nedostatečně specifikována, pokud žádá také rozdělení příslušenství, zejména zařízení, inventáře a zásob lázeňského domu a kavárenské restaurace. Zrušení spoluvlastnictví jest nevčasné také z toho důvodu, že Městská spořitelna v P. má na objektech zajištěnu hypotekární zápůjčku ve výši as 1 000 000 Kč v pozemkových knihách, kterou vzhledem ke sporům mezi procesními stranami vypověděla a bude obtížno nalézti jiný úvěr, při čemž musí býti vzat zřetel k tomu, že 700 000 Kč jmenovaného ústavu jest zapůjčeno na mimořádně nízkou úrokovou míru 4 1/2%. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Zrušení vlastnického společenství bezprostředně před sezonou nebo za nejvyšší sezony, mohlo by býti provozu lázeňského domu, hotelu nebo kavárenské restaurace na škodu, avšak je rozhodně věcí dražebních podmínek, které budou stanoveny v nesporném řízení, by v nich bylo určeno v tomto směru vhodné bližší datum dražby. Podáním — Čís. 7391 —
žaloby není ještě určen okamžik skutečného zrušení vlastnického společenství, takže se tato námitka žalovaných jeví bezpodstatnou. Pokud žalovaní uvádějí, že jde o obchodní podnik, že koncese nepodléhá rozdělení atd., nemá to na rozhodnutí věci vlivu, jelikož se žalobkyně domáhá žalobou zrušení vlastnického společenství ohledně objektů v žalobě označených s příslušenstvím a soudu jest toliko o tom rozhodovati. Žalovaní nedokázali, že žalobkyně má závazek pokračovati ve společenství (§ 831 obč. zák.), ani nemůže býti použito testamentárního ustanovení vzhledem k jeho všeobecné stylisaci oproti žalobkyni ve smyslu § 832 obč. zák. Uvádí-li se posléze, že zrušení vlastnického společenství stalo by se nevčas, poněvadž Miloš M. jest nezletilý a že jedním z podílníků jest ještě neodevzdaná pozůstalost, jde jen o potíže, které leží v osobách účastníků, nikoli však ve věci samé. Také proti nezletilému účastníku může býti požadováno rozdělení společenství a neméně proti pozůstalosti. Pokud se konečně týče námitky, že žaloba není dostatečně specifikována, jelikož by mohlo dojiti ohledně příslušenství k pochybnostem, jest soud názoru, že v tomto směru jest žalobní prosba dostatečně jasná a že jest rovněž věcí dražebních podmínek, jež budou v nesporném řízení stanoveny, by v nich bylo o podrobnostech blíže rozhodnuto. Vždyť jest samo o sobě jasno, co přichází v úvahu jako příslušenství lázeňského domu s hotelovým provozem a kavárenské restaurace a rovněž jaké zásoby k tomu patří. Žaloba domáhá se jen rozdělení věcí, které jsou ve společném majetku, nikoliv jiných. Jinak budiž podotčeno ještě toto: Podle § 830 obč. zák. může spoluvlastník pravidelně požadovati zrušení společenství, nikoli však v nevčas anebo na újmu ostatních. Kdo tedy na rozdělení žaluje, nepotřebuje zvláštního odůvodnění své prosby o rozdělení. Soud mohl tudíž vše to, co bylo tak rozsáhlým způsobem žalující stranou předneseno, ponechati bez povšimnutí, rovněž i to, co bylo druhou stranou uvedeno na vyvrácení tohoto stanoviska žalující strany. Soudu bylo se zabývati toliko otázkou, zda rozdělení bylo požadováno v nevčas nebo zda bude ostatním účastníkům na újmu čili nic, vše ostatní, co bylo stranami zbytečně předneseno, nenáleží do okruhu soudcovského uvážení. Soud nemohl míti zřetel na námitky žalovaných, které označují rozdělení všeobecné za škodlivé pro účastníky. Pravidelně jest pro veškeré podílníky společná správa věcí výhodnější nežli rozdělení společenství. Avšak na toto poznání, vyplývající ze všeobecných důvodů účelnosti § 830 obč. zák. nemíří, mluvě o »nevčasnosti« a »o újmě«. Žalovaní, kteří rozdělení odporovali, měli