NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 7855.

Spolkové právo: * úřad zkoumaje změněné stanovy spolku, zřízeného podle zák. č. 134/1867 ř. z., může zkoumati stanovy v celém jejich rozsahu a ne jen co do navržených změn.
(Nález ze dne 5. dubna 1929 č. 6363.)
Věc: Federovaná dělnická tělocvičná jednota v P. (adv. Dr. Ivan Sekanina z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min|. r. Dr. Theodor Ander) o změnu stanov.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Praze zakázala rozhodnutím z 20. července 1926 na základě § 6 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. změnu stanov spolku Federovaná dělnická tělocvičná jednota v P.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání stěžujícího si spolku
z důvodů rozhodnutí zsp-é, jakož i z důvodů dalších.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad má za to, že jest irelevantní, že ustanovení o spolkových vyhláškách (§ 4 lit. f spol. zák.) nebylo vůbec měněno, nýbrž bylo převzato ze stanov dosud platných, poněvadž spolkový úřad při zkoušení změněných stanov má právo i povinnost posuzovati stanovy jako celek. Stížnost je naproti tomu názoru, že spolkový úřad, rozhoduje o změně stanov, musí se obmeziti na ustanovení, jež skutečně byla změněna, nesmí však překročiti tento rámec, a podrobiti svému přezkoumání i ona ustanovení spolkových stanov, jež byla převzata ze stanov dosavádních. S tímto názorem stížnosti nelze souhlasiti.
Podle § 10 spolk. zák. platí s výjimkou zmíněném v § 11, která v konkrétním případě nepadá na váhu, pro změnu stanov ustanovení §§ 4 až 9 spolk. zák. Z toho jest zřejmo, že při každé změně stanov sluší splniti všechny předpisy, jako při zřízení spolku nového, je tedy podle výslovného ustanovení zákona nutno hleděti při změně stanov i na ustanovení § 4 spolk. zák., který kategoricky nařizuje, že ze spolkových stanov musejí býti zřejmý mimo jiné i podmínky platných usnesení, listin a vyhlášek. Nelze proto shledati nezákonitost v tom, že žal. úřad zkoumal, zdali změněné stanovy vyhovují tomuto ustanovení bez ohledu na to, že v tomto bodě změněné stanovy úplně souhlasí se stanovami starými (srov. nál. říš. soudu ze 4. července 1908 č. 256, Hye č. 1590 a nál. nss-u ze 3. prosince 1923 č. 20.634). Sluší proto zamítnouti zmíněnou námitku stížnosti jako bezdůvodnou, aniž bylo možno se zřetelem na ustanovení § 18 zák. o ss přezkoumati věcně nař. rozhodnutí, pokud se opírá o ustanovení § 4 lit. f) spolk. zák., poněvadž v tomto směru stížnost věcných námitek nemá.
S téhož hlediska sluší posouditi námitku, že ustanovení čl. 2 lit. h) bylo žal. úřadem pozastaveno neprávem, ježto již ve schválených stanovách byly odbory spolku vyjmenovány jen příkladně, takže v tom směru vůbec o změnu stanov nejde. Jak bylo řečeno, jest úřad oprávněn zkoumati změněné stanovy ve všech směrech samostatně a nelze tedy shledati nezákonným, podrobil-li zmíněné ustanovení novému přezkoumávání. Poněvadž stížnost ani v tomto bodě nemá věcných námitek, nelze se zabývati otázkou, zdali jest ve shodě se zákonem názor žal. úřadu, že při vyjmenování odborů spolkových nebylo vyhověno § 4 spolk. zák.
Stížnost se dále obrací proti názoru žal. úřadu shledávajícímu nejasným ustanovení čl. 7, podle něhož hoši a dívky od dokonaného 14. roku do započetí 18. roku cvičí v jednotě jako dorost bez práv členských, mají však právo i na užívání výchovných prostředků jednoty, ježto nelze podle názoru žal. úřadu ze stanov seznati, o jaké jiné výchovné prostředky kromě tělocviku jde, a ježto užívání prostředků jednoty jest právem členů, avšak dorost podle čl. 7 nemá práv členských. V těchto směrech namítá stížnost, že z čl. 2 spol. stanov jest zřejmo, kterých výchovných prostředků může užívati žactvo, a že členská práva, o nichž se mluví v čl. 7, jsou uvedena v čl. 5, takže jsou stanovy v těchto směrech úplně jasné. Nss dal v obou těchto směrech stížnosti za pravdu.
Zákaz ustanovení čl. 7 odst. 1 změněných stanov stěžujícího si spolku a ustanovení čl. 2 lit. h) těchže stanov, pokud jde o právní povahu spolkových odborů, nemá opory v zákoně. Ježto však nař. rozhodnutí jest založeno také na dalších důvodech, jichž stížnost meritorně nenapadá, a že v důsledku toho zákaz změněných stanov stěžujícího si spolku na nich založený zůstává nedotčen, musila býti stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 7855. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 561-562.