NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 2028.

Odklad exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.).
Odložena může býti exekuce vyklizením též pouze ohledně některé z najatých místností. Lhostejno, že zároveň s nájmem obytných místností za zvlášť umluvené nájemné ujednán byl pacht za zvlášť určené pachtovné ohledně pozemků.
(Rozh. ze dne 21. listopadu 1922, R 1 1355/22.)
Povinný, zároveň pachtýř pozemku, měl ve stavení propachtovatele najaty kuchyni, pokoj, komoru a sklípek. Návrh na odklad exekuce vyklizením soud prvé stolice zamítl, rekursn í soud mu vyhověl ohledně kuchyně a pokoje.
Nejvyšší soud odložil pouze vyklizení komory.
Důvody:
Jest sice správné, že vládní nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. nevztahuje se na pachtovní smlouvy, nelze však z toho důvodu, že část domu s pozemky, kol něho ležícími, byla výslovně dána do pachtu, dovozovati, že už šlo o smlouvu ohledně pachtovního celku. Ze spisů vyplývá, že nebyly veškeré místnosti v domku předmětem smlouvy, nýbrž jen některé z nich, že ohledně těchto bylo ujednáno samostatné nájemné 360 Kč, kdežto ohledně pozemků (zahrady a louky) 800 Kč. Nebyl tu tedy celý komplex — ač dům s pozemky tvoří jediný komplex — předmětem smlouvy a nelze také tvrditi, že šlo jen o smlouvu pachtovní, nýbrž, že, třebas byla tato hlavní smlouvou, byla vedle ní ujednána samostatná smlouva nájemní ohledně bytu ve zmíněném domku s příslušenstvím a samostatné nájemné smluveno. Může se tedy povinná strana dovolávati ochrany cit. nař. vlády. Jelikož pak nařízením není zakázáno jen částečné vyklizení, lze zajisté i odklad na jednotlivé místnosti omeziti, čemuž ostatně nasvědčuje i § 41 ex. ř., to tím spíše, lze-li takovým způsobem potřebám obou stran vyhověti. Nelze proto rekursnímu soudu vytýkati, že odklad ohledně části místností povolil, ovšem bylo se zřetelem k větší potřebě uživatele pozemků jemu větší část místností k provozování hospodářství potřebných uvolniti a změniti usnesení rekursního soudu v ten rozum, že odkladu podléhá jen komora do dvora, jež dle spisů byla součástí bytu a jež jest upravena za pokoj. Ostatní místnosti mají zůstati к volnému používání nového nájemce.

Citace:

č. 2028. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1075-1075.