NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2984.

Při zpronevěře zastavením věci koupené na splátky (s výhradou vlastnictví) má doba, kdy byla věc zastavena, rozhodný význam pro posouzení otázky, kolik tehdy ještě činil nedoplatek kupní ceny a zda po případě nebyla v té době již celá kupní cena zapravena.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1927, Zm II 438/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 26. srpna 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil krajskému soudu v Olomouci, by ji znovu projednal a o ní rozhodl. Důvody:
Zmateční stížnosti, která se dovolává důvodů zmatečnosti podle čís. 5 a 9 a) (správně 10) § 281 tr. ř., nelze upříti oprávněnost, pokud s hlediska zmatku podle čís. 5 § 281 tr. ř. vytýká rozsudku rozpor se spisy a věcně také neúplnost. V důvodech rozsudku jest uvedeno, že obžalovaný sám doznal, že kromě psacího stroje od firmy Mi. koupeného zastavil dne 13. prosince 1924 y zastavárně jiný psací stroj téže značky v odhadní ceně 750 Kč pro zápůjčku 500 Kč. Tento údaj rozsudkových důvodů jest v rozporu s obsahem protokolu o výslechu obviněného, podle něhož týž nejen nic takového nedoznal, nýbrž naopak tvrdil, že zástavní lístek uložený ve spisech, který se vztahuje právě na zastavení psacího stroje »Torpedo« v odhadní ceně 750 Kč dne 13. prosince 1924 za zápůjčku 500 Kč, netýká se jeho stroje. Tento spisový rozpor jest závažný, neboť nalézací soud dovozoval z okolnosti, že obžalovaný byl nucen zastaviti i onen druhý stroj, závěr, že se obžalovaný nacházel při činu ve větší tísni a že neměl možnosti firmě M. spláceti, a opíral o tuto okolnost z části i své přesvědčení o vině obžalovaného' po stránce subjektivní. Pokud stížnost namítá, že obžalovaný nedoznal, že psací stroj od firmy M. koupený zastavil v polovici roku 1924, nýbrž až v roce 1925, totiž krátce před tím, než prodal zástavní lístek, nejde tu o rozpor se spisy, neboť v protokole obviněného jest skutečně uvedeno, že onen psací stroj zastavil asi v polovici 1924. Avšak ve vývodech stížnosti, že tu jde patrně o omyl v letopočtu, ježto již z dřívější výpovědi obžalovaného jest zřejmo, že stroj zastavil až v roce 1925, dlužno věcně spatřovati výtku neúplnosti, záležející v tom, že nalézací soud opomenul uvážiti dřívější údaje obviněného, obsažené v jeho protokolech, v souvislosti s předloženým dopisem. Po této stránce jest výtka neúplnosti odůvodněna. Obžalovaný tvrdil při svém výslechu jako obviněný dne 22. září 1925, že nabídli firmě M. dopisem ze dne 7. června 1925 psací stroj ke zpětné koupi, a předložil také opis onoho dopisu. Při dalším výslechu dne 11. ledna 1926 uvedl, že psací stroj byl v zastavárně asi čtvrt roku, že se sice nepamatuje, kterého dne stroj zastavil, že však v té době měl kupní cenu až na úroky a útraty zaplacenu. Ke všem těmto skutečnostem, které vyšly na jevo při hlavním přelíčení, protože podle protokolu o hlavním přelíčení obžalovaný uvedl totéž, jako v dřívějším protokole, nalézací soud v rozsudku nepřihlížel a jich neuvážil, když zjišťoval dobu, kdy obžalovaný psací stroj od firmy M. na splátky koupený zastavil, ačkoliv zároveň zjistil v rozsudku na základě svědectví Václava K-a, že obžalovaný prodal zástavní lístek na onen psací stroj Václavu K-ovi teprve asi začátkem září 1925. Mimochodem se připomíná, že obžaloba vycházela z předpokladu, že obžalovaný zastavil psací stroj v první polovici roku 1925, totiž asi čtvrt roku před tím, než prodal zástavní lístek Václavu K-ovi, což se stalo i podle rozsudkovébo zjištění začátkem září 1925. Ježto nelze vyloučiti možnost, že by nalézací soud dospěl ve příčině doby, kdy obžalovaný psací stroj zastavil, k jinému přesvědčení, kdyby byl uvažoval také o oněch skutečnostech, a poněvadž doba, kdy se stalo zastavení psacího stroje, má rozhodný význam pro posouzení otázky, kolik tehdy ještě činil nedoplatek kupní ceny za věc na splátky koupenou a zdali po případě nebyla v té době již celá kupní cena zapravena, jest napadený rozsudek stižen vadou neúplnosti, která jej činí zmatečným podle § 281 čís. 5 tr. ř. Bylo proto za podmínek § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. na rok 1878 důvodné zmateční stížnosti vyhověti ihned v neveřejné poradě, aniž bylo třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti, a, ježto se nelze vyhnouti nařízeni nového hlavního přelíčení a zrušovací soud nemůže ještě ve věci samé rozhodovati, bylo uznáno právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 2984. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 879-881.