NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4492.

Strážník, čekající na chodbě soudu jako svědek, není ve výkonu
služby (§ 68 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 11. října 1932, Zm I 616/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Jáchymově ze dne 1. dubna 1932 byl ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 312 tr. zák., porušen zákon v ustanovení § 312 tr. zák.; výrok ten se zrušuje a obžalovaný se podle § 259 čís. 2 tr. ř. (§ 4 zák. z 18. prosince 1931, čís. 209 Sb. z. a n.) zprošťuje z obžaloby pro onen přestupek.
Důvody:
Dne 24. února 1932 byl policejní strážník Pavel S. předvolán jako svědek k okresnímu soudu v Jáchymově, k němuž bylo předvoláno současně několik osob, mezi nimi Josef L., jehož se strážník S. na chodbě soudu tázal, co tam dělá, načež mu L. pravil, že jest předvolán ve věci Roberta B-a, a že o ní velice málo ví. Do tohoto rozhovoru vmísil se obviněný a prohlásil k policejnímu strážníku S-ovi, že policejní strážníci měli B-a zatknouti, jak to učinili dříve již s jakýmsi P-em a Sch-em, a když policejní strážník S. obviněnému odvětil, že jest ve službě, týž mu znovu řekl, že to od něho nebyl řádný postup, že B-a nezatkl, že byl k tomu nucen, a že, kdyby to byl jiný, že by to byl strážník S. učinil. Na obviněného bylo proto podáno policejní správou trestní oznámení; soukromá obžaloba Pavlem S-em podána nebyla. Obviněný byl rozsudkem okresního soudu v Jáchymově ze dne 1. dubna 1932 uznán vinným přestupkem podle § 312 tr. zák., spáchaným tím, že dne 24. února 1932 policejního strážníka Pavla S-a při výkonu jeho služby slovy urazil, a to tím, že tomuto strážníku na chodbě soudu ve tvář vmetl, že měl jakéhosi B-a dáti zatknouti, jak se to již jednou s jakýmsi P-em a Sch-em stalo. Rozsudek nabyl právní moci zamítnutím odvolání obžalovaného podle § 469 tr. ř. Soud v důvodech rozsudku zjišťuje, že obviněný strážníku Pavlu S-ovi řekl na chodbě okresního soudu v J., když tam S. dlel za účelem svého svědeckého výslechu, že měl dáti jakéhosi B-a zatknouti, jako se to již stalo s jakýmsi P-em a Sch-em, opomíjí však zjistiti další výtku obviněného Pavlu S-ovi, že týž v případu B-ově službu řádně nekonal, tvrzením, že kdyby to byl někdo jiný, že by ho byl S. zatknul, čímž byl strážník S. před ostatními na chodbě soudu právě jsoucími lidmi snižován. Soud zjišťuje dále přes to, že v průvodním řízení policejní komisař Rudolf W. udal jako svědek, že strážník Pavel S. měl sice dne 24. února 1932 službu, kterou ráno nastoupil, a že na čas, kdy byl předvolán jako svědek k soudu, byl bezpečnostní služby zproštěn, že strážník S. byl ve službě v době, kdy obviněný závadné výroky pronesl, a odůvodňuje to rozhodnutím nejvyššího soudu sb. n. s. čís. 435/21 uváděje, že přechodné zproštění služby strážníka za účelem jeho pochůzky k soudu k výslechu jako svědek jest považovati za cestu do služby a ze služby ve smyslu tohoto rozhodnutí. Tento názor soudu jest však mylný, ano ze zjištěného stavu věci vyplývá, že strážník Pavel S., byv zproštěn bezpečnostní služby svým představeným, nebyl ani na cestě ze služby, ani na cestě do služby, když meškal na chodbě okresního soudu v J. ve své vlastnosti jako svědek, vykonávaje svou občanskou povinnost, a v této vlastnosti není bezpečnostní orgán ve výkonu služby (rozhodnutí nejv. soudu ze dne 27. května 1911, Kr II 67/11, čís. 3843 víd. sbírky). Spočívá tedy odsouzení obviněného pro přestupek podle § 312 tr. zák. na mylném výkladu ustanovení § 312 tr. zák. Bylo proto o zmateční stížnosti generální prokuratury podané podle § 33 tr. ř. uznati podle §§ 292 a 479 tr. ř. právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 4492. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 239-240.