Čís. 14776.

K § 91 obč. zák. Skutečnost, že výživou povinný dostává podporu v nezaměstnanosti, nedokazuje sama o sobě, že si nemůže beze své viny nalézti výdělečnou práci.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1935, Rv II 692/35.)
Proti žalobě manželky na placení výživného, s níž žalovaný její manžel zrušil společné bydliště, namítl žalovaný, že jest nezaměstnán a béře podporu v nezaměstnanosti, takže svému alimentačnímu závazku nemůže beze své viny dostáti. Prvý soud žalobu zamítl, odvolací soud přiznal žalobkyni výživné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ježto odvolací soud zjistil, že žalovaný žalobkyni ze společné domácnosti vypudil a nazpět ji přijmouti odepřel, odsoudil žalovaného právem k alimentaci peněžité a nikoli naturální. Pokud dovolatel vytýká, že neměl býti k placení výživného odsouzen, ježto je bez zaměstnání, jest uvážiti, že dovolatel je mladý 29letý muž, trenér a hráč kopané a že je tedy způsobilý k výdělečné práci. Okolnost, že pobírá nyní podporu v nezaměstnanosti, sama o sobě nedokazuje ještě, že bez své viny nemůže výdělečnou práci najíti, což by musel dokázati. Úkolem žalobkyně vzhledem k ustanovení § 91 obč. zák. bylo, aby dokázala, že žalovaný je k výdělku schopný; chtěl-li se žalovaný z vyživovací povinnosti uložené mu v § 91 obč. zák. vyprostiti, bylo na něm, aby dokázal, že přes tuto výdělečnou schopnost nemůže práci najíti, ač ji všemožně hledal a o ni stále usiluje.

Citace:

č. 14776. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 922-922.