Č. 9697.
Jazykové právo. — Horní právo. I. * Ustanovení čl. 62 jazyk. nař. (vl. nař. č. 17/26) o průkazu znalosti státního jazyka, i pokud se vztahuje na státní orgány, jest kryto jazykovým zákonem. — II. Autorisovaní báňští inženýři jsou orgány republiky ve smyslu § 1 jazyk. zák.
(Nález ze dne 22. února 1932 č. 1303/30.)
Prejudikatura: ad II.: Boh. A 8121/29.
Věc: Ing. Gustav R. v T. proti ministerstvu veřejných prací o jazykovou kvalifikaci autor. báňského inženýra.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dne 14. srpna 1925 podal st-I, tehdy vrchní báňský rada v aktivní službě, u báňského hejtmanství v Praze žádost, v níž poukazoval na to, že má býti dnem 1. října 1925 dán do nucené výslužby, a žádal, aby mu bylo uděleno oprávnění autor. báňského inženýra se sídlem v T. Když byl st-1 dnem 1. října 1925 skutečně dán do výslužby, vyřídilo báňské hejtmanství jeho žádost výměrem z 2. března 1926 zamítavě, poukázavši na to, že autorisovaný báňský inženýr jako orgán republiky ve smyslu čl. II. odst. 3 jaz. nař. jest podle § 1 jaz. zák. povinen úřadovati ve státním oficielním jazyku, že však st-1 tohoto jazyku dostatečně neovládá, jak je patrno z výměru o jeho nuceném pensionování, pro něž byla důvodem v prvé řadě jeho nedostatečná znalost jazyka čsl.
K odvolání st-lovu zrušilo min. prací rozhodnutím z 19. listopadu 1926 výměr ten pro vadnost řízení, při čemž v důvodech prohlásilo, že sice autorisovaní báňští inženýři jsou orgány republiky ve smyslu § 1 odst. 2 bodu 1 jaz. zák. a že proto musí státní jazyk ovládati, že však úřad I. stolice nezkoumal u st-le splnění této zákonné náležitosti, jak předpisuje čl. 62 jaz. nař. — O obsahu tohoto rozhodnutí vyrozumělo báňské hejtmanství st-le výměrem z 18. prosince 1926, při čemž jej zároveň upozornilo, že v tom případě, kdyby trval na vyřízení své žádosti, musil by podle čl. 62 jaz. nař. prokázati znalost státního jazyka. —Ve smyslu tohoto poučení prohlásil st-1 podáním ze 14. ledna 1927, že na vyřízení své žádosti trvá, a předložil na doklad své znalosti jazyka čsl. jednak ověřený opis maturitního vysvědčení, na němž obdržel z češtiny známku »chvalitebný«, jednak opis své poslední kvalifikační tabulky z roku 1919, podle níž ovládá státní jazyk dostatečně, takže byl na vedoucí místo dobře kvalifikován.
K podání tomuto báňské hejtmanství zpravilo st-le výměrem z 19. května 1927 v ten smysl, že předloženými dokumenty není prokázána znalost státního jazyka podle čl. 62 jaz. nař., a že tedy nezbývá nic jiného, než aby st-1, bude-li i nadále trvati na své žádosti, zažádal o připuštění ke zkoušce o znalosti státního jazyka podle § 62 bodu 3. cit. vl. nař. — Odvolání, jež st-1 z výměru tohoto podal, žal. ministerstvo nař. rozhodnutím zamítlo podstatně z těchto důvodů: Je pravda, že nař. min. orby z 23. května 1872 č. 70 ř. z. neobsahuje ustanovení o znalosti řečí; kdo však žádá za ustanovení autorisovaným báňským inženýrem, musí splniti nejen podmínky předepsané cit. nařízením, nýbrž i podmínky předepsané jinými zákony. K takovým podmínkám patří nyní znalost státní řeči, protože autorisovaní báňští inženýři jsou orgány republiky podle výslovného předpisu čl. 2 odst. 3. vl. nař. z 3. února 1926 č. 17 Sb., který se opírá o ustanovení § 1 zák. z 21. července 1871 č. 77 ř. z. o zařízení a působnosti báňských úřadů. Doklady o znalosti státní řeči, které žadatel překládá, nejsou vysvědčeními podle ustanovení bodů 1—3 čl. 62 vl. nař. č. 17/26 a nestačí proto k prokázání úplné znalosti státního jazyka ve smyslu tohoto nař.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
K námitce stížnosti, že autorisovaní báňští inženýři nejsou orgány republiky ve smyslu § 1 jaz. zák., že proto také nejsou povinni v jazyku státním úřadovati a tedy znalost tohoto jazyka prokázati, stačí poukázati na nál. Boh. A 8121/29, v němž byl vysloven a podrobně odůvodněn názor opačný.
Další námitkou vytýká st-1, že podle § 1 posl. odst. jaz. zák. byla vláda zmocněna vydati nařízením podrobnější předpisy o povinnosti ovládati jazyk čsl. jen ohledně úředníků a zřízenců státních ústavů a státních podniků, nikoliv však také ohledně orgánů republiky, následkem čehož předpisy XII. hlavy jaz. nař. pro orgány republiky neplatí a jsou tito i za účinnosti jaz. nař. oprávněni prokázati svoji jazykovou znalost jakýmkoliv vhodným způsobem, nejsouce vázáni na způsob průkazu v nařízení tom předepsaný.
Také tato námitka je bezdůvodná. I když lze připustiti, že zmocnění vlády, upraviti nařízením, jak mají orgány republiky podati průkaz znalosti jazyka státního, nedá se vyvoditi z ustanovení § 1 posl. odst. jaz. zák., přece dlužno poukázati na ustanovení § 8 téhož zákona, jež jednak v odst. 1. praví, že zevrubnější provedení tohoto zákona stane se nařízením státní moci výkonné, jež upraví v duchu tohoto zákona také užívání jazyků pro veřejné orgány, a nad to v posledním odstavci přikazuje, že nařízení má obsahovati také předpisy potřebné k tomu konci, aby se zabezpečilo úspěšné jeho provádění. Z předpisů těch se podává, že vláda byla zmocněna upraviti nařízením nejen otázku, jak orgány republiky jsou povinny státního jazyka užívati, nýbrž i jakým způsobem má býti docíleno toho, aby orgány byly způsobilé v jazyku tomto úřadovati, k čemuž ovšem náleží také upraviti způsob, jakým se příslušné úřady o dostatečné jazykové způsobilosti těchto orgánů přesvědčiti mohou. Pokud konečně stížnost namítá, že předpisů jazyk. nař. nemělo na žádost st-lovu býti použito proto, že žádost ta byla podána před vydáním tohoto nařízení, nelze jí dáti v tom smyslu za pravdu, ježto pro otázku, podle jakých předpisů měla býti posuzována otázka, má-li býti st-li uděleno oprávnění báňského inženýra, mohly býti rozhodný jen předpisy platné v době, kdy úřad o žádosti té — třebas jen předběžně rozhodoval, a to proto, že úřad ten, pokud by snad nebylo odchylného ustanovení přechodného, byl při rozhodování svém platnými předpisy vázán.