I když byl advokát připuštěn ve sporu jenom za prozatímního zmocněnce ve smyslu § 38. c. s. ř. sluší nicméně jakmile dodatečně se vykáže plnou mocí, doručiti vyhotovení rozsudku již jen jemu a nikoli straně samé. (§ 93. c. s. ř.)

Firma A. žalovala firmu B. na zaplacení odebraného zboží a dostavil se za žalovanou k ústnímu jednání advokát C., předkládaje telegram, ve kterém ho žádá žalovaná za zastupování a prohlašuje C., že přijímá toto zastupování a vyžaduje si 8denní lhůtu k předložení plné moci, kdežto zástupce žalobkyně navrhuje vynesení rozsudku pro zmeškání.
Ježto důkazy nabízené byly hned při ruce, bylo prohlášeno usnesení, že advokát C. se připouští jako prozatímní zmocněnec žalované ve smyslu § 38. c. s. ř., věc byla projednána a po předložení plné moci processní téhož dne advokátem C. od žalované mezi tím, ale až po skončení jednání mu došlé, byl pak vynesen rozsudek, jímž se žalobní prosbě vyhovuje a doručeno vyhotovení rozsudku z opatrnosti jak advokátu C., tak i žalované straně samé.
Poněvadž po doručení rozsudku vypověděl advokát C. svoji plnou moc žalované, zřídila si ona právního zástupce jiného a tento podal pak proti zmíněnému rozsudku odvolání, ale již po uplynutí lhůty odvolací, čítané od doručení rozsudku advokátovi C., jsa toho názoru, že lhůta ona běží od doručení rozsudku straně samé, kteroužto lhůtu také skutečně zachoval. Odvolací soud v U. H. zamítl usnesením toto odvolání jako opožděné, neboť
ačkoliv advokát C. byl k ústnímu jednání v první stolici připuštěn jenom jako zmocněnec dle § 38. c. s. ř., poněvadž se okamžitě nemohl písemní plnou mocí vykázati, tož předložil ji pak ještě téhož dne soudu processnímu a následkem toho sluší jej považovati od tohoto okamžiku za zmocněnce processního firmy žalované, a poněvadž tato plná moc nebyla zrušena před doručením rozsudku, tedy musí se pokládati za směrodatné pro lhůtu odvolací jen ono doručení rozsudku advokátovi C., neboť dle § 93. c. s. ř. mají se konati v takovémto případě veškera doručení sporu se týkající na jmenovaného zmocněnce advokáta. Že rozsudek byl doručen také straně samé, nemůže na věci ničeho měniti, poněvadž doručení to stalo se proti předpisu § 93. c. s. ř. a jest tedy neplatné.
Rekursu k nejvyššímu soudu proti tomuto usnesení druhé stolice žalovanou podanému nebylo vyhověno s poukazem na správné důvody stolice odvolací.
(Rozh. c. k. nejv. soudu ze dne 16. března 1910, č. j. R III. 94/10.)
Křepelka.

Citace:

Č. 189 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 523-524.