Čís. 4217.

Nárok třetí osoby na náhradu nákladu, jejž učinila za otce na nemanželské dítko, jest uplatňovati výlučně na okresním soudě, a to i když žalována jest otcova pozůstalost.
(Rozh. ze dne 7. října 1924, R I 815/24.)
Žalobkyně domáhala se žalobou u okresního soudu na žalované jakožto dědičce po zemřelém jejím manželu Václavu K-ovi zaplacení 43 000 Kč tvrdíc, že zemřelý byl nemanželským otcem příbuzné žalobkyně nezl. Marty Š-ové, kterou od druhého roku jejího věku měla ve své výživě a výchově, čímž vznikly jí náklady v zažalované výši, jež žalovaná jest povinna hraditi jako dědička svého manžela. K námitce věcné nepříslušnosti okresní soud žalobu odmítl. Důvody: Dle §u 49 čís. 2 j. n. náležejí spory o otcovství k nemanželskému dítku jakož i o nároky nemanželské matky a dítka vůči nemanželskému otci na soudy okresní bez ohledu na hodnotu předmětu sporu. Nehledě ani k tomu, že v tomto případě jedná se o postižní nárok žalobkyně dle §u 1042 obč. zák., jehož vymáhání nespadá pod ustanovení tohoto §u, nelze ustanovení §u 49 čís. 2 j. n. v případě tomto použíti již proto, že § tento vztahuje se na spory nemanželské matky a dítka proti nemanželskému otci, kdežto v případě tomto jedná se o nároky třetí osoby, nikoliv nemanželské matky, které uplatňovány jsou nikoliv proti nemanželskému otci, nýbrž proti jeho manželce, kteréž ještě s jinými dědici pozůstalost po nemanželském otci byla přikázána. Nutno proto v případě tomto za měřítko pro příslušnost soudu pokládati hodnotu předmětu sporu a ježto předmět sporu 5 000 Kč převyšuje, jest dle §§ 50 a 65 j. n. a čl. 11 zák. ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. příslušným k rozhodnutí tohoto sporu soud sborový. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle §u 49 čís. 2 j. n. patří před okresní soudy spory o otcovství k nemanželskému dítěti, jakož i spory o závazky vůči matce a dítěti, stihající dle zákona nemanželského otce. Též spory třetí osoby, která učinila na nemanželské dítě náklad, jejž by jinak dle zákona byl býval povinen otec učiniti, o náhradu tohoto nákladu (§ 1042 obč. zák.) patří na soudy okresní, neboť i zde jedná se v podstatě o závazek, stihající otce nemanželského vzhledem k jeho dítěti. Rovněž nerozhoduje, že není žalován nemanželský otec, nýbrž jeho dědička, jíž byla jeho pozůstalost odevzdána, neboť dědička představuje zde osobu zůstavitelovu a jest žalována jen jako jeho dědička (§§ 547, 548, 820 a 821 obč. zák.). Rozepře z povinností, majících původ v nemanželském otcovství, patří vůbec, nehledě k hodnotě sporného předmětu, na soudy okresní.

Citace:

Č. 11614.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 708-713.