Authors:
= Váž. tr., 19 (1937)
PDF
— Čís. 334 dis. —

Čís. 334 dis.


Zlehčení cti a vážnosti stavu, obcházel-li advokát presumptivní kupce pozemků svého klienta, přemlouvaje je, aby mu svěřili práce s provedením koupě spojené a chtěl-li se spokojiti s odměnou značně nižší, než původně žádal.
(Rozh. ze dne 25. října 1937, Ds II 29/37.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie zamítl odvolání obviněného advokáta z nálezu kárné rady advokátní komory, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Odvolání, napadajícímu kárný nález jednak pro neúplnost řízení, jednak pro nesprávné posouzení skutkového děje, nelze přisvědčiti. — Čís. 334 dis. —
Pro posouzení otázky, zda postup obviněného vůči M. a N. byl s hlediska kárného závadný čili nic, nezáleží na tom, co obviněný ujednal se svým klientem O. a zda toto ujednání bylo samo o sobě přípustné, nýbrž rozhoduje, zda si obviněný počínal vůči M. a N. takovým způsobem, že to mohlo u nepříslušníka advokátního stavu vzbuditi nepříznivý dojem o obviněném jakožto advokátovi a tím o advokátním stavu vůbec. Je proto bez významu, zda O. skutečně trval na tom, aby obviněný byl pověřen sepsáním příslušných smluv a aby mu kupující strany nahradily i předešlé náklady právního zastoupení. Netřeba se proto ani zabývati úvahami o tom, zda obviněný byl oprávněn uvedené stanovisko svého klienta zastávati čili nic, je-li jisto, že obviněný při svém styku s kupiteli pozemků nesměl vystupovati takovým způsobem, že mohl a musel vyvolati povážlivý dojem, o němž se bylo zmíněno.
A tu uvedl M. jako svědek, že mu obviněný zdůraznil, že provedením všech právních prací s koupí spojených musí býti pověřen on sám. Když mu svědek prohlásil, že chce sepsání a vtělení kupní smlouvy předati notáři ve V., přemlouval ho obviněný, aby ho těmito pracemi pověřil. Žádal za tyto práce 2 000 Kč a prohlásil se konečně po námitkách svědka za ochotna, provésti veškeré práce za 800 Kč.
Svědek N. seznal, že obviněný přišel dokonce k němu do kanceláře a požádal ho, aby mu přenechal sepsání smlouvy s O. Odůvodnit svou žádost tím, že chce něco vydělati a za své cesty s O. dostati náhradu.
Údaje obou svědků jsou jasné a přesné. Zejména plyne ze seznání M. s určitostí, že obviněný naléhal na svědka, aby ho pověřil provedením kupní smlouvy, a že oněch 2 000 Kč, kteroužto částku pak snížil na 800 Kč, měly býti vesměs útraty za právní provedení zmíněné koupě a nikoli částečně náhrada za dřívější výlohy O. Stačí ostatně s hlediska kárného, že obviněný vyjednával se svědkem takovým způsobem, že svědek musel o směru a cíli vyjednávání obviněného získati dojem, jaký ve svém protokolu reprodukoval.
Výpověď N. poukazuje k tomu, že obviněný tohoto svědka dokonce vyhledal, aby si opatřil agendu.
Za těchto okolností nebylo třeba, aby kárná rada připustila opětný výslech jmenovaných svědků ve smyslu průvodního návrhu, neboť dosavadní údaje uvedených svědků dovolovaly vyčerpávající posouzení věci a zmíněný průvodní návrh směřoval ve své podstatě spíše ke změně než k pouhému doplnění dosavadních údajů svědků. Leč z uvedeného návrhu, ba ani z odvolání neplyne nic, co by odůvodnilo předpoklad, že se uvedení svědci při opětném výslechu odchýlí od toho, co potvrdili při prvním výslechu. Nelze proto provedené řízení označiti za kusé.
Při skutkovém podkladě opřeném o údaje jmenovaných svědků, podle nichž obviněný kupitelům nesdělil jen podmínky O., nýbrž naopak projevil svou vlastní snahu, aby získal agendu, při čemž v jednom případě snížil požadovaný honorář s 2 000 Kč na 800 Kč — zjištěními těm — Čís. 335 dis. —
není na závadu námitka, že obviněný v jiném případě, totiž u P. postupoval bezvadně — nelze nálezu kárné rady vytýkati ani nesprávné posouzení věci po stránce právní. Odvolání ostatně tak nečiní, nýbrž tvrdí nezávadnost postupu obviněného jen na podkladě, z něhož po stránce skutkové nevychází ani kárná rada, ani nejvyšší soud jako kárný soud odvolací. Odvolání zejména nepopírá, že zakládá kárný přečin zlehčení cti a vážnosti stavu, uchází-li se advokát zmíněným způsobem o zastoupení, obchází-li dokonce za tím účelem strany, připouští-li smlouvání o honoráři a vzbuzuje-li tím dojem předražování nebo aspoň nesolidnosti. Bylo proto odvolání zamítnouti jako bezdůvodné.
Citace:
Čís. 334 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 633-635.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).