přinésti důkaz, že namítaná nevčasnost a újma přesahují tyto meze. Tohoto důkazu však žalovaní nepodali. Svědci buď úplně selhali, nebo se o škodách, jež by se dostavily, vyslovili zcela všeobecně, takže může býti pokládáno za to, že jistě neměli na mysli nic jiného, než ony obecné nevýhody, vyplývající z rozdělení společenství pro účastníky. Naproti tomu vyplývá z posudku znalců, že lze dosáhnouti jak hypotekárních zápůjček pro lázeňské objekty, tak i že poměry v lázních nejsou prodeji velikých objektů nepříhodné. Že docílení zápůjčky je pravidelně odvislým od osobního vlivu, jak zdůrazňuje znalec W., — Čís. 7391 —
nasvědčuje tomu, že obtíž s opatřením si takové zápůjčky nelze pojímati jako újmu ve smyslu § 830 obč. zák. Rovněž nemůže býti směrodatným, že prodejní hodnoty objektu v lázeňských místech podléhají kolísání podle sezony. Takovéto kolísání jest zde stále a nikdo nemůže předvídati s jistotou postup hospodářského vývoje lázeňského města. Jde tu o spekulativní uvážení, které nemá konečně pro věc rozhodujícího významu. Lázeňský dům nemá poskytovati rentabilitu pro jednu nebo několik sezon, nýbrž pro řadu let, a tu se slabší výsledek jednoho období vyrovnává lepším výsledkem druhého. Vážní uchazeči musí tudíž počítati jen s průměrným výtěžkem, který není vázán na určité doby. I kdyby rozdělení společenství bylo požadováno za špatné sezony, nemůže býti řeči o tom, že jde o nevčasnost ve smyslu § 830 obč. zák. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: V tom, že v žalobním žádání a důsledkem toho v rozsudku veškeré příslušenství (zařízení, inventář a zásoby) nemovitostí, jichž společné vlastnictví soudní dražbou má býti zrušeno, není podrobně uvedeno, specifikováno, nelze spatřovati nesprávné právní posouzení věci. Soud prvé stolice právem poukazuje k tomu, že určení tohoto příslušenství jest věcí nesporného řízení, dražebních podmínek, po případě seznání znalců. Ve sporu tomto nelze příslušenství ani přesně určiti, neboť se do provedení dražby může změniti. Žalobkyně nemusila se o příslušenství vůbec ani zmiňovati, jelikož podle § 294 a násl. obč. zák. sdílí osud věci hlavní. Původní žalobní žádost žalobkyně, že jí vůči žalovanému přísluší právo žádáti zrušení společenství k nemovitostem tam uvedeným soudní dražbou, jest po zákonu správná. Vývodům odvolání, že žalobkyně není oprávněna žádati zrušení společenství, poněvadž prý ustanovení o zachování společenství jest vyjádřeno v posledních pořízeních Louisy M-ové a že se k tomu žalobkyně zavázala (§§ 832 a 831 obč. zák.), nelze přisvědčiti. Poslední pořízení Louisy M-ové ze dne 15. prosince 1917 a ze dne 21. října 1919 nemají nařízení, že nemovitosti, o jichž zrušení společenství se jedná, určují se společným vlastnictvím dědiců a toliko v dodatku k prvému poslednímu pořízení zůstavitelka praví: »Mein innigster Wunsch ist, das unser Haus in der Familie bleibt«. Tento projev přání není nařízením povinnosti o zachování společenství (§§ 832 a 711 obč. zák.) a netýkal se ani žalobkyně, které, jak podle tohoto posledního pořízení, tak i podle posledního pořízení ze dne 21. října 1919 dědický podíl v penězích měl býti vyměřen a vyplacen. Žalovaní ve sporu ani netvrdili, tím méně prokázali, že se byla žalobkyně při dědickém narovnání ze dne 17. února 1921 k pokračování ve společenství po nějakou určitou dobu zavázala, takže tu ani ustanovení § 831 obč. zák. nelze použíti. Závazek k pokračování ve společenství nelze dovozovati z provozování živnosti hotelové a kavárenské na společný účet ve společných nemovitostech. Neboť uzavření smlouvy společenské není prokázáno, dle výpovědi svědků k sjednání takové smlouvy nedošlo a žalovaní sami v žalobní odpovědi uvedli, že hotelový podnik vede prvžalovaný Miloš M. a že vede správu společného majetku podle § 833 obč. zák., poněvadž všichni žalovaní s tím souhlasejí. Při provozování — Čís. 7391 —
