Authors:
= Boh. adm., 7 (1925), sv. 1
PDF

Č. 4364.


Policejní stráže. — Administrativní řízení: Nařízení vlády z 5. října 1922 č. 295 Sb., pokud v § 45 stanoví, že o odvolání proti uložení disciplinárního trestu rozhoduje přednosta úřadu bezprostředně nadřízeného, jest nezákonné.

(Nález ze dne 28. ledna 1925 č. 1494.)
Věc: Sigmund F. v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o disciplinární nález.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje jako nezákonné.
Důvody: Nálezem disc. komise při policejním ředitelství v Bratislavě z 2. května 1923 uznán byl st-l Sigmund F., policejní strážník v Bratislavě vinným, že byv již dvakráte trestán pořádkově, dostavil se dne 21. února 1923 opožděně k smuteční slavnosti za zemřelého ministra Dra. Rašína a ve stavu podnapilém, že musel býti k zamezení veřejného pohoršení ze sálu vyveden. Tím dopustil se disc. přečinu a odsuzuje se většinou hlasů (4) dle § 37 č. 5 nař. z 5. října 1922 č. 295 Sb. k trestu přeložení do výslužby se snížením výslužného o 25 procent. Z tohoto nálezu podal st-l odvolání.
Disc. nálezem župana v Bratislavě ze 6. března 1924 bylo toto odvolání zamítnuto a schválen pro jeho správné důvody nález I. stolice s tímto odůvodněním: »Vzhledem k tomu, že appelant byl pro opilstvo vícekráte pokutovaný, držím disc. trest uvedený v č. 5 § 37 za přiměřený.«
Rozhoduje o stížnosti, vytýkající tomuto nezákonnost a vady řízení, musil si nss předem zodpověděti otázku, byl-li žal. úřad k vydání tohoto nálezu po zákonu příslušným. Organisace sborů stráže bezpečnosti byla provedena zák. z 13. července 1922 č. 230 Sb., který v § 2 určil, že zásady pro působnost sborů stráže bezpečnosti, úřední název každého z obou druhů těchto sborů, zařadění jejich členů do skupin spolu s určením titulů, jakož i předpisy o služ. poměru, pokud předpisy ty nejsou obsaženy v zák. z 25. ledna 1914 c. 15 ř. z. o služ. poměru státních úředníků a státních zřízenců (služ. pragmatice), upraví se nařízením. Tím zmocnil zákonodárce výkonnou moc vládní, aby upravila určité části služ. a právního postavení této kategorie státních zaměstnanců, ovšem jen potud, pokud se úprava ta nestala již předpisy služ. pragmatiky č. 15 ř. z. z r. 1914.
Služ. pragmatika upravila však kompetenci v disc. právu ve svých §§ 100 a násl. ohledně státních úředníků, v §§ 181 a násl. ohledně státních zřízenců. K této poslednější kategorii náleží i st-l (§ 31 nař. z 5. října 1922 č. 295 Sb.), platí tudíž na něho předpis § 188 sl. pragm., jenž dosadil v záležitostech disciplinárních jako druhou a konečnou stolici vrchní komisi disc.
Nemůže proto vláda kompetenci v disc. řízení proti osobám stráže bezpečnosti upravovati samostatně a odchylně, jak učinila v předpisu § 145 vl. nař. č. 295/1922, kde svěřuje rozhodnutí o odvolání proti uložení disc. trestu přednostovi úřadu bezprostředně nadřízeného.
Pak jest však tento předpis § 45 — nejsa kryt zmocňovací normou § 2 zák. č. 230/1922 — nezákonný a instanční rozhodnutí orgánu v § 45 označeného výrokem úřadu nekompetentního.
V tomto případě nerozhodla vrchní disc. komise v § 188 sl. pragm. uvedená, nýbrž župan, tedy úřední orgán dle hořeních úvah nepříslušný.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 4364. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 300-301.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).