NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2583.

Četnictvo podléhá vojenským trestním zákonům a soudům (§ 60 tr. ř.).
Byl-li občanským soudem trestním vynesen rozsudek, jímž byla z obžaloby sproštěna osoba, podléhající vojenské trestní pravomoci, jest se zrušovacímu soudu ku zmateční stížnosti na záštitu zákona omeziti na výrok, že řízením a rozsudkem prvého soudu byl porušen zákon (§ 292 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 13. prosince 1926, Zm I 630/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením okresního soudu ve Frýdlantu ze dne 30. dubna 1926, jímž k soukromé obžalobě Marty K-ové bylo nařízeno hlavní přelíčení proti četnickému strážmistrovi Josefu H-ovi pro přestupek proti bezpečnosti cti, jakož i řízením, konaným na základě tohoto usnesení, zejména i rozsudkem ze dne 18. května 1926 vyneseným o soukromé obžalobě proti onomu strážmistrovi, byl porušen zákon.
Důvody:
Podle spisů okresního soudu ve Frýdlantu podala Marta K-ová dne 30. dubna 1926 u tohoto okresního soudu na četnického strážmistra Josefa H-a protokolárně obžalobu pro urážku na cti. Okresní soud ve Frýdlantu usnesením ze dne 30. dubna 1926 nařídil k obžalobě té veřejné hlavní přelíčení na den 18. května 1926, jež provedl a rozsudkem z téhož dne obžalovaného od obžaloby podle § 259 čís. 3 tr. ř. osvobodil. Obžalovaný Josef H., jak již v trestním oznámení jest uvedeno a v protokole o hlavním přelíčení zjištěno, jest strážmistrem, podle opisu listu kmenové knihy činně sloužícím četnickým strážmistrem četnické stanice v H. Jest tedy nepochybné, že podle ustanovení § 12 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 sb. z. a n. podléhá pravomoci vojenských trestních soudů; nesměl proto okresní soud vůbec zavésti trestní řízení, tím méně pak vynésti rozsudek, nýbrž měl postupovati podle §§ 1 a 60 tr. ř. Bylo proto podle §§ 33 a 292 tr. ř. o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona uznati právem, jak se stalo. Při tom se musel zrušovací soud omeziti na výrok, že oním usnesením, konaným řízením, jakož i rozsudkem na základě tohoto řízení vyneseným byl porušen zákon a nebylo lze ony úkony okresního soudu, obzvláště i rozsudek zrušiti jako zmatečné, ježto zákon v § 292 tr. ř. neposkytuje opory pro takové opatření; podle tohoto předpisu má totiž zrušovací soud, shledá-li, že zmateční stížnost jest podána důvodně, učiniti nález, že usnesením aneb způsobem řízení nebo vyneseným rozsudkem byl zákon porušen, a připouští § 292 tr. ř. z této zásady jedinou výjimku pro onen případ, když byl obžalovaný takovým zmatečným rozsudkem odsouzen k trestu, kdež pak může zrušovací soud ho z obžaloby zprostiti nebo vyměřiti mu trest menší, nebo naříditi, by se proti němu znovu řízení zavedlo. Tento případ však v souzené trestní věci nepřichází v úvahu, jelikož obžalovaný byl okresním soudem ze soukromé obžaloby sproštěn, a nezbývá proto než vysloviti, že byl zákon oněmi úkony soudu porušen.

Citace:

č. 2583. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 768-769.