živnosti hotelové a kavárenské na společný účet, jde tedy ve skutečnosti jen o výkon práva vlastnického stranami jako spoluvlastníky k hotelu a kavárně k provozování živností těch. Ostatně, i kdyby tu byla společnost podle § 1175 a násl. obč. zák., jak odvolání tvrdí, nebyl by existencí společnosti založen závazek žalobkyně k pokračování ve společenství podle § 831 obč. zák. Neboť společnost na určitou dobu uzavřena nebyla a žalobkyně tím, že žádá zrušení společenství, prohlašuje, že ze společnosti v době skutečného zrušení společenství provedením dražby vystupuje (§§ 1205 a 1212 obč. zák.). Z toho patrno, že by žalobkyně zrušení společenství vzhledem ku smlouvě společenské nežádala nevčas. Žádost žalobkyně o zrušení společného vlastnictví není jinak také ani nevčas ani na škodu žalovaných, jak tvrdí odvolání. Doba podání žaloby (skončení řízení v prvé stolici), jest pro posouzení této otázky úplně nerozhodnou. Neboť ustanovení doby skutečného provedení dražby, by se tak stalo pro všechny spoluvlastníky co nejvýhodněji (před sezonou, či po sezoně), jest věcí řízení nesporného. Že ze zrušení společenství vznikne újma všem žalovaným, jmenovitě prvžalovanému Miloši M-ovi a přihlášené dědičce Antonii K-ové, kteří jsou zaměstnáni v hotelovém podniku, nemůže býti pochybno. Subjektivní poměry těchto spoluvlastníků však nerozhodují, nýbrž jen objektivní poměry, dotýkající se věci samé a jest proto nerozhodným, že žalovaní ztratí výhody, které jim spoluvlastnictví poskytuje. Rovněž jest bez významu, že pozůstalost po Antonínu K-ovi není posud odevzdána. Že výpověď hypoteční pohledávky 700 000 Kč nemůže býti překážkou podle § 830 obč. zák. pro zrušení společenství, nemůže býti pochybno. Výpověď pohledávky té po podání žaloby přivodil sám prvžalovaný svou návštěvou u městské spořitelny a žalovaní o odvolání výpovědi a ponechání úvěru toho i nadále, se ani nepokusili. Z toho, že by opatření nového úvěru do prvé hypotéky mohlo býti spojeno s povinností placení vyšších úroků, jest nerozhddno. Neboť, jak vyplývá z výpovědi svědků, bude vážných a kapitálově silných uchazečů dost a kdyby i úvěr městskou spořitelnou byl ponechán, každý nový nabyvatel s případnou výpovědí kapitálu toho počítati musí.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolatelé v rámci dovolacího důvodu čís. 4 § 503 c. ř. s. především vytýkají, že nemělo býti nespornému řízení ponecháno podrobné stanovení dražebních podmínek, zejména určení příslušenství a stanovení doby prodeje. Ale, jak již v rozhodnutí čís. 5165 sb. n. s. podrobně dovozeno, stačí žalobní prosba o nález, že »žalobci přísluší proti žalovanému právo, žádati soudní dražbou zrušení spoluvlastnictví« a nevadí, že žalobkyně z nadbytečné opatrnosti doplnila žalobní prosbu větou, že »žalovaní jsou povinni snášeti zrušení spoluvlastnictví soudní dražbou«. V témž rozhodnutí, jakož i v rozhodnutí čís. 5381 sb. n. s. bylo dále — Čís. 7391 —
