Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 64 (1925). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
= Právník, 64 (1925)
PDF

Právo učitele náboženství pokárati žáka.


Dne 30. října 1923 stáli před školou v L. tři žáci a mluvili se žákem S., který na náboženství chodí. K hochům šel farář Š., ale žáci nepozdravili; farář Š. vzal čepici žákovi S. s hlavy a řekl mu »Co děláš mezi čurbesáky«; slova »čurbesáci« prý se užívá o osobách, které vystoupily z církve katolické; obžalovaný farář Š. byl okresním soudem odsouzen pro urážku na cti a rozsudek ten byl odvolacím soudem v Hr. Kr. potvrzen; v důvodech odvolací soud dodal, že obžalovaný jako učitel náboženství byl sice oprávněn pokárati žáka S., že však neměl práva ostatní hochy uraziti nadávkou »čurbesáci«. Nejvyšší soud však oba rozsudky zrušil a obžalovaného Š. zprostil. V důvodech sdělil, že v daném případě jde o otázku, zda měl obžalovaný právo kárné vůči osobám druhým, t. j. žákům nechodícím na náboženství katolické; podle § 72 a 74 řádu školního a vyučovacího z 29. září 1905 č. 159 ř. z. přísluší učitelům věnovati pozornost i mimo školu, a kárně zakročiti proti provinivším se žákům, bez ohledu, chodí-li do hodiny náboženství čili nic; podle toho užil obžalovaný kárného práva vůči žákům, ovšem podle školního řádu způsobem nepřípustným; tím však nemůže býti řečeno, že pokárání ono spadá pod trestní zákon, který v § 413 a 420 tr. z. právo to výslovně uznává v omezení tamže uvedeném, z toho plyne, že slovní urážky pronesené v úmyslu výchovném jsou stihatelny jen v případech, kde vědomě meze přípustnosti práva kárného byly překročeny; kdyby se obsah práva kárného jinak vykládal, nemohlo by se ani výstrahy ani důtky užíti jako prostředku výchovného aneb kárného a v důsledku toho mělo by beze všeho platnost ustanovení o trestních činech proti bezpečnosti cti; v tomto případě obžalovanému příslušelo právo kárné vůči všem žákům, ovšem způsob, jakým bylo vykonáno, byl zhola nepřístojný, školnímu řádu naprosto odporující, leč trestnímu stíhání neměl podléhati.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. října 1924 č. j. Zm I 632/24.
R. z. s. Amcha.
Citace:
Právo učitele náboženství pokárati žáka. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 11, s. 368-369.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).