Čís. 14976.


K § 158 obč. zák.
Předpisu § 158 obč. zák. vyhovuje průkaz, že dítě nemohlo býti manželem zplozeno.
Předpis ten nebrání tomu, by nemožnost zplození dítěte manželem nebyla prokázána výpovědí manželů k důkazu o tom slyšených.

(Rozh. ze dne 20. února 1936, Rv I 301/34.)
Prvý soud vyhověl žalobě na oduznání manželského původu dítěte podle § 158 obč. zák., v níž žalobce popřel, že by byl s matkou dítěte v kritické době souložil namítaje, že matka dítěte v této době souložila s jinými muži. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Prvý soud nabyl na základě svědecké výpovědi matky dítěte Marie D. přesvědčení, že tato se žalobcem již od června 1931 nesouložila a že tudíž dítko nemohlo býti jím zplozeno. Odvolací soud uvedl, že nelze uznati, že žalobce podal důkaz o nemožnosti zplození dítka podle § 158 obč. zák., ježto prý správnost svědecké výpovědi matky dítěte, podle níž tato v době početí páchala cizoložství a podle níž dítě není manželem jejím zplozeno, není potvrzena jinými svědeckými výpověďmi. Provedení důkazu výslechem stran odvolací soud nenařídil, ježto prý ani přísežná výpověď žalobcova o tom, že s manželkou v kritické době neobcoval, by nepostačila k důkazu, protože tu není jiných důkazů, než svědecké výpovědi matky dítěte a protože ani souhlasné výpovědi obou manželů samy o sobě nepostačují, aby uznáno bylo, že dítě bylo zplozeno mimo manželství. Předpis § 158 obč. zák. nevyžaduje, aby manžel dokázal nemožnost soulože vůbec, nýbrž dostačí průkaz, že dítě nemohlo jím býti zplozeno. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu stačí důkaz, že v kritické době (§ 163 obč. zák.) nedošlo mezi manželi k pohlavnímu styku a lze k prokázání této okolnosti použíti i svědecké výpovědi manželky i výslechu stran; není zákonného důvodu, aby předpis § 158 obč. zák. byl vykládán jako obmezení důkazů v tom směru, že by svědecká výpověď matky, pokud se týče výpověď manžela jako strany nemohly platiti za dostatečný důkaz pro nemožnost zplození manželem (rozhodnutí čís. 1452, 4391, 7677, 12972 Sb. n. s.). Podle těchto zásad řídil se prvý soud, neboť jeho skutkovým zjištěním, že matka dítěte nesouložila s manželem v kritické době, byl podán důkaz, že dítě nemohlo býti zplozeno žalobcem. Předpis § 158 obč. zákona nebyl ovšem tomu na překážku, aby odvolací soud podle předpisů procesního práva a zejména za šetření zásady bezprostřednosti přezkoumal — a to pokud se týče hodnocení výpovědí svědků, na základě volné úvahy (§§ 463, 272 c. ř. s.) — toto zjištění prvého soudu, které bylo předpokladem pro řešení otázky nemožnosti zplození dítka žalobcem a aby si toto zjištění buď osvojil, nebo se od něho odchýlil (§§ 488, 498 c. ř. s.). To však odvolací soud neučinil a způsobil tím vadnost řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), která znemožnila nejvyššímu soudu rozhodnutí ve věci samé. Neuzná-li odvolací soud při dalším jednání svědeckou výpověď matky dítěte ve spojení s jinými již provedenými důkazy za dostačující k prokázání skutečnosti, že s manželem v kritické době nesouložila, bude mu znovu uvažovati o případném doplnění průvodního řízení výslechem stran, při čemž by arciť nemohly obstáti důvody, které v příčině nepřipuštění tohoto důkazu uvedl odvolací soud v důvodech napadeného rozsudku. Důkaz dosud neprovedený nelze již předem prohlašovati za bezcenný, to tím méně, jde-li o spor o oduznání manželského původu, v němž podle povahy věci výpovědi manželů jsou zpravidla jedinými průvodními prostředky. Tuto bezcennost nelze opodstatniti ani poukazem na § 158 obč. zák., jak svrchu bylo dolíčeno.
Citace:
č. 14976. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 228-229.