dovozeno, že stanovení dražebních podmínek a určení příslušenství jest podstatnou částí výkonu dražebního řízení a nikoliv úkolem rozsudku povolujícího zrušení společenství. Ostatně žalobkyně, nač nižší stolice správně poukazují, nemohla za sporu, který tak dlouho trval, tím méně při podání žaloby předvídati, jaké bude v čase dražby příslušenství a ve které roční době bude dražba prováděna. Není proto důvodnou námitka dovolatelů, že rozsudek nebude lze vzhledem k této neúplnosti podle § 7 ex. ř. vykonati, a nelze mluviti o vadnosti řízení podle § 503 čís. 2 c. ř. s. z toho důvodu, že za sporu nebylo zjištěno příslušenství, zejména zařízení a inventář realit a příslušné zásoby. Odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně i v tom, že pro tento spor jest nerozhodné, zda byla o provozování hotelové a kavárenské živnosti ujednána mezi stranami společnost podle § 1175 obč. zák. Není správným názor dovolatelů, že, byla-li mezi stranami hotelová a kavárnička živnost provozována na společný účet, staly se již tím nemovitosti, v nichž se živnost provozuje, kmenovým jměním společnosti podle § 1182 obč. zák. Živnost lze provozovati i v místnostech jen do užívání přenechaných. Zejména v tomto případě nebyly zjištěny okolnosti, z nichž by se dalo souditi, že se tvrzený poměr společenský dotýkal spoluvlastnických poměrů v ten způsob, že by mělo při likvidaci podniku dojíti k dělení nemovitostí podle zásad o likvidaci. Poměr spoluvlastnický zůstal nedotčen, a jest nerozhodno, jak likvidace tvrzené společnosti dopadne a jaké nároky jeden společník proti druhému bude při zrušení společnosti činiti, a nelze možnost vzejíti takovýchto nároků pokládati za okolnost, která by činila provedení dražby podle § 830 obč. zák. nevčasným. Proto též nebylo nutným, by zjišťovány byly blíže poměry společnosti, a nemuselo býti přihlíženo k existencí obchodních knih, a nezávažné jest, že podnik veden byl pod jednotným označením »dědicové Louisy M-ové«, že smlouvy služební uzavírány byly pro tuto společnost a že zisk a ztráta z podniku dělena byla podle klíče pro tuto společnost platícího a s podíly spoluvlastnickými se úplně neshodujícího; rovněž jest nezávažné, že pod- nik sám o sobě jest hodnotnějším než budovy bez něho. Že ani posledním pořízením Louisy M-ové nebylo po rozumu § 832 obč. zák. nařízeno stranám, by setrvaly ve spoluvlastnictví nebo ve společenství hotelového a kavárenského podniku, správně dovodil již odvolací soud. Odvolací soud správně poukázal též k tomu, že není prokázáno, že spolčení k hotelovému a kavárenskému podniku bylo ujednáno na určitou dobu, naopak že žalobkyně, podávajíc tuto žalobu, způsobem v § 863 obč. zák. uvedeným dala na jevo, že nemíní ve společnosti setrvati. Tím stává se bezvýznamným i další poukaz dovolatelů na to, že v tomto případě byla mezi poměrem spoluvlastnickým a společným provozem podniku právní souvislost v ten rozum, že věnováni realit a jejich zařízení pro účely společnosti nemůže býti rozvázáno, pokud společnost trvá, ježto by se společnosti odňal její hmotný podklad. Bezdůvodnou jest i výtka dovolatelů, že se soudové nižších stolic neobírali nynějšími úvěrovými a valutárními poměry. V tomto směru proveden byl dokonce i důkaz znalecký. Zbývá konečně úvaha, zda žalobní nárok jest povšechně oprávněn — Čís. 7391 —
po stránce § 830 obč. zák., t. j., by zrušení spoluvlastnictví nebylo žádáno nevčas anebo ke škodě ostatních. Podle ustálené soudní praxe (srovnej na příkl. rozh. čís. 101, 295, 1187, 2387, 2942, 3926, 4553, 5381, 5764 a 6489 sb. n. s.) nerozhodují pro posouzení včasnosti podle § 830 obč. zák. osobní poměry spoluvlastníků a z těchto snad vyplývající škoda neb újma, nýbrž rozhodují objektivní, věci samé se týkající a na ni účinkující poměry. Nelze tedy, jak již správně dovodili soudové nižších stolic, přihlížeti k újmě, jež by jednotlivým spoluvlastníkům vznikla likvidací hotelového a kavárenského podniku, jehož zánik přivodí soudní prodej