NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 11388.

Ochranu proti zlodějům postavením samostřílu, kterým mohl býti zloděj těžce poškozen, nelze uznati za přiměřenou ochranu (§§ 19 a 344 obč. zák.). Byl-li náhodou zloděj zasažen samostřílem do oka, ručí za tuto náhodu (§ 1311 obč. zák.) ten kdo postavil samostříl s patronou nabitou na ostro.
Spoluzavinění poškozeného jest spatřovati v tom, že vlezl v noci na senník, kde neměl co dělati.
(Rozh. ze dne 6. února 1932, Rv 1 2035/30.) Žalovaný postavil na senníku samostříl, ježto pozoroval, že se mu ze senníku ztrácelo seno. Žalobce, leza na senník, byl zasažen broky ze samostřílu do oka. Žalobní nárok na náhradu školy neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalovaný postavil samostříl na senníku proto, že pozoroval, že mu ze senníku jest kradeno seno, tedy u výkonu svého práva vlastnického. Jest uvážiti, zda výkon ten měl patrně za účel někoho poškoditi. Podle posudku soudního znalce byl náboj samostřílu tak slabý, že těžké poškození nebylo dobře možné takže nemohl žalovaný úraz, z něhož jest žalováno, předvídati, to tím méně, ano se podle znaleckého posudku zasáhnutí oka broky mohlo státi jen tím, že žalobce na senník lezl. Opatřil-li žalovaný do samostřílu takový náboj, že broky při zkoušení samostřílu znalcem probily sice na vzdálenost 250 m papír bez podložky napjatý na dvou lištách, ale ve dřevěné bedně umístněné 2 cm za papírem zůstaly vězeti jen z části a jen na povrchu a že dle svědecké výpovědi MUDr. B-a ležela broková zrnka u žalobce také jen v kůži nebo těsně pod ní, nelze uznati, že postavení samostřílu mělo za účel, by někoho poškodilo (§ 1295, druhý odstavec, obč. zák.), spíše mělo za účel, by pachatele krádeže postrašilo a domácí lidi na pachatele upozornilo. Odvolací soud ani v neupevnění výstražného znamení, právě jako soud trestní, neshledává zavinění na straně žalovaného, uváží-li se, že samostříl byl postaven na půdě žalovaného a že neupevnění varovného znamení není v souzeném případě v příčinné spojitosti se zraněním žalobce, neboť, i kdyby takové znamení na půdě bylo, nebylo by za tmy viditelné a světelné znamení na senníku bylo by proviněníni proti bezpečnostním předpisům. O překročení mezí ochrany majetku žalovaného rovněž nelze právem mluviti. O tom by se mohlo mluviti, kdyby samostříl byl postaven na místě, kudy cizí lidé, prodavači nebo návštěvníci, chodí, nikoli však, byl-li samostříl postaven na senníku žalovaného, který jest přístupný jen osobám domácím, které o postavení samostřílu věděly. Na úrazu svém vinen jest jen žalobce sám, který v listopadu 1928 mezi 1/2 a 3/4 5 hod. ranní, tedy za úplné tmy přelezl třebas i skloněný plot dvora žalovaného, k senníku si postavil žebřík, který ležel u chléva, a vlezl do senníku, ať již z jakéhokoliv důvodu.
Nejvyšší soud uznal žalobní nárok důvodem po právu z jedné polovice.
Důvody: Žalovaný postavil samostříl na seníku proto, že pozoroval, že mu ze seníku bylo kradeno seno, tedy k ochraně svého majetku. Žalovaný chtěl odvrátili budoucí protiprávní zásah do svého vlastnictví. Ochrana vlastnictví jest ovšem přípustná (§§ 19 a 344 obč. zák.), ale jen způsobem přiměřeným. To plyne z ustanovení § 344 obč. zák., jenž mluví o přiměřeném násilí, a z ustanovení § 2 písm. g) tr. zák. o nutné obraně. Ochranu proti zloději sena postavením samostřílu, kterým, jak případ ukazuje, mohl býti zloděj sena těžce poškozen, nelze uznati za přiměřenou ochranu ve smyslu citovaných zákonných předpisů. Žalovaný mohl předvídati tělesné ohrožení zloděje sena, použív patrony nabité broky, třebaže byla nabita jen slabě. K odvrácení protiprávního útoku na svůj majetek použil nepřiměřené obrany, míru její ponechal čiré náhodě. Žalovaný mohl chrániti svůj majetek jinými vhodnými prostředky, aniž by byl ohrozil tělesnou bezpečnost osoby, před jejímž útokem na majetek chtěl se chrániti. K postrašení zloděje sena a k upozornění domácích lidí na něho stačilo nabiti samostříl slepou patronou. Usuzuje-li odvolací soud ve prospěch žalovaného, že za tmy nebylo by bývalo použití výstražného znamení nic plátno, že postavení světelného znamení na seníku bylo by bývalo proviněním proti bezpečnostním předpisům, není tento závěr ve prospěch žalovaného správný, neboť, nebylo-li lze použiti výstražného znamení, o němž mluví § 336 písm. c) tr. zák., nesměl býti samostříl postaven. I když se zasáhnutí oka mohlo státi jen tak, že žalobce na seníku lezl, šlo by o náhodu, že žalobce byl ranou zasažen do oka, ale za tuto náhodu ručí podle § 1311 obč. zák. žalovaný, poněvadž jí přivodil svým zaviněním, postaviv samostříl s patronou na ostro nabitou. Odvolací soud neposoudil proto věc po právní stránce správně, vyloučiv zavinění žalovaného a vysloviv, že úrazem je vinen jen žalobce sám. Žalobce ovšem škodu spoluzavinil, neboť vlezl v noci na cizí seník v zlodějském úmyslu. Uvádí-li dovolatel, že žalovaný netvrdil, že žalobce vlezl na seník v zlodějském úmyslu, ocitá se sám v rozporu se spisy, a stačí ho poukázati na tvrzení žalovaného v žalobní odpovědi. Nehledíc k tomu, jest rozhodné, že žalobce za tmy bez vědomí a bez svolení žalovaného vlezl na seník, kde neměl co činiti. Bylo proto podle § 1304 obč. zák. uznati na dělenou vinu, u každého z polovice.

Citace:

č. 11388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 146-148.