Čís. 1152.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pro skutkovou podstatu trestného činu dle §u 7 lich. zák. jest lhostejno, že spolusmluvníkem byl stát a že se tento nemní býti poškozeným.
(Rozh. ze dne 10. března 1923, Kr I 148/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 2. prosince 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 7 (3) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. mimo jiné z těchto
důvodů:
Bezvýsledně uplatňuje zmateční stížnost důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Pokládá-li stížnost podřadění činu pod § 7 lichevního zákona nesprávným, ježto objektem trestného činu byl stát, o němž stěží lze tvrditi, že by se dal od svých dodavatelů zkracovati, stačí poukázati na to, že zákon lichevní ani státu ze své ochrany nevylučuje, jakmile podniknut byl proti němu čin, vykazující v zákoně vytčené předpoklady skutkové podstaty poválečné lichvy. I u státu mohla nastati následkem válkou přivoděného nedostatku předmětů potřeby nutnost, zaopatřiti si je v případě nezbytí za každou cenu, i stát tudíž nutno chrániti proti hrabivosti dodavatelů, využívajících způsobem, v §u 7 lichevního zákona naznačeným, jeho tísně. Že též uplynutí doby dvou let po ukončení války nevylučuje trestného využívání mimořádných poměrů, válkou přivoděných, dokazuje nejlépe okolnost, že se zákonodárná moc viděla nucena, ještě zákonem z 18. března 1921, čís. 129 sb. z. a n., předpisy na potírání lichvy značně přiostřiti. Prohlášení zástupce eráru, že se erár poškozeným necítí, jest bezvýznamno pro řešení otázky viny, jelikož toto osobní mínění spolusmluvníka nevylučuje, že cena požadovaná nemohla býti objektivně zřejmě přemrštěnou, o čemž rozhodovati jest soudu, zákon pak nemá za účel, chrániti jen jednotlivého smluvníka, nýbrž spotřebitelstvo vůbec proti škodlivým účinkům jednání pachatelova na tvoření ceny dotyčného druhu předmětu potřeby.

Citace:

č. 1152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 166-167.