NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2601.

Nemocenské pojištění: Přes 14 roků starý syn majitele rolnické usedlosti, sdílející s otcem společnou domácnost a pracující stále v hospodářství otcově, avšak beze mzdy v hotovosti, nepodléhá povinnému pojištění nemocenskému, třebas nahrazuje otci cizího pracovníka.
(Nález ze dne 4. září 1923 č. 14 787.)
Prejudikatura: Boh. 2209 adm.
Věc: František L. v D. L. proti ministersvu sociální péče stran nemocenského pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 21. října 1920 vyslovila okresní správa politická v Čes. L., že 17letý Rudolf L., jenž zaměstnán jest stále v hospodářství svého otce Františka L., podléhá pojistné povinnosti nemocenské podle § 1 zákona z 15. května 1919 č. 268 Sb. z těchto důvodů:
»Dle § 1 cit. zákona jsou pro případ nemoci pojištěny všechny osoby, jež vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského. Syn Rudolf L. jest v hospodářském podniku svého otce stále činným a nutno považovati toto zaměstnání bez pochybnosti za poměr pracovní neb služební, a nemá na nemocenskou pojistnou povinnost žádného rozhodujícího vlivu, že odměna pozůstává pouze v bezplatných naturálních požitcích a pak, že syn Rudolf toho času jest nemocným.«
Rozhodnutím ze 17. ledna 1922 zemská správa politická v Praze odvolání Františka L. nevyhověla z důvodů uvedených ve výměru I. sto lice a v další úvaze, že dle konaného šetření úředního zjištěno jest, že syn Rudolf nahrazoval st-li cizí pracovní sílu, kterou by jinak musel najímati. Další odvolání Františka L. rozhodnutím z 8. dubna 1922 ministerstvo soc. péče zamítlo z důvodu rozhodnutí v odpor vzatého.
Nss shledal stížnost podanou do tohoto rozhodnutí důvodnou. Vyslovilť již v nálezu Boh. 2209 adm. právní názor, že podstatu předpisu § 2. odst. 2 zák. o nem. pojištění dělníků z 15. května 1919 č. 268 Sb. spatřovati jest v tom, že zákon členy rodiny tam naznačené vyjímá z obligatorní povinnosti pojistné, i když jinak jsou u nich dány předpoklady § 1, odst. 1 potud, pokud nedostávají pravidelnou mzdu v hotovosti, poskytuje jim v tomto případě toliko možnost pojištění dobrovolného.
Na tomto právním názoru trvá nss i v tomto případě, poukazje co do bližšího odůvodnění podle § 44 j. ř. na onen nález.
V daném případě jest mimo spor, že syn st-lův, o jehož pojistnou povinnost jde, sdílí se st-lem společnou domácnost, že překročil 14. rok svého věku a že pracuje v hospodářství otcově stále. On tudíž podle toho otci svému při práci podrobené pojistné povinnosti skutečně vypomáhá (§ 2, odst. 2). Jest však dále nesporno, že za svoji práci od st-le mzdy v hotovosti nedostává, a přísluší mu proto podle § 2, odst. 2 toliko právo dobrovolného pojištění a není pak podroben pojistné povinnosti podle § 1, odst. 1.
Vzhledem k těmto důvodům vyplývajícím ze zákona samého jest bez právního významu, zda by st-1, kdyby syn mu nevypomáhal, musel najmouti cizí sílu pracovní a zda mu syn nahrazuje takovou sílu.
Bylo proto nař. rozhodnutí, jež založeno jest na nesprávném právním názoru, zrušiti podle § 7 zákona z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876.

Citace:

č. 2601. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 474-475.