nemovitostí. Nelze zejména přihlížeti k tomu, že snad někteří spoluvlastníci při podniku dosud činní nenaleznou jinde s daleka tak výhodné pole pro uplatňování svých osobních schopností a dosavadních odborných zkušeností získaných při provozování tohoto podniku. Tím však jest řečeno jen tolik, že není důvodu pro naprosté zamítnutí žaloby, a není vyřízena ještě otázka, zda zrušení nebude míti za následek škodu ostatních podílníků, jež by se dala odčiniti též odkladem podle poslední věty § 830 obč. zák. Soud prvé stolice zabýval se otázkou škody, ale postrádal důkaz, že namítaná újma přesahuje meze pravidla, podle něhož společná správa věci jest výhodnější pro všecky podílníky, než rozdělení společenství. Při tom poukazuje na výsledky svědeckých výslechů. Žalovaní odporovali tomuto názoru odvoláním, odvolací soud, probrav námitky, uvedené shora v důvodech tohoto usnesení, prohlásil povšechně, že žaloba na zrušení spoluvlastnictví není na škodu žalovaných, což dovodil však jen z nerozhodnosti subjektivních poměrů. Ale námitkou škody jest se zabývati podrobněji, jak bude patrno z dalších vývodů. Rozhodnutí nejvyššího soudu svrchu uvedená sdílí po většině názor vyslovený v komentáři Stubenrauchově k § 830 obč. zák. (sr. vydání z r. 1902, díl 1., str. 1024, pozn. 2), podle něhož v případě škody musí podílník, žádající zrušení společenství dáti si líbiti odklad podle poslední věty § 830, jehož trvání, neshodnou-li se strany, ustanoví soudce podle obdoby § 904 obč. zák. Podílníkovi nesmí býti vůbec znemožněno uplatniti právo zásadně mu propůjčené § 830 (sr. rozh. čís. 2387 a násl. sb. n. s.), uvedená zásada však nevylučuje přiměřený odklad podle poslední věty § 830. Nelze ovšem přihlížeti k trvalým škodlivým poměrům, neboť tím by bylo skutečně znemožněno podílníku právo shora uvedené, to však neplatí o škodlivých skutečnostech rázu pomíjejího, neboť tyto nebrání sice zrušení společenství, ale mohou býti důvodem k přiměřenému odkladu, uzná-li je soud za dostatečné. V tomto sporu poukázala žalovaná strana na nezletilost podílníka Miloše M-а, jenž podle tvrzení obsaženého ovšem teprve v odvolání narodil se 10. října 1907, a navrhla, by lhůta k rozdělení spoluvlastnictví byla stanovena nejméně až do zletilosti onoho podílníka. Soud prvé stolice nezabýval se tímto návrhem, patrně z důvodu, že vůbec nevzal za prokázánu škodu, také odvolací soud pomlčel jak o návrhu na stanovení odkladu, tak i o tom, zda škoda hrozící podílníkům je rázu trvalého či jen pomíjejícího. Po této stránce bude třeba doplnění napadeného rozsudku, po případě i řízení. Jde tu především o žalovaného nezl. Miloše M-а, o němž se tvrdí, že jest odkázán na výnos svého podílu, — Čís. 7392 —
nemaje dosud vlastního zaopatření. Žalovaná strana sama návrhem svým naznačuje, že pokládá následky této skutečnosti za škodu pomíjející, neboť žádá za odklad do dosažení zletilosti jmenovaného, tudíž patrně do 10. října 1928. Bude tudíž na odvolacím soudu, by uvažoval o potřebě odkladu, a v kladném případě, t. j. shledá-li, že jmenovanému nezletilci po případě i jinému podílníku hrozí skutečně škoda rázu pomíjejícího, by stanovil odklad ten sám podle obdoby § 904 obč. zák. K tomu cíli postačilo zrušiti jen rozsudek odvolacího soudu, neboť není vyloučeno, že při případném jednání shodnou se strany na lhůtě, zejména když i dovolací soud má nárok v podstatě za oprávněný, a doplnění řízení nebo rozsudku jest omezeno jedině na otázku, zda má býti určen odklad pouze podle § 830 obč. zák. a na jak dlouho.

Citace:

č. 3. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 48-50.