NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 68.

Nového hlavního přelíčení, k němuž došlo následkem obnovy řízení, zejména pak i následkem mimořádné obnovy trestního řízení dle § 362 tr. ř., mohou súčastniti se i ti soudcové, kteří spolupůsobili při dřívějším hlavním přelíčení.
(Rozh. ze dne 22. července 1919, Kr I 335/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost Josefa K. do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Písku, jímž Josef K. uznán byl vinným zločinem veřejného násilí naznačeným v § 99 tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud jde o zmatek podle č. 1 § 281 tr. ř. shledává jej stížnost zmateční v tom, že přítomná věc, když rozsudek soudu nalézacího v téže věci dne 25. července 1918 vynesený byl rozhodnutím nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího ze dne 22. února 1919 zrušen, projednána byla v novém hlavním přelíčení týmž senátem nalézacím jako poprvé. K tornu dlužno uvésti, že onen první rozsudek ze dne 25. července 1918 byl vzat jako zmatečný v odpor, že však stížnost zmateční výše citovaným rozhodnutím soudu zrušovacího byla zamítnuta. Při poradě o ní vzešly zrušovacímu soudu závažné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění rozsudku nalézacího soudu za základ položených, pročež soud zrušovací použiv práva jemu podle § 362 tr. ř. příslušejícího povolil v sezení neveřejném obnovu řízení trestného na prospěch obžalovaného, rozsudek soudu nalézacího v části, týkající se zločinu veřejného násilí ve smyslu § 99 tr. z. a ve výroku o trestu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu nalézacímu, by ji znovu projednal a rozhodl. Provádí-li zmateční stížnost na tomto podkladě zmateční soud č. 1 § 281 tr. ř., tvrdíc, že nalézací soud rozhodnuv týmže senátem nalézacím znovu, nebyl řádně sestaven, není v právu. Podle § 68 č. 2, odst. 2 posl. věta tr. ř. jest jisto, že nemohou platně souditi opětně titíž soudcové v trestní věci, ve kteréž již soudili, bylo-li hlavní přelíčení následkem zmateční stížnosti opakováno. A tu budiž hned připomenuto, že prvý rozsudek v této věci vynesený nebyl zrušen následkem zmateční stížnosti obžalovaného, která, jak nahoře vylíčeno, byla zamítnuta, nýbrž prostředkem mimořádné obnovy řízení trestního podle § 362 tr. ř., který ovšem se pojí k poradě o zmateční stížnosti. Zrušení rozsudku děje se však i v případech řádné obnovy řízení trestního, naznačených v §§ 358, 359 tr. ř. I v tomto případě může dojíti a z pravidla i dochází k opětnému hlavnímu přelíčení, tak jako v případě tom, když po úspěšném odporu obžalovaného proti rozsudku za jeho nepřítomnosti vynesenému hlavní přelíčení opakováno býti musí (§ 427 tr. ř.). Ani v tomto ani v onom případě však neplatí předpis poslední věty § 68 tr. ř. a není závady, by nové přelíčení před týmiž soudci odbýváno bylo. Není také příčiny měniti osoby soudců a pochybovati o jich nepředpojatosti, když cestou obnovy řízení (a o toto se i zde jedná) bylo toliko vysloveno, že ta neb ona okolnost obžalovanému svědčící, nebyla uvážena, jako i v přítomném případě při poradě o zmateční stížnosti bylo soudem zrušovacím zjištěno. K novému hlavnímu přelíčení nedošlo tudiž následkem zmateční stížnosti, nýbrž následkem obnovy řízení trestního na prospěch obžalovaného, na které se soud zrušovací usnesl. Že se usnesení toto stalo při poradě o zmateční stížnosti, nemůže ještě vésti k extensivnímu výkladu § 68 posl. věta tr. ř. a nelze proto výjimečně vylučovati soudce při prvém rozsudku soudu nalézacího činné z rozhodování při přelíčení novém, když pro obnovu řízení vůbec zásada § 68 tr. ř. posl. věta nemá platnosti, ač i v případech obnovy řádné rozsudek první byl zrušen. Věc nemá se v případě mimořádné obnovy trestního řízení dle § 362 tr. ř. jinak, než při řádné obnově nařízené k návrhu osoby k tomu oprávněné (§§ 353 — 361 tr. ř.). Ostatně schází i předpoklad úspěšného dovolávání se důvodu zmatečnosti § 281, č. 1 tr. ř. Zmíněný důvod zmatku nelze uplatňovati tehdy, když skutečnost, jíž se stěžovatel dovolává, jemu již před hlavním přelíčením, neb během hlavního přelíčení byla známa, on však opomenul vytknouti ji na počátku přelíčení neb jakmile ji seznal; v přítomném případě nebyl zmatek stěžovatelem tvrzený jím při hlavním přelíčení vůbec vytknut, netvrdí ani zmateční stížnost, že by byl stěžovatel totožnosti soudců na obojím hlavním přelíčení súčastněných v čas neseznal. V tomto směru jest tudiž stížnost zmateční bezdůvodná.

Citace:

Čís. 68. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 106-107.