NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Čís. 10912.

Věřitel se nemůže dovolávati práva ze zájemného popisu nemovitosti podle § 90 ex. ř., dopustil-li, by nebylo k tomuto právu přihlíženo ani při zápisu nemovitosti do samostatné vložky ani při napotomním vkladu zástavního práva v jeho prospěch.
Nabytí zástavního práva k nemovitosti zájemným popisem podle § 90 ex. ř. předpokládá, že nemovitost není zapsána v pozemkových knihách. K nemovitostem v pozemkové knize zapsaným lze nabýti exekučního zástavního práva jen podle § 88 ex. ř.
Okolnosti, že nemovitost není ještě vyznačena v pozemkové knize jako samostatná parcela, že jest ještě pozemkem zabraným a přídělové řízení nebylo ještě skončeno, jsou sice překážkou knihovního vkladu exekučního zástavního práva podle § 88 ex. ř. nejsou však důvodem, by mohlo býti vnucené zástavní právo zřízeno zájemným popisem nemovitosti.
(Rozh. ze dne 30. června 1931, R I 440/31.)
Proti přikázání pohledávky Občanské záložně namítl v rozvrhovém řízení věřitel K., že vydražený domek byl zájemně popsán pro jeho pohledávku již dne 18. listopadu 1926, kdežto zástavní právo pro Občanskou záložnu bylo knihovně vloženo teprve dne 28. prosince 1929. Exekuční soud zamítl odpor K-a z těchto důvodů: Pozemek, na němž stojí domek, pochází z přídělu Státního pozemkového úřadu a k zavazení přídělu podle §§ 35 a 23 zák. čís. 81/1920 jest potřebí souhlasu Státního pozemkového úřadu. Tento souhlas vyžádán nebyl a nelze proto zájemnému popsání ze dne 18. listopadu 1928 přikládati význam platného knihovního zápisu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Všeobecně lze souhlasili s odůvodněním napadeného usnesení, jež vlastně stačí také k vyvrácení rekursních vývodů. Neboť podle toho jest zjištěno, že jde ohledně parcely č. k. 1/9 o zabraný pozemek, a že tudíž platí zákonná ustanovení uvedená již v napadeném usnesení co do vedení exekuce na tento pozemek. Mohla býti také proto již svého času v roce 1926 vedena exekuce jen se souhlasem Státního pozemkového úřadu na tento pozemek. Scházel-li tedy tento souhlas, nemohlo býti nabyto podle tehdy již platného právního řádu vnuceného práva zástavního exekucí na tento pozemek pokud se týče na domek na něm vystavěný. Na tom nemění nic ani ta okolnost, že toto povolení exekuce svého času vešlo v právní moc a že ani proti výkonu této exekuce nebylo nikým nic namítáno. Jak již uvedeno nemohla v důsledku tehdy již platných zákonů býti vedena exekuce bez souhlasu Státního pozemkového úřadu a byla-li přes to vedena, nemohla vyvolali hmotné právo. Povolení exekuce formálně právoplatné a exekuce na jeho základě provedená nemohly založili vnucené právo zástavní ve prospěch stěžovatele. Zcela nepřípadné jsou však vývody rekursní, kteréž jdou tak dalece, že ne pozemek, nýbrž domek na něm vystavěný byl podroben exekuci, a že exekuce na tento domek jest přípustnou. V tomto ohledu stačí poukázati na ustanovení § 297 obč. zák., z něhož vyplývá, že oddělené vedení exekuce na domek bez pozemku není možné, an domek přirůstá pozemku.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle knihovního výpisu vázne stěžovatelova pohledávka 603 Kč z platebního rozkazu ze dne 27. července 1926 na nemovitosti prodané exekuční dražbou v pořadí ze dne 31. prosince 1929. Názor stěžovatelův, že jí přísluší pořadí již ze dne 18. listopadu 1926, kdy byla nemovitost pro ni podle § 90 ex. ř. zájemně popsána, jest mylný. Nehledíc k tomu, že stěžovatel dopustil, by nebylo k jeho, ze zájemného popisu si osobovanému právu přihlíženo ani při zápisu pozemku do vložky č. 1404 pozemkové knihy obce L. a do vlastnictví manželů Karla a Julie K-ových dne 28. prosince 1929, ani při vkladu práva zástavního v jeho prospěch dne 31. prosince 1929, příčil se zájemný popis zákonu, a nemá proto vůbec právní význam. Nabytí zástavního práva k nemovitosti zájemným popisem podle § 90 ex. ř. předpokládá, že nemovitost není zapsána v pozemkových knihách. K nemovitostem v knize pozemkové zapsaným lze exekučního práva zástavního nabýti jen podle § 88 ex. ř. jeho knihovním vkladem. Pozemek čp. 1/9 v L. byl v čase zájemného popisu zapsán v knihách pozemkových jako část dvoru L., skutečnosti však, že se knihovní stav nesrovnával se skutečným stavem, že pozemek nebyl ještě vyznačen v knize pozemkové jako samostatná nová parcela č. 1/9, že byl tehdy ještě pozemkem zabraným a přídělové řízení nebylo ještě skončeno, byly sice překážkou knihovního vkladu exekučního práva zástavního podle § 88 ex. ř., ale nebyly důvodem, by v rozporu s jasným doslovem §§ 88 a 90 ex. ř. a s obejitím zákonů o nabývání práv k nemovitostem zapsaným v knihách pozemkových jakož i zákonů o pozemkové reformě mohlo býti vnucené právo zástavní pro stěžovatelovu pohledávku zřízeno zájemným popisem nemovitosti. Marně se snaží stěžovatel dolíčiti, že exekučním zájemným popisem neměl býti a nebyl dotčen pozemek, nýbrž jen domek na něm postavený. Podle § 297 obč. zák. jest domek příslušenstvím pozemku a nemůže býti předmětem samostatné exekuce, podle § 144 třetí odstavec ex. ř. postihuje exekuce vnucenou dražbou na pozemek veškeré jeho příslušenství. Usnesení nižších soudů vycházející z názoru, že stěžovatelově pohledávce nepřísluší pořadí ze dne 18. listopadu 1926, musilo býti potvrzeno.

Citace:

č. 1752. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 602-604.