Čís. 1456.
K plnému odškodnění (§ 4 zákona ze dne 18. února 1870, čís. 30 ř. zák. o vyvlastnění k účelům železničním) náleží též náhrada za dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1922, R I 101/22.)
V řízení o vyvlastnění pozemků ku stavbě vlečné dráhy stanovily oba nižší soudy náhradu za vyvlastněný pozemek s tím, že vyhradily vyvlastněnému další případný nárok pro náhradu dávky z přírůstku majetku. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu
Důvody:
Družstvo má dle § 4 zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. a § 365 obč. zák. nárok na plné odškodnění za majetkoprávní újmy, které byly vyvlastněním způsobeny. Tohoto plného odškodnění by se mu nedostalo, kdyby musilo ze svého hraditi případnou dávku z přírůstku hodnoty, poněvadž by se stanovené odškodné, ježto znalci při odhadu nehleděli k dávce z přírůstku hodnoty, zmenšilo o tuto dávku. Právem tedy nižší soudy vyhradily družstvu k jeho návrhu náhradu zmíněné dávky. Lichá jest námitka vyvlastňovatelky, že nelze tuto otázku řešiti v řízení nesporném, neboť pořad práva jest v té příčině dle § 30 odstavec šestý zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. vyloučen.
Citace:
č. 1456. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 